Jak přežít stáří?
Smířit se s ním!

Jak přežít stáří?
Smířit se s ním!

24. 2. 2015

Stáří je potvora plíživá, dostaví se, vloudí se do nás a vytrvale o sobě dává vědět. Co to vlastně je za fenomén? Odstrkujete ho, nechcete ho brát na vědomí, mysl máte na náct..., ale tělo začíná se stářím spolupracovat. Chátrá!!! Tu a tam povislá kůže, vráska, která nás děsí, ale to vizuální není nejhorší. Stáří se nám dostane pod kůži, do kostí, kloubů, vnitřností. Tam si hledá pohodlný úkryt. Poznáme to podle toho, že nás začne všechno bolet, klouby vržou, tlak stoupá, srdce vynechává.

Je zajímavé, jak se které tělo dokáže bránit. Některé to vzdá, došourá se do parku a krmí ptáčky. Je smířené a tiše čeká na konec. Jiné tělo je ješitnější, hlavně tělo ženské. Brání se, nutí svoji majitelku chodit na kosmetiku, vyhlazovat vrásky, opečovávat se a v poslední řadě nechá do sebe řezat skalpelem, aby omládlo.

Jenže stáří se nechce nechat ošálit. Je jeho čas a tak co mu do toho kecáte? Z pomsty začne omlazenému tělu připomínat, že tady opravdu a mu znemožnuje mladistvý pohyb. Zavrtá se mu v kloubech. Přijde však endoprotéza a tělo si zase myslí, že má vyhráno.

Houby! Začnou padat zuby, vlasy šedivějí, řídnou, nehty se lámou a tělo má stále větší honičku. Snaží se stáří zapudit. Začíná sportovat, běhat za holkama, nasadí si nové zuby, vlasy obarví a maká. Pokud majitel pánského těla vlastní nějaké peníze, tak i tu mladou holku dostane. Ženské tělo si také hledá mladé milence a přitom více vydrží. Mužské tělo dříve ztrácí dech, vyčerpá se tělesně i finančně a mladá dívka odchází za jiným bohatým starším tělem.Tyto pijavice starých těl ještě netuší, že i ony mají stáří v patách.

Stáří je mrcha. Někdy nechá tělo vydechnout, ono si poskočí a už by chtělo psát recept na věčné mládí. Pokud vlastníme zrcadlo a trochu vidíme, zarazíme se včas. Tohle tělo k nám patří? Kde jsme ztratili to, co je jsme měli před léty? Tohle přece nechceme, nelíbí se nám to, vždyť chceme dělat to, co dříve. Třeba svléknout se do plavek a nechat se obdivovat na pláži.

Tělo však sklízí soucitné pohledy těch, kteří ještě netuší a nebo se tušit bojí. Ani se na naše tělo nechtějí dívat, protože tato smutná podívaná i jim něco naznačuje. Odvlečeme tedy naše tělo do chládku, protože slunce už mu nedělá dobře a přemýšlíme, jak si tento nepříjemný pocit nahradit. Jak s tímto tělem napadeným stářím žít? Jak s ním dožít, co tomuto tělu ještě zbývá?

Pokud mu ještě zůstal nenapadený mozek, snažíme se ho využít. Učíme se ještě řeči, i když není proč, vzděláváme se, i když to za chvíli zapomeneme, luštíme křižovky v domnění, že pamět vydrží déle, čteme, protože cizí životy jsou daleko zajímavější, než ten náš.

Stáří, potvora, tělo ponouká, aby se alespoň dobře najedlo, když už z toho života moc nemá. Ví, že tělo tučné rychleji chátrá, špatně dýchá, je naštvané a stáří se přestává bránit. A co takhle alkohol? svádí stáří. Ví, že alkoholem se tělo ničí ještě víc... Jatýrka odcházejí a stáří se raduje. Já ti dám, hrát si na mladíka, nebo mladici, jednou jsem tady, tak se s tím smiř!!!

