Podej mi sklenku

Podej mi sklenku

1. 3. 2014

Podej mi sklenku,
nalej mi vína,
strach číhá venku
jak gilotina.

Temnota vzlyká,
úzkost mě hýčká,
bezhlavě bliká
rozteklá svíčka.

Ústa mám suchá,
podej mi vodu,
jsem slepá, hluchá
v tvém doprovodu.

Temnota kvílí,
cit hlavu kloní,
okamžik bílý
po lásce voní.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Zuzanka umí, umí, umí!
Olga Štolbová
Zase jedna zvláštně krásná i trochu smutná, ale ta voňavá láska to hned vylepšila. Díky...
Jiří Libánský
Moc hezká báseň. Zase neotřelá spojení slov. To je něco pro fantazii. A také k recitování je velmi vhodná.