Chcete dostat práci?
Tak kolik je vám let?

Chcete dostat práci?
Tak kolik je vám let?

24. 1. 2013

Šestapadesátnice ze severní Moravy několik měsíců neúspěšně hledala práci. Když rozesílala své životopisy, někde jí neodpověděli vůbec, jindy slyšela: Děkujeme, už máme místo obsazeno. Bylo důvodem, že se mnohým šéfům její věk zdál vysoký? Ano, potvrdil to její pokus.

Dotyčná má vysokoškolské ekonomické vzdělání, perfektně ovládá němčinu a angličtinu, včetně toho, že dokáže tlumočit a překládat technické výrazy. A tak úplně stejný životopis s výčtem svých zkušeností a schopností, na který dostávala odmítavé reakce, rozesílala dál, jen si v něm ubrala dvacet let. Výsledek? Ihned se jí ozvala personální agentura a dvě firmy.  Když na schůzce přiznala, že zalhala, co se týká věku, agentura s ní dál odmítla jednat, ale jedna z firem jí nakonec pozvala na další pohovor. Místo dostala, stala se asistentkou ředitele a zároveň se ve firmě uplatňuje jako překladatelka.

Trpěná diskriminace

Je to sice příběh s dobrým koncem, ale ve skutečnosti je to příběh smutný. Protože není ojedinělý. O diskriminaci v práci kvůli věku se v poslední době mluví čím dál častěji. „Když jsme v roce 2001 začali uvažovat o tématu věkové diskriminace a takzvaném ageismu, museli jsme se potýkat se skepsí, zda se o tomto tématu dá sepsat kniha. Dnes jsme si na knihy na toto téma museli nechat přidělat poličku v knihovně. A to není metafora,“ uvádí Lucie Vidovićová, socioložka z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, která se diskriminací spojenou s věkem dlouhodobě zabývá. „Problém ageismu a věkové diskriminace se postupně stává jedním z velkých témat sociologického výzkumu,” vysvětluje.

Potíž je však v tom, že o případech jiné diskriminace se hodně mluví, o této ne. Když někdo nedostane práci proto, že je romské národnosti, nebo proto, že jde o matku malých dětí, na obranu takto ponížených se staví řada neziskových organizací, bojovníků za lidská práva, protlačí je do novin a televize. Kolem případů, kdy někdo je odmítnut proto, že je mu nad padesát, se takový rozruch nedělá. A hlavně, těžko se prokazuje, že důvodem odmítnutí byl právě věk.

„Věková diskriminace nemá ve svém pozadí takové epizody, jako bylo otroctví nebo potlačování ženských práv. Je proto obtížné formovat nějaké sociální hnutí, které by seniory dalo dohromady. Projekty politických stran zaměřených čistě na starší populaci tudíž většinou selhávají,” připouští Lucie Vidovićová.

Zákon je možné obejít

Zákon sice na tento problém pamatuje a zakazuje například v inzerátech uvádět, že firma hledá pracovníka ve věku do třiceti let, jenže nikdo nemůže nikomu zakazovat, aby napsal, že mladý dynamický kolektiv hledá spolupracovníka. Tím je naznačeno dost. Představme si šestapadesátiletou dámu, která na tento inzerát odpoví. Kolik jich bude?

„Jednou jsem na takový inzerát odpověděla, pozvali mě na pohovor a čekalo na něj asi třicet lidí ve věku kolem pětadvaceti. Dívali se na mě tak zkoumavě, že jsem nakonec nečekala a prostě odešla. Ano, bylo to zbabělé, ale připadala jsem si tam hloupě. Navíc musím sebekriticky přiznat, že moje angličtina není a už nikdy nebude tak dobrá jako angličtina těch, kteří se jí učí od dětství. Já ji dřela posledních dvacet let po večerech, nikdy jsem nežila v anglicky mluvící zemi a vyzkoušela jsem si ji akorát tak na dovolené v Řecku,” vypráví padesátiletá Ivana z Olomouce.

Často také zaměstnavatelé cíleně inzerát formulují tak, že je z něj jasné, že po uchazeči žádají dovednosti, které starší lidé prostě nemají. Jedná se především o různé zkratky výrazů z informačních technologií, které starším lidem připadají jako pípání mimozemských civilizací. Těžko se tomu divit a možná je to naopak dobrá cesta. „Proč mám ztrácet čas svůj, ale také čas těch uchazečů o práci? Raději přesně formuluji, jaké spolupracovníky hledám a soudný člověk přece pochopí, na co má,” říká majitel obchodní firmy, který přiznává, že lidi ve vyšším věku ve svém týmu nechce. Veřejně to ovšem nechce říct, právě proto, aby nebyl osočen z diskriminace.

