Když jsem se po 5 letech konečně navracela do života s tím, že jsem už věděla, že mám i já svoji hodnotu, a poznávala nové přátelé, začala jsem ve svém věku lyžovat na sjezdovkách, lézt na skalách, přišla nejtěžší rána, jakou může matka zažít. Po návratu z krásné dovolené v Egyptě mi na letišti oznámili, že zemřel můj syn. Bylo mu 32 roků, byl zdravý, milý, hodný, měl tříletou holčičku.

Až potom jsem si uvědomila, jak jsem se zbytečně trápila kvůli muži, který si našel mladší partnerku. Jak to bylo v tu chvíli pro mne nepodstatné. Znovu jsem byla úplně na dně a musela jsem se těžko vracet zpět do života. Pomohla mi v tom moje vnučka Andulka, po synovi, který zemřel, její matka mi ji dala do výchovy rok po jeho smrti. Vychovávám ji dodnes, je jí už 12 let. Nádherné naplnění života. Jenže moje zdraví tím vším trápením nebylo dobré. Deprese, vysoký tlak, nakonec chřipka, že jsme ani nemohla vstát.

A pak přišla moje dcera s nabídkou bylinných produktů, českých, které mi pomohou. Pomohly, postavily mě na nohy. Od té doby spolupracuji s firmou, která tyto produkty vyrábí, poznala jsem spoustu úžasných lidí,  přečetla úžasné knížky, myslím, že  je ze mne jiný člověk s novou "rodinou". Pomáhám lidem ke zdraví, své rodině i svým blízkým. Opravdu smysluplná práce.

Příliš mnoho lidí obviňuje druhé z toho, co v jejich životě nefunguje. Svým blízkým dáváme za vinu nešťastný rodinný život. Svým nadřízeným dáváme za vinu své potíže v práci. Neznámým lidem na silnici dáváme vinu za svoji naštvanost. Může za to ten, ten nebo ten.
Svalovat vinu za momentální ubohost našeho života na druhé je věru smutný přístup k životu. Když to děláme, jenom si hrajeme na oběť. Protože když takhle žijeme, v podstatě říkáme, že není v naší moci vést svůj život.

Jediný způsob, jak pozvednout svůj život na vyšší úroveň, je jednat jako vůdce a vzít zodpovědnost za svůj život do vlastních rukou. Aby se můj život změnil, musím se změnit i já - v tom okamžiku vyrostete a projdete bránou, která Vás povede k Vašemu nejlepšímu životu. To Vám všem moc přeji. A. M.

Sebevědomí. Kdy ho máme nejvíce?

Sebevědomí, sebedůvěra, uvědomění si toho, co umíme, v čem jsme dobří. Duševní klid, rovnováha. To jsou vlastnosti, které člověku v životě výrazně pomáhají. Souvisí nejen s povahou, ale také s věkem. Tak co myslíte, kdy je člověk sebevědomější? Ve dvaceti nebo v šedesáti?

Vratislava Hofmanová, redakce

Krize bývá příležitost ke změně života. Platí to nejen pro mladé, ale i pro seniory

Krize jako příležitost. Toto spojení se čím dál více používá v souvislosti se současnou pandemií. Pro někoho je to nesmyslná fráze mající za cíl zahnat strach a frustraci společnosti. Jenže zlé zkušenosti člověka zpravidla posílí, jen záleží na tom, co si kdo pod tím představuje.

Vratislava Hofmanová, redakce

Blanka (67): Manžel měl přes třicet let milenku. Před smrtí žádal o odpuštění

Jsou ženy, které se s manželem rozvedou hned poté, co jej přistihnout líbat se na večírku s kolegyní. Některé odhalí nevěru po několka měsících a dají svému muži nůž na krk: ona nebo já. A jsou ženy, které nevěru svému muži toleruj i řadu let. A to je případ paní Blanky.

Božena Hažová, redakce

Jsi úplně nemožný! Jak přijímat kritiku a nenechat se přitom ponižovat

Ty se to nikdy nenaučíš. Nejsi schopen pochopit, že se po odchodu z koupelny zhasíná? Dříve jsi tu svíčkovou dělala lepší, v poslední době ji odbýváš. Jsi líný, nemáš žádné ambice. Jsi fakt nemožný.

Vratislava Hofmanová, redakce

Mlč, neupozorňuj na sebe. To starší generace slyšela často

Do ničeho se nepleť. Neupozorňuj na sebe zbytečně. Nevyčnívej z davu. Toto často v dětství a mládí slýchávali lidé, kteří jsou nyní v seniorském věku. Jejich vnoučata naopak slyší: Jsi výjimečný. V životě hodně dokážeš. Musíš se prosadit.

Vratislava Hofmanová, redakce