Tak jsem si přečetla o bazénech, jak zájem o ně roste. Jéje, u nás by také byl. Jenže to má mnoho úskalí a to nejen finančních. Bydlíme prakticky na skále, což by stavbu bazénu moc prodražilo. A tak jsme si jednoho horkého léta (které u nás nebývá tak často jako v nížinách) řekli, že koupíme něco nadzemního.
Když jsme stavěli, dost jsme trpěli. Bylo to tak fórové, že než byl hotový jeden konec, provalil se ten druhý. Nicméně stavba byla dokončena a my napustili vodu ze studny. Ošetřili jsme ji chemií a museli všechnu vylít. Té chemii se naše voda nelíbila, a tak jsme napustili drahou z vodovodu. Koupili jsme i filtraci (levnou) a vysavač nečistot si vyrobili sami ze staré hadice od vysavače. A mohli jsme relaxovat a starat se.
Na zimu jsme bazén složili a druhý rok to začalo nanovo. Jenže léto bylo takové, že sem tam ten teplý den nám vůbec vodu neohřál. Což se nedivím, protože rajčata tu také neuzrají na záhonku, jen ve skleníku. Další rok byl taky nic moc. A po několika letech ten bazén byl stále labilnější a labilnější. Až jednou přišlo tsunami. Nikdy bych nevěřila, jakou dá ránu prasklý bazén. Z okna jsme viděli vzedmutou vlnu, která s rachotem odnášela na dříví. A protože jsme na kopečku, dříví mizelo směr údolí.
Další bazén jsme už nekoupili. Rodina se chodí koupat do lomu, já pod sprchu. Jen naši pejsci zdědili dětský bazének, ale i oni si raději zaplavou v tom lomě, než v dětském koupališti. A já pod sprchou se chvěji strachem, aby se nikdo neutopil.
