Moc pošetilá

Moc pošetilá

15. 1. 2014

Toužím se vznášet,
nebýt jen černobílá,
někdo mi říká,
že jsem moc pošetilá.

Toužím tě líbat,
líbat až do umdlení,
kdopak mi říká,
že to už pro mě není?

Toužím tě svlékat,
ani se nezastydím,
kdekdo mi říká,
že tě víc neuvidím.

Ať každý říká,
co je mu právě milé,
já budu stále
mít touhy pošetilé.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Milada Salajková
Odvážná a pošetilá. Krása.
Milada Salajková
Odvážná a pošetilá. Krása.
Jana Šenbergerová
V takovém případě je moc krásné být pošetilý. Mnohem lepší než rezignovat... Krásně jsi to vyjádřila, zuzko.
Jiří Libánský
Tvé krásné pošetilé touhy by Ti mnohé mohly závidět. A to poetické vyjádření také. Ať si kdo chce co chce říká. Hlavně když se touhy naplní. Je hned po pošetilosti.
Jaroslava Handlová
Zuzko, umíš jasně definovat své touhy ve verších. A to není pošetilost.