Jednou snad dojdem k moři

Jednou snad dojdem k moři

24. 10. 2013

Jsme jako dva břehy,
co řeku doprovází,
každý jde svou cestou,
občas se někde schází.

Vidíme na sebe,
leč něco nám brání,
přejít nohou bosou
naproti milování.

Snad jednou k moři dojdem,
pak spojí se naše břehy
a obejme nás voda,
co plná je ještě něhy.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dagmar Králová
Pěkné metafory i verše - jak zpíval Jan Werich - každý k moři dopluje, někdo dříve a někdo později ....
Jarmila Peerová
Paráda,moc jsem se tou básní potěšila a přeji aby se břehy spojily....zraješ jako víno děvče,tohle je velmi krásné...
Nina Šachová
Tohle je opravdu jedna z Tvých mooooc povedených básniček.
Marie Bartošová
Úžasné!
Zuzana Pivcová
Řeka a břehy, navíc s Tvým milovaným mořem, jsou pěkná asociace. Moc se mi to líbí.
Olga Štolbová
Jitko, moc krásné, tvé básně jsou stále pěknější. Některou jsem už přisuzovala Zuzaně, tak moc byla povedená. Díky...