Modřejší než nebe

Modřejší než nebe

3. 7. 2013

Na modré obloze,
oblaka v barvě sněhu,
lehce si plují prostorem
a připomínají tvoji něhu.

Ležíme spolu v trávě
a pozorujeme tu krásu,
jsem holka tvoje jediná,
jak bylo to kýho času.

Pak vidím tvoje oči,
jsou modřejší než nebe,
čas zastavit bych chtěla,
a být stále vedle tebe.

 

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
Jste paní Jitko velká romantička a hezky jste to napsala. Jen "kýho" je (i v básni) až moc velký archaismus ze staročeštiny. Vaše mládí přece jen spadá do doby pozdější. Ale srozumitelné pro každého to bezpochyby je.
Jarmila Peerová
Napsala jsi to Jituško moc pěkně,jak Ty to umíš.Tou poslední slokou jsi mě připomněla někoho milého,kdo také vlastní modré oči....
Jana Šenbergerová
Ten můj má šedomodré oči a kolem samé vrásky. Mně se z nich hlava točí, srdce je plné lásky.
Zuzana Pivcová
Vzpomínka a stesk, ve skutečnosti to není nic zrovna moc záviděníhodného, ale Ty to umíš podat báječně.