Umořená láska

Umořená láska

17. 10. 2013

Mávám ti mávám,
ty odcházíš.
Zbude tu po tobě jen pevná mříž,
kterou jsi okolo
mě ukoval,
když jsi, jak myslel sis,
mě miloval.
Láska však nechtěla tu pevnou mříž
a to však dnes i ty sám dobře víš.

Láska se soužila a chtěla ven,
chtěla mít prostor,
chtěla mít sen.
Chytila křídlem se o tvoji mříž,
tesknila, plakala
a byl s ní kříž.
Umořils lásku mou a svoji též,
a tak ti zamávám, jinam si běž.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Chodorová
Pěkné,rozumím...
Jiří Libánský
To jste napsala moc hezky. Poetické a výstižné.
Jana Šenbergerová
Mnohem líp se mává skrze okno bez mříží. Dělám to často a dělám to ráda. Pěkné verše. :-)
Olga Štolbová
Hani hezké,láska za mříží není ani krásná,ani šťastná. Připoutat k sobě někoho můžeme jen svou nespoutanou láskou.A v každém věku,to je potom to pravé štěstí.
Zuzana Pivcová
Ano, jsi to stále Ty, Hanka, která má svou hrdost a nepoddá se. Moc pěkné.