Usínáš

Usínáš

18. 8. 2013

Usínáš jako malý,
věty se zpřetrhaly,
hlavu máš na polštáři,
jsme zase samotáři.

Řasy se trochu chvějí,
do snu tě odvádějí,
zůstal jsi spojen se mnou,
nebo jdeš nocí temnou?

Sníš o své velké dálce,
razítku na obálce,
chytáš se v spánku nebe,
to bdělost nedovede.

V kole ti tančí víly,
nabíráš nové síly,
vždyť noc se tolik snaží,
usínám na tvé paži.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Štolbová
Zuzano,už nenacházím správná slova,jak vyjádřit obdiv a dojetí a příjemno,které prožívám u tvých básní. Díky za to,že jsi.
Jarmila Peerová
Zase jen v tichém obdivu dodávám " fakt krásné,dojemné....
Jiří Libánský
Úžasné, krásné. Já opravdu nevím, co k tomu napsat. K takovým veršům není třeba komentáře.
Zorka Chvojková
Zuzanko, vaše verše mne berou. Kdyby tam nebylo vaše jmého, tak budu hádat Nezvala, Seiferta, Skácela.
Jitka Chodorová
Já taky žasnu,i když zrovna toto neprožívám,tohle není žádné veršíčkování,to jsou profesionální verše,se vším všudy.
Jana Šenbergerová
Zuzko, občas žasnu, když svými verši "komentuješ", co prožívám. O to jsou mi bližší.