Když jsem se po 5 letech konečně navracela do života s tím, že jsem už věděla, že mám i já svoji hodnotu, a poznávala nové přátelé, začala jsem ve svém věku lyžovat na sjezdovkách, lézt na skalách, přišla nejtěžší rána, jakou může matka zažít. Po návratu z krásné dovolené v Egyptě mi na letišti oznámili, že zemřel můj syn. Bylo mu 32 roků, byl zdravý, milý, hodný, měl tříletou holčičku.

Až potom jsem si uvědomila, jak jsem se zbytečně trápila kvůli muži, který si našel mladší partnerku. Jak to bylo v tu chvíli pro mne nepodstatné. Znovu jsem byla úplně na dně a musela jsem se těžko vracet zpět do života. Pomohla mi v tom moje vnučka Andulka, po synovi, který zemřel, její matka mi ji dala do výchovy rok po jeho smrti. Vychovávám ji dodnes, je jí už 12 let. Nádherné naplnění života. Jenže moje zdraví tím vším trápením nebylo dobré. Deprese, vysoký tlak, nakonec chřipka, že jsme ani nemohla vstát.

A pak přišla moje dcera s nabídkou bylinných produktů, českých, které mi pomohou. Pomohly, postavily mě na nohy. Od té doby spolupracuji s firmou, která tyto produkty vyrábí, poznala jsem spoustu úžasných lidí,  přečetla úžasné knížky, myslím, že  je ze mne jiný člověk s novou "rodinou". Pomáhám lidem ke zdraví, své rodině i svým blízkým. Opravdu smysluplná práce.

Příliš mnoho lidí obviňuje druhé z toho, co v jejich životě nefunguje. Svým blízkým dáváme za vinu nešťastný rodinný život. Svým nadřízeným dáváme za vinu své potíže v práci. Neznámým lidem na silnici dáváme vinu za svoji naštvanost. Může za to ten, ten nebo ten.
Svalovat vinu za momentální ubohost našeho života na druhé je věru smutný přístup k životu. Když to děláme, jenom si hrajeme na oběť. Protože když takhle žijeme, v podstatě říkáme, že není v naší moci vést svůj život.

Jediný způsob, jak pozvednout svůj život na vyšší úroveň, je jednat jako vůdce a vzít zodpovědnost za svůj život do vlastních rukou. Aby se můj život změnil, musím se změnit i já - v tom okamžiku vyrostete a projdete bránou, která Vás povede k Vašemu nejlepšímu životu. To Vám všem moc přeji. A. M.

Lelkování o adventu je zdraví prospěšné

Činnost, která je úplně k ničemu. Třeba navlékání korálků, háčkování dečky nebo sestavování dřevěného vláčku. Něco, co jsme dělali, když jsme byli děti. Něco, o čem bychom sami řekli: Vždyť to je ztráta času. Tak právě to je prý to pravé, co bychom měli dělat v předvánočních dnech.

Vratislava Hofmanová, redakce

Tréma je problém, který člověka provází často celý život. Trémou trpí hlavně lidé citliví a také úspěšní a talentovaní

Je jedno, jestli má člověk vystoupit na mezinárodní vědecké konferenci, zahrát v dětství na housle před návštěvou nebo promluvit na akci v klubu seniorů. Pokud trpí trémou, je to pro něj pokaždé jedna z největších životních zkoušek. Trémistou je totiž člověk zpravidla celý život.

Vratislava Hofmanová, redakce

Bojovat. Slovo, které ke stárnutí nepatří

Výraz bojovat je velmi často používán v souvislosti se stárnutím. Bojuje se proti vráskám, proti přibývajícím letům, proti nemocem. Je to slovní spojení časté, běžné, ale když se nad ním zamyslíme, je poněkud nesmyslné.

Vratislava Hofmanová, redakce

Radkin Honzák: Spánek není jen odpočinek (II.)

Jak vypadá zdravý spánek? Do dvaceti minut po ulehnutí se objeví první stadium lehkého spánku, kdy člověk ještě všechno vnímá, ale mozek i organismus už usíná.

MUDr. Radkin Honzák

Senioři bezdomovci. Problém, o kterém se nemluví

Přepsali byty či domy na děti či vnoučata, ale ty nesplnily slib, že se o ně ve stáří postarají. Nebo byli celý život lehkomyslní, pili, nemysleli na budoucnost. Nebo udělali nějakou chybu. Teď za to pykají. Ve vysokém věku se z nich stali lidé bez domova. Takových případů přibývá.

Vratislava Hofmanová, redakce