Mikoláš Aleš si uznání dobýval,
přesvědčilo až Národní divadlo

Mikoláš Aleš si uznání dobýval,
přesvědčilo až Národní divadlo

11. 7. 2013

Ačkoli Mikoláš Aleš patří mezi nejznámější české umělce přelomu 19. a 20. století, za svého života se často setkával s nepochopením. Po odmítnutí svých malířských prací akademickou obcí se soustředil především na ilustrace, kterých vytvořil přes 4000, či na malířskou výzdobu domů a veřejných budov včetně Národního divadla. Nakonec si však Aleš respekt dokázal získat a stal se vzorem nastupující malířské generace. Od jeho úmrtí uplyne 10. července rovných 100 let.

Stačilo mu pár rychlých a přesných tahů perem a vykouzlil atmosféru žní, vesnické koledy či martinského posvícení. Dodnes jsou živé všechny ty Alšovy figurky husarů, sedláků, vesnických kluků, husopasek, junáků i děvčat „krev a mléko“, kterými doprovodil svůj nejznámější Špalíček. V knize pohádek a pověstí, která potěšila už pár generací, vystihl malíř nejlépe humor české lidové písně a říkadel. Inspirovaly ho nápovědy v písních i skryté dobráctví a šibalství.

Věčné spory s kritiky

Knižní grafiky však přesto byly pro Alše z nouze ctností. Olejomalbou se neprosadil, ani jako monumentalista. Malby nakonec v roce 1884 zklamaně zanechal. Kritika zpochybňovala jeho umělecké schopnosti i originalitu. Své nesporné autorství ve výzdobě Národního divadla chtěl dokázat ilustracemi pro Rukopisy (královédvorský a zelenohorský). Výrazně se Aleš později našel v grafitech, jimiž vyzdobil fasády budov v Praze, Plzni, Písku i jinde.

„Začal jsem Vlastí a skončil písničkami,“ hořce poznamenal umělec patřící k silné generaci Národního divadla. K ní se hlásili Jakub Schikaneder, Václav Brožík, František Ženíšek nebo Antonín Chittussi, s nimiž Aleš studoval na výtvarné akademii. Pod značkou Okřídlená paleta vyhrál v roce 1877 společně s Ženíškem soutěž na výzdobu stěn, lunet a stropu foyer Národního divadla. Cyklus Vlast, navržený pro lunety, se stal jedním z nejznámějších děl v Čechách.

Malíři však Vlast přinesla i zklamání. Porota mu práci ztrpčovala připomínkami a nedůvěrou tak, že nakonec jeho myšlenky namaloval a dokončil přítel Ženíšek, v projevu uhlazenější než "neotesaný" Aleš. Ten s ním však poté vedl spor o autorství. Kritika Aleše nešetřila, ale ani on se netajil svými názory a trefnými odsudky. Obdivovatele si získal zejména mezi mladou generací spolku Mánes (do roku 1897 byl prvním předsedou spolku) či Umělecké besedy.

Velký vlastenec i romantik

Aleš, narozený 18. listopadu 1852 v jihočeských Miroticích, byl horlivý vlastenec, romantik a milovník národních dějin, husitství a mytického staroslovanství, které se nejvíc odrážely v jeho tvorbě. Zájem o historii u něj probudil František, nejstarší z bratří Alešových. Jan, rovněž talentovaný kreslíř, byl jeho prvním učitelem kreslení. Oba však zemřeli předčasně v roce 1867. Velký vliv na Aleše mělo také jeho přátelství se spisovatelem Aloisem Jiráskem.

Malířův odkaz byl aktualizován v době vzniku samostatného Československa, koncem 30. let při sílící nacistické hrozbě, za protektorátu, v letech poválečné rekonstrukce, stejně jako národně konzervativním proudem socialistického realismu. Dnes Aleš není předmětem příliš velkého zájmu sběratelů, na aukcích se objevuje málo a jedná se spíše o kresby, jež mají etnografický význam.

Na přelomu let 2007 a 2008 se v Jízdárně Pražského hradu uskutečnila velká výstava Alešových děl. Na stejném místě se malíř naposledy představil v roce 1979.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.