Nebojme se změn

Nebojme se změn

25. 1. 2014

Vyšší věk je obvykle provázen nechutí ke změnám. Málokdo si dokáže představit, že se třeba v padesáti z úředníka přemění na kuchaře. Jenže právě teď ve světě tento trend nastává. A souvisí s tím, že čím déle žijeme, tím méně je pravděpodobnější, že celý život setrváme v jednom zaměstnání.

Šedesátiletá Hana z Prahy nedávno byla ve Švédsku navštívit svou dávnou kamarádku, se kterou se neviděly snad dvacet let. Vrátila se nadšená. Její přítelkyně totiž v šedesáti úplně změnila svůj život.

Někdejší bankovní specialistka na úvěry teď doma vaří. Každý den tři druhy jídel, jejich nabídku každý den dává na facebook. Lidé, kteří bydlí v jejím okolí, si u ní jídla hned objednají a zastavují se pro ně, když se vracejí z práce. Spokojenost je na obou stranách. Pracovně vytížení mladí lidé z této čtvrti si tak domů odvážejí čerstvou domácí večeři za slušnou cenu, místo toho, aby si museli doma narychlo něco sami připravovat nebo jedli stále stejné jídlo z fast foodu. Mezi jejími pravidelnými zákazníky jsou hlavně mladí single mládenci.

Paní bavilo vaření celý život, ale až v šedesáti našla odvahu udělat radikální změnu a živit se svým koníčkem. A živí ji to slušně. „Než čekat, až jí v bance dají najevo, že už nestačí mladým kolegům svým tempem, rozhodla se raději dělat něco jiného,“ vysvětluje její přítelkyně Hana, která po této zkušenosti také přemýšlí o životní změně.

O domácí jídlo je zájem

Podobný příklad nového trendu nedávno popsal v rozhovoru pro časopis Týden nizozemský spisovatel Adjiede Bakas, který se zabývá tím, kam se společnost nyní vyvíjí. „V Nizozemsku teď ohromně letí odnos jídla z domácích kuchyní,“ vysvětlil. „Na stránkách www.thuisafgehaald.nl se podíváte, co kdo ve vašem okolí hodlá dneska kuchtit, dáte dopředu vědět a za pár eur si pak vyzvednete svoji večeři cestou domů. Spousta starších lidí nebo nadšenců do vaření si díky tomu našlo nový smysl života i přátele a ještě si tím pěkně přivydělají.“

Rovněž uvedl, že velkým trendem nyní v Nizozemsku je přeškolování na pečovatelky, protože i tamní společnost „šediví“, takže o jakékoli služby pro seniory je čím dál větší zájem.

A další příklad. Pětapadesátiletý inženýr z Ostravska donedávna pracoval jako technik, vedl početný tým lidí. Když přišel o místo, protože firma zmenšovala stavy, málem se zhroutil. Po roce bloumání po bytě a trápení se, že je v tak mladém věku úplně k ničemu, se rozhodl dělat to, co ho vždycky na chalupě bavilo. Zídky. Prostě staví kamenné zídky a obkládá kamením, co je třeba.

Zdi, krby, zahradní altány. Zpočátku takhle pomohl na stavbách v sousedství, pak si dal inzerát. Práce se mu hrne, dělá totiž okrasné zídky na zahradách tak, že vypadají jako staré, prostě krásné. Přibyly mu zakázky na údržby zahrad, na sekání trávy, hrabání listí. Na jaře, v létě a na podzim nevěděl, kam dříve skočit, teď v zimě odpočívá a přemýšlí, jak své podnikání ještě rozšířit.

Nabídněte to, co umíte

„Problém je, že mnozí lidé mají pocit, že v jednom zaměstnání musíme strávit celý život, ale tím, jak se dožíváme stále vyššího věku, to možné nebude,“ odhaduje Roman Šmucler, stomatolog a majitel úspěšného laserového centra Asklepion. Spolupracuje s řadou lidí vyššího věku a nedá na ně dopustit. „Jenže tady je zvykem, že když někdo dosáhne v kariéře vysoké pozice, myslí, že v ní musí setrvat navždy. Když o ni přijde, bere to jako prohru. Ale proč by se třeba novinář, který to dotáhl šéfa, v určitém věku nemohl zase vrátit na začátek a znovu se věnovat jen psaní? Nebo proč by nemohl profesi úplně změnit? Kde je psáno, že když se někdo vyučil kuchařem, musí celý život vařit, i když už ho to nebaví?“ míní.

Ano, prodlužující se věk přináší v oblasti práce a uplatnění hodně problémů. Mladí si myslí, že by jim starší měli uvolnit místa. Starší zase vědí, že mají zkušenosti, své si odedřeli a tak mají právo na svých místech zůstat, dokud budou sami chtít. Rozpory mezi generacemi v oblasti kariéry a vydělávání peněz se budou jen prohlubovat, s tím prostě musíme počítat.

Ale jednu věc bychom se od mladých mohli zkusit naučit. Nebát se změn, přemýšlet více nad tím, co umíme, co můžeme světu nabídnout.

 

 

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Raška
To je služba vhodná jen pro velká města, kde se dá předpokládat větší poptávka a ti zájemci musí být blízko toho domácího kuchaře.
Libuše Křapová
Klikla jsem si ve článku na tento odkaz -www.thuisafgehaald.nl - a i na mapě 4eské republiky se mi zobrazilo několi míst s příbory. Ono to snad opravdu funguje v nějaké formě i u nás? Škoda že průvodní text je v Holandštině (předpokládám). Setkal jste se někdo s touto službou i u nás v Česku?
Libuše Křapová
Jo, to kdyby šlo zorganizovat. Manželovi moje svíčková chutná. Ale jak vyřešíme vzdálenosti? :)
Jan Raška
Já myslím, že ani v tom Holandsku či Švédsku žádná povolení neřeší. Prostě uvaříte jídlo a jednu (dvě, tři...) porce nabídnete zájemcům. Mě se ten nápad líbí. Jistě i mezi našimi čtenáři jsou skvělé kuchařky i kuchaři, kteří by si takto mohli přivydělat pár korun. A možná by se pár lidí i domluvilo navzájem - jeden den by uvařila paní Libuška svíčkovou, druhý den pan František gulášek, třetí den paní Jiřinka Čočkovou polévku apod. Můžeme to na i60 vyzkoušet :-)
Libuše Křapová
To vaření by se mi taky líbilo. Ale bojím se, že u nás v Česku by to bylo velmi komplikované - i když by si člověk vyběhal různá povolení, přes Hygienu by to neprošlo. Jedině snad vařit v rámci sousedské výpomoci.