Úmrtní list

Úmrtní list

18. 2. 2014

Na střední škole jsme měli zajímavého profesora matematiky a geometrie jménem Kubíček. Tento profesor se vyznačoval různými průpovídkami např. "Bodláková, než si začneš dělat ještě pedikůru, pojd k tabuli". "Přibyle, co to jíš pod tou lavicí? Přines mi kousnout!" Tyto jeho různé průpovídky měla za úkol zapisovat jedna spolužačka, než  na to profesor přišel. Sebral jí to, ale ani se k tomu nijak nevyjádřil. Ovšem s průpovídkami nepřestal.

Další jeho zajímavostí bylo to, že než vkročil do dveří třídy, tak jsme nejdříve viděli knoflík saka, pak velice objemné břicho a teprve pak samotného profesora.

Já jsem nikdy neměla na předměty, které vyučoval, žádný talent. Nějak mi do hlavy čísla a geometrické vzorce nešly. Ani jsem se nesnažila s tím něco podstatného dělat a prolézala jsem s odřenýma ušima s trojkama. Maminka mi nalákala na buchty a svačinky chytrého spolužáka, aby chodil k nám domů a trochu mě doučoval. Bud to ale neuměl, nebo moje hlava nic z toho nepřijímala. Mně byl totiž nesympatický jak spolužák, tak ta jeho snaha.

Profesor také nebral zřetel na žádné omluvy. Když se někdo chtěl omluvit, že byl nemocný a nějakou dobu ve škole chyběl, čímž mu probírané studim uteklo a látku nezvládá, profesor odpověděl: "Máš úmrtní list? Nemáš, tak pojd k tabuli."

Jednou jsem onemocněla také já jsem nějakou dobu ve škole chyběla. Je jasné, že mé chatrné znalosti ještě více utrpěly. Když jsem se vrátila do školy a do hodiny matematiky, věděla jsem, že bude zle. Místo, abych však sledovala výklad, začala jsem si vyrábět velice pěkný úmrtní list. Vzala jsem čtvrtku papíru, černě ji orámovala se všemi dalšími náležitostmi a napsala: Dne... zemřela Hana Ježková na těžkou nemoc chřipku. Až vstane z mrtvých, určitě se přihlásí...

Můj spolužák přes uličku si všiml, že něco vytvářím a sebral mi to z lavice. Jeho zase ale viděl pan profesor a zařval: "Okamžitě mi přines ten papír!" Pak si papír začal číst a já i celá třída jsme v údivu koukali, jak se mu jeho velké břicho začíná třást potlačovaným smíchem. Pak papír strčil do kapsy a začal zkoušet. Když však přišel k mému jménu řekl: "Ježková je mrtvá, tak až vstane z mrtvých, ať se přihlásí."

Nevím, kdy jsem se přihlásila a jak to dopadlo, ale nepropadla jsem. Od té doby  se však už pan profesor nikoho nezeptal, jestli má úmrtní list.

Jinak ale vzpomínám na toho výborného a lidového profesora moc ráda.

 

Vzpomínáte někdy na školní léta? Pamatujete si na své učitele? Jste v kontaktu s bývalými spolužáky? A co první lásky v školských škamnech? Jaká byla podle vás úroveň školství před desítkami let a nyní? Napište vaše zkušenosti či příběh ze školy. Nejlepší příspěvek oceníme.
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Náš profesor na matiku na střední škole byl mladý, ale dost ostrý, odborník, který nám neuměl nic vysvětlit. měli jsme počítat a nikdo nevěděl, jak, ani nejchytřejší kluci, tak pak začal počítat s námi na tabuli a vždycky, třeba u rovnice, řekl: No a co s tím uděláme dál? My čučeli a nic. On: No, přece vydělíme a plus b na entou , my: Hm, tak jo. Jednou nedonesl nikdo úkol, protože ho nikdo nespočítal, tak jsme mu to oznámili, řekl pohrdavě: Prosím vás, a začal to na tabuli počítat. Počítal celou hodinu, dostal se do nějakých příšerných hausnumer, protože to asi spočítal taky špatně, ale nechtěl to vzdát a nepřiznal, že mu to nejde, tak na konci hodiny řekl: No a tak by to bylo dál, to už si dopočítáte. sami. Ale už se k tomu příkladu příště nevrátil.
Růžena Antlová
My měli učitele z fyziky který byl tak klidný ,že třeba za celou hodinu se neotočil od tabule ke třídě . Jen řekl vytahněte sešity a pište.Čmáral na tabulu všelijaké vzorce a vykládal a vykládal v jeho hodinách celá třída šuměla ,žáci si hlasitě vykládali,svačili,a málokdo psal do sešitu.Učitel nikdy nikoho neokřikl .Plnil si svoji úlohu učitele látku nevysvětlil a odešel. Jiné to bylo jen v hodině kdy probíhal pokus to zajímalo každého.Také jiné to bývalo když byla písemka to putovala mezi třídou spousta papírků s výpočty od "šprtů" takže i když spousta z nás nevěděla o co se jedná měla s písemky nejhůře za 3.V oblibě dával tento učitel trest , jen dal příkaz ,zítra doneseš do hodiny 100 x napsaný Archimédův zákon to si pak chtíc nechtíc každý zapamatoval. Kámen úrazu nastal v dalším ročníku kdy tohoto kliďase nahradil učitel s kterém už fizika byla dřina .
Zuzana Pivcová
Hanko, jak si tu čtu, tak Ty ses se smyslem pro humor už narodila. Před lety jsi pobavila pana profesora, teď nás. Díky!! A s těmi průpovídkami, ještě jsem si vybavila, že náš matematik Boba, který každého viděl i za zády a hrozil zapsáním do šedého notýsku, tak ten, když někoho viděl trochu blbnout, říkal s vážnou tváří např.: Naděždo, není ti špatně? Všem se jménem.