Typický je postoj bank

A co výzkumů Lucie Vidovićové vyplývá? Například to, že s výrokem, že by starší lidé měli uvolňovat svá pracovní místa mladším, neboť ti jsou výkonnější a schopnější, souhlasilo v roce 2003 čtyřicet procent respondentů ve věku osmnáct až osmdesát let, o čtyři roky později to bylo o sedm procent respondentů ve stejném věkovém rozpětí více. Další průzkumy na toto téma právě probíhají.

Dvacet pět procent dotázaných uvedlo, že se ve svém okolí setkalo s někým, kdo ztratil práci jen proto, že byl považován za starého. Sedm procent uvedlo, že se s tím setkalo osobně a padesát tři procent odpovědělo, že slyšelo, že se takové věci stávají. Jen čtrnáct procent lidí si myslí, že se v České republice nic takového neděje.

Téměř shodná jsou procenta v odpovědích na otázku, zda někdo nedostal práci jen proto, že případnému zaměstnavateli připadal starý a ten dal přednost mladšímu uchazeči.

Sedm procent dotázaných uvedlo, že jim banka odmítla poskytnout úvěr nebo hypotéku, protože jí připadali staří, případně byli svědky této situace. Čtrnáct procent tvrdilo, že se to stalo někomu z rodiny či někomu blízkému.

„Záměrně jsme do jedné kategorie dotazů vložili situaci, kdy peněžní ústavy nastavují limity pro své služby na základě věku,“ říká Lucie Vidovićová. Právě to je totiž ukázka diskriminace věkem. Člověk by třeba mohl začít úspěšně podnikat, ale banka mu nedá úvěr jen proto, že má obavu, že jej v pětapadesáti nestačí splatit, a tak podnikání raději umožní třicátníkovi.

Čas „pracuje“ pro starší

Ale buďme optimisté, ostatně socioložka Vidovićová nevidí výsledky svých průzkumů tak černě, jak by se na první pohled mohly jevit. „Poměrně málo lidí odpovídalo v kategorii: Ano, sám jsem to zažil. Mnohem více lidí volilo kategorii: Slyšel jsem o tom,“ uvádí.

Samozřejmě nikdo nemůže zaměstnavatelům diktovat, aby přijímali starší pracovníky ani to, jaké zaměstnance si sami vyberou. Nicméně starších lidí přibývá. Společnost ještě nikdy nebyla v situaci, kdy bude celá její třetina starší pětašedesáti let, jak to předpovídají statistici na rok 2050. A tomu se bude muset rychle přizpůsobit. Například už dnes je jasné, že se firmy v příštích letech bez starších zaměstnanců prostě neobejdou.

Takže se nakonec klidně může stát, že se začne mluvit naopak o diskriminaci mladých. Třeba si budou stěžovat, že starší lidé drží své pracovní pozice pevně v rukách a nemají o mladší ročníky zájem.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ludmila kosová
mám stejnou zkušenost, dokonce mi jedna dáma řekla, ale vám to nevadí, jste na to jistě zvyklá...je to hrozné, ale jak níže píše Vladimír Nápravník, firmy na to dojedou...už teď je známo, že kolektiv stejného věku prostě stagnuje a nepracuje jak má...jedině spravedlivé je, že všichni budou staří, všem to ze srdce přeji...
Vladimír Nápravník
Ano mohu potvrdit.Něco podobného jsem zažil na vlastní kůži.Po telefonu bylo vše v pořádku a byl jsem do firmy hned následující den pozván na sepsání pracovní smlouvy.Vše probíhalo OK Dokonce mi slečna personální(referentka pracovních zdrojů) uvařila kávu.Až do doby,kdy svým zrakem spočinula na mém občanském průkazu.V ten moment jí úsmev zamrzl a s pohrdavým výroazem mi sdělila,že pro jejich kolektiv jsem příliš starý.Pochopitelně jsem přijat nebyl.Na mne slíbené místo nastoupil 23 letý chlapec,bez odpovídajícího vzdělání a bez jakýchkoliv zkušeností.ALE JE MLADÝ. Jen ať tak dál mladí manažeři pokračují.Už brzy na to dojedou...