Školní vzpomínání

Školní vzpomínání

19. 2. 2014

Škola - toto téma je plné vzpomínek. Vidím se, jak s brašničkou na zádech cupitám do školy, vracim se domů, balím pečlivě učebnice, vzpomínám na zapatlané ruce od inkoustu, na paní učitelku, která byla velkým vzorem. Celá třída sedíc v tvrdých lavicích naslouchala s rukama za zády její výklad učiva. Od jara do podzimu měla stůl na stupínku zarovnaný kvítím, které zrovna cestou do školy rostlo.

Měla jsem školu ráda a ráda jsem se učila až do 5 třídy. Pak byla v nabídce spousta kroužků - plavecký, ruční práce, divadelní, sportovní. Všechny jsem navštěvovala na úkor učení, to jsem doháněla, až přilítla nějaká ta pětka. Z předmětů mě nejvíc bavil tělocvik a ruština. Ruštinářka nám jednou rozdala adresy dětí z Moskvy, a tak začalo dopisování, často se slovníkem jsem luštila, co vlastně po mě Máša chce, abych ji poslala v balíčku. Asi tehdy byl u nich nedostatkovým zbožím háček na ryby. Poslala jsem jí jich asi dvacet. V následujícím dopise prosila o háčky na ryby znova. Na oplátku jsem dostávala jejich cukroví, pastelky a různé maličkosti. Dopisování asi po roce zatrhla moje maminka, když zjistila, že jsem poslala Máše její zlatý zásnubní prstýnek. Tehdy jsem musela klečet za trest na pytlíku hrachu v koutě.

Také byl moc pěkný předmět, který se jmenoval pracovní vyučování, později přejmenován na pozemky. Vyráběli jsme v dílnách třeba budky pro ptáky, od jara pak chodili rýt kus zahrady, seli semínka a sázeli přísady.

Bolestné vzpomínky mám na zeměpis. Velká mapa visela na tabuli, já s ukazovátkem před ní a učitel po mě chtěl, abych ukazovala na řeky a města, které jmenoval. Velmi často jsem nevěděla a to pak jsem musela odevzdat ukazovátko učiteli, nastavit obě ruce a on bez milosti, že bije holku, mě po rukách bacil. Ani ty rány ukazovátkem mně nenaučily zeměpis znát, naopak, i když jsem věděla, kde hledat, jen jsem stoupla na stupínek před tabuli, tak strachem jsem zas ukázala na nesprávné místo. Tohoto učitele jsem ráda neměla a on zřejmě ani mě. Zachránila mě vždy jen písemka, kde mapa nebyla.

Nebyla jsem žádný svatoušek, párkrát jsem byla i za školou, připadalo mi zajímavější vzít kytaru a jít si sednout s pár spolužáky do parku. Že přibývalo poznámek nebylo divu, po maléru, kdy před hodinou chemie mě kluci strčili do skříně s pomůckami a zamknuli, nechali mě dokonce zapsat do třídní knihy, že chybím a tím málem přivodili učiteli, který otevřel skříň, infarkt, když mě tam uviděl. Tehdy jsem byla na koberečku s ostatními v ředitelně a hrozila dvojka z chování.

Když jsem byla v 8. třídě, tak se v divadelním kroužku zkoušela nová hra. Byla jsem vybraná jako hlavní hrdinka příběhu a z 9. třídy byl vybrán  chlapec, který měl být mým přítelem. Jak já se těšívala na zkoušky,   učila se poctivě text a bála se mu pohlédnout do očí. Když ve scénáři bylo napsáno „chytnout se za ruce“, rázem jsem zapomněla text k radosti spolužáků. Jednou o přestávce za mnou přišel a bez řečí mi podal složený papírek, po rozbalení jsem s tlukoucím srdcem četla „přijď dnes po škole na hospodáku, Honza“. Nemohla jsem se dočkat poslední hodiny, konečně zazvonilo a já pomalu šla cestičkou, kde uprostřed stála lavička stíněná ze všech stran břízkami. Seděl tam, usmíval se, vzal mě za ruku. Ten den jsem přišla ze školy večer a věděla jsem, že jsem zamilovaná.

První opravdová pusa ještě ani neoschla a já byla bita. Maminka byla na třídní schůzce a byla na ně moc naštvaná, dokonce pohrozila, že mi nedovolí plavání, ani žádné divadlo.To zabralo, Honza mě doprovázel každý den ke křižovatce a mě najednou i to učení šlo líp. On skončil devítku, o prázdninách se s rodiči odstěhoval do města,  já nastoupila do devítky a čekávala na jeho dopisy. Asi po půl roce se odmlčel a já si vzpomněla na poslední větu divadelní hry, kde odcházím a on se mě ptá „kam jdeš?", já odpovím „no do života přece“. Tak to i dopadlo v reálném životě, šli jsme oba do života.

 

Vzpomínáte někdy na školní léta? Pamatujete si na své učitele? Jste v kontaktu s bývalými spolužáky? A co první lásky v školských škamnech? Jaká byla podle vás úroveň školství před desítkami let a nyní? Napište vaše zkušenosti či příběh ze školy. Nejlepší příspěvek oceníme.
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Svatava Páleníková
Pěkné školní povídání.
Jana Šenbergerová
Při čtení vzpomínek jiných se mi honí hlavou ty moje, ale nějak nemám chuť "dát je na papír nebo vyťukat na klávesnici". Hezky jsi to, Růženko, napsala.
Zuzana Pivcová
Moc hezké vyprávění, Růženko, které se bude určitě líbit i ostatním. Úsměvné, trochu lumpácké a trochu nostalgické, jako každá vzpomínka na věk, který byl i nebyl bezstarostný, ale především už není. Díky za poutavé vylíčení.