Bez práce nejsou koláče

Bez práce nejsou koláče

5. 2. 2014

Po mateřské to bylo pro mě těžké rozhodování, měla jsem dvě malé děti a dojíždět do práce nepřipadalo vůbec do úvahy. Zjistila jsem, že v jednom podniku nabízí práci domů. Háčkování čepic pro děti  a baretů pro dospělé. Za jeden uháčkovaný kus bylo 15 korun.

Po měsíčním zaučení jsem si troufla začít s „velkovýrobou“. Bylo potřeba vlnu napřed z předen namotat  do klubíček. K tomu jsou potřeba dva, ale děti malé, manžel v práci, kde vzít druhého? Nakonec mým společníkem na držení vlny se stalo obrácené štokrle.Co jsem se kolem něho naběhala, než jsem předeno namotala do klubíčka. Sedíc na lavici, v rukou háček a nohama jsem drncala kočárek se synem a háčkovala a háčkovala. Dcerka se batolila pod nohama a pletouc si klubíčka s míčem, je kutálela po koberci.

Nedokázala jsem jich za den a často i do noci uháčkovat víc jak čtyři, a to na nich bylo potřeba dodělat bambule a šňůrky. Výdělek skoro žádný. Po půl roce jsem věděla, že tohle nepůjde. Bylo rozhodnuto, děti půjdou do jesliček. Když jsem je tam šla přihlásit, všimla jsem si, že naproti jeslí na budově je letáček, že přijmou pracovnici do prádelny. Měla jsem štěstí a hned mohla nastoupit. Prádelna byla veliká místnost s 5 automatkami, mandlem, policemi a sušárnou. Moc se mi tam líbilo, už proto, že jsem tam pracovala sama samotinká.

O práci nebylo nouze, prala jsem pro dvě rekreační střediska a všechny hospody ve městě, pro školku i jesle, i pro lidi, kteří si prádlo nosili na vyprání a nebo doma vyprané jen na vymandlování. Také jsem prala a žehlila spoustu košil, plášťů a zástěr. Když děti přestoupily do školky, tak se mi ředitelka svěřila, že potřebují na záskok do školky uklízečku za nemocnou paní. Řekla jsem si, každá korunka dobrá a nabídla se , že práci přijmu. Z voňavé prádelny ve 4 odpoledne jsem utíkala do školky, kde obě moje děti  jako poslední už na mě čekaly a stali se z nich malí pomocníčci. Spoustu židliček stačili převrátit na stolečky, abych pod nimi mohla vysát, ve spací místnosti rovnali deky a v umývárně umývali spoustu malých umyvadel.

Na úklid toho bylo hodně - jídelna, tři třídy, lehárna, šatny, umývárna, záchody a velká chodba plus schodiště do jídelny. Končila jsem denně s úklidem v půl sedmé večer. Vzala děti a i když bych si doma hned lehla, musela jsem zaopatřit domácnost. Bydleli jsme v domě, kde vedle našeho bytu se společnou chodbou byla telefonní ústředna, samozřejmě jsem se s telefonními spojovatelkami znala velmi dobře, a tak když potřebovali uklízečku, slovo dalo slovo a já práci k těm svým dvěma vzala. To mi potíže nedělalo, telefonní ústředna měla nepřerušovanou pracovní dobu a ty dvě místnosti a chodba jednou týdně a schodiště jsem zmákla, když už moje děti večer spaly.

Abych toho neměla málo, když začala topná sezona, zeptala se mě ředitelka z mateřské školky, jestli nevím o někom, kdo by vzal práci topiče. Slíbila jsem, že se zeptám manžela, než ráno odjede do práce, tak by ve školce v kotelně zatopil a já že bych z práce párkrát odskočila přiložit. Tak se i stalo, mělo to ovšem jeden háček, manžel pracoval na turnusy a po noční byl doma až v 8 ráno. Tak já strašpytel, ráno ve 3 hodiny šla liduprázdným městem do školky, kde jsem rychle za sebou zamkla, ale ani to nepomohlo, každičký zvuk, každý stín mě vystrašil, jak já se v té kotelně bála.

V 5 už jsem byla doma a chystala snídani. Pak vzala děti, zavedla do školky, přiložila do kotle, letěla na půl osmou do prádelny, v 11 zpět do školky přiložit, zpět do prádelny, pak ještě ve dvě odpolene znovu přiložit, zpět do prádelny, ve 4  uklidit školku, večer zaopatřit děti a domácnost a skoro v noci uklidit ústřednu.

Moje stařenka říkávala "jo holka, bez práce nejsou koláče". Jak já to tehdy vše zvládala? Můj stařeček říkával kolik prací se naučíš, tolikrát jsi člověkem. A to je svatá pravda. Po letech nastal čas podnikání a ze mě se stala OSVČ, ale to už je zas jiný příběh.

 

Jaké bylo či je vaše zaměstnání? Byla vaše práce i koníčkem? Byli jste nezaměstnaní? Sepište zajímavé zážitky či veselé historky. Nejlepší příspěvek na téma "Moje práce" odměníme.
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Jste skvělá žena a hodně jste se napracovala !
Jana Šenbergerová
Teprve po přečtení tohoto příběhu jsem si připomněla, že jsem zažívala něco podobného, jen děti už nebyly malé. Nebylo to lehké, Růženko, ale zvládly jsme to a na radosti ze života nám to také neubralo. Naopak, člověka potěší, když zjistí, že si poradil i s tím, co se může jevit nezvládnutelným.
Miroslav Štorch
Moc pěkně napsaný příběh, který napsal běh života. Pracovní víceboj z více zaměstnání znám také ale háčkovat bych neuměl :-) Další Vaše směna doma u dětí. To by si měli přečíst poslanci, aby nekrátili porodné, podpory na mateřské dovolené a příspěvky pro postižené děti Sami sobě poslanci platy nesníží a berou i příjmy za práci, kteru neodvedou. Kolik lidí vydělává peníze velmi těžce. Jezdil jsem jako učitel o prázdninách na sklizni s kombajnem. To byla tvrdá práce v horku prachu. Aby nebylo ani zrno nazmar na koláče :-) Vážím si každé poctivé práce - i popelářů. Pro ně práce není koníček ale obživa.
Olga Štolbová
Růženko smekám a hluboce se před Tebou skláním. Také jsem měla období, kdy jsem dělala dvě práce a vstávala ve tři ráno, ale vydržela jsem to jen půl roku.
Svatava Páleníková
Paní Růženko, klobouk dolů. Tolik práce by nezastalo ani pět chlapů. Dnes se sice také těžko shání práce, ale dost často se lidem pracovat nechce. Takovou dřinu by dnes těžko nějaká mlkadá žena zvládla.
Zuzana Pivcová
Růženko, někdo si ani neumí představit, co má jiný práce, aby si něco vydělal. Teď už aspoň vím, s čím souvisejí ty Tvé kouzelné háčkované ozdoby.