Slunce

Slunce

22. 6. 2013

Slunce se dívá z oblaků
a pálí moji duši.
Slunci na rozdíl ode mne,
to zahřívání sluší.
A já se dívám na slunce
a přivolávám mraky.
Když já mám duši chmurnou dnes,
at ji má slunce taky.
Jako by mrak mě poslechl,
zalehl slunce svou tíží,
byl to mrak velký, bouřkový
a už se bouřka blíží.
Blesky ted oblohu křižují
a já se křižuji taky.
Ať mi už slunce odpustí
a zažene ty mraky.
Do hluku hromu slibuji,
že nebudu se už rouhat, 
slunce nebudu zahánět,
budu se slušně chovat.
Slunce se z mraků usmálo,
sáhlo mi paprskem na nos
a já už na svět se nemračím
a ze života mám radost.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Každý z nás má chvíle, kdy ho napadne: Když já, tak ať jiný taky. Pak si ale, většinou včas, uvědomíme, že to není správný postoj. Moc se mi Tvá báseň s psychologickou hloubkou líbí, Hani.
Jana Šenbergerová
Moc pěkné a aktuální.
Hana Šimková
Díky Jituško
Jitka Chodorová
To se ti Hanko moc povedlo,je to skoro zpověď a také výstraha,že slunce se nemá odhánět,ale v těch minulých dnech ho na chvilku zaháněl asi každý.Moc pěkně jsi to napsala.