Začneme stáří provokovat, chceme zdravě žít. A tak si stále něco odpíráme. To nesmím, po tom tloustnu, po tomhle mě zlobí žlučník a další vnitřnosti. Pak ale člověka napadne, co vlastně ještě může? Co nám schátralé tělo dovolí? Nic!!! Dělejme, co chceme, stáří se nezastaví. Házíme mu klacky pod nohy a ono nám to vrací herdou do zad a ostatních částí těla. Je totiž vtíravé a nevyléčitelné. Koupíme si psa a chodíme s ním a s tělem kolem hřbitova a říkáme si kdy? Až se tělu a stáří uráčí.

A pak se stane nějaký zázrak a my se s tělem smíříme. Mrkneme na svého věrného pejska, jdeme s ním na procházku, stáří akceptujeme, příjmeme za vlastní a začneme s ním žít v mezích možností. Vždyť přece venku stále svítí slunce, kvetou pampelišky, děti a vnoučata zdárně rostou, pes nás má rád a my zjištujeme, že život přece jenom byl a je krásný.

Stáří se usměje a je na nás pyšné!

 

Z archivu - náš portál obsahuje cca 2500 čtenářských příspěvků,  nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zoja Sedláčková
Hezky napsané. Nevzdávejme se však zbytečně brzy, hlavně s myšlenkou "To už se pro nás nehodí", když to nejde, je to jiná věc.
Alena Tollarová
Je to napsané moc krásně a s laskavým humorem. Ale já za to nemůžu, stejně se ho pořád ještě bojím ... :)
Hana Rypáčková
Velmi mě to potěšilo, tak s ním nijak moc nebojuji. Nakonec se i shodneme, že je nám dost báječně,to mladí se honí, nemají čas pro sebe./Jak tu mám toho vnoučka, tak jsem taky v jednom kole/.
Alena Várošová
Paní Hano, jak krásně a pravdivě napsané.Člověk je rád,že se ráno vzbudí a mumle si pro sebei,bude líp,ale houby leda.Stáří klepe na dveře.....Musíme být věčnii,za každý den,když se probudíme, at svítí sluníčko,nebo se hrnou po obloze mraky a chystá se na déšť.Děkuji za úžasně zpracovaný příspěvek.
Hana Šorejsová
Paní Hanko, milé povídání, díky ! Podzim života mám ráda a myslím stejně jako klasik, čtyřicítka je stáří mládí, ale padesátka je mládí stáří. Slavný citát moudrého Victora Huga.
Milada Salajková
Krásně vyjádřeno. Snažím se užívat si každý den. Někdy se to nepovede, no A ? Začnu znova a znova.
Hana Šimková
Děkuji vám děvčata za milé hodnocení.
Jana Šenbergerová
Omlouvám se za to zdvojení, ale nějak se mi to povedlo a odstranit to neumím, nebo to možná ani nejde.
Jana Šenbergerová
Moc hezky jste to napsala. Jakmile člověk pochopí, že život je změna, stárne se mu lépe. Není žádné umění být mladý a šťasný. Život máme před sebou... Být starý a přesto šťastný, to je umění. Je třeba začít na něm pracovat, dokud nám síly stačí...
Jana Šenbergerová
Moc hezky jste to napsala. Jakmile člověk pochopí, že život je změna, stárne se mu lépe. Není žádné umění být mladý a šťasný. Život máme před sebou... Být starý a přesto šťastný, to je umění. Je třeba začít na něm pracovat, dokud nám síly stačí...
Soňa Prachfeldová
Je to tak, vše se více či méně přizpůsobuje době, ve které se nacházíme, místo vepředu mají většinou mladí, krásní, stáří se nenosí. Naše babičky a dědečkové tyto problémy neřešili, byli moudří, buďme také tací a bude nám líp. Stáří je protivná věc občas, ale zase máme štěstí. Někdo se ho bohužel nedožije. Pěkný článek !
Olga Štolbová
Haničko,to jste popsala moc pěkně a ten konec vašeho povídání se vám povedl nejlépe.Do každého dne musíme vykročit tou pravou nohou a půjde to.Díky.