Vesnické divadlo

Vesnické divadlo

19. 3. 2014

Téma  týdne - divadlo - mě vrátilo do let 1955  -1963. Vzpomínám na vesnické ochotnické divadlo, které se hrávalo v Sokolovně. Můj nevlastní otec byl maskérem místních amatérských herců a protože byl i holič, z vlasů dokázal vytvořit krásné paruky, bradky, vousy, kníry či obočí. Na paruky také používal koňské a kozí chlupy, dokonce ovčí, anebo konopí.

Dokázala jsem hodiny pozorovat otce jak vlásek po vlásku ,chomáček po chomáčku, vlasy nebo srst provlíká do otvorů pytloviny, krerá byla na maketě hlavy upevněná. Když potřeboval větší rozměr hlavy, přišla na řadu i maminčina sváteční mísa. V naší jediné obytné místnosti se tak často stávalo, že vlas byl nalezen i v polívce nebo buchtách, splést si cukr s pudrem, který otec používal na některé paruky, bylo také možné. Jeho kufr, kde byly maskérské barvy, ten byl pro mě přísně zakázán, jednou jsem se barvičkami zmalovala tak, že mě maminka nemohla umýt.Mohla jsem ale být před začátkem divadla v zákulisí a pozorovat otce, jak pana souseda proměnil ve vodníka, jeho ženu v krásnou vílu, nebo pana radního v loupežníka.

Hlediště se zaplňovalo diváky, vstupné bylo za jednu korunu, nebylo pro herce, ti hráli zadarmo, penízky byly na zakoupení doplňků ke kulisám, které si herci dělali sami. Když jsem pak seděla v hledišti a viděla hru o Švandovi,  byl to zážitek. Tolik jsem si přála taky v nějaké té hře hrát. "Jsi ještě malá." odbýval mě otec. Přece se mi jen ale v jedné hře o čertovi podařilo před diváky na jevišti vystoupit. Nato ale moc ráda nevzpomínám. Měla jsem hrát nezbednou holčičku, která má být strčena do pytle čertem. Namaskování čerta se otci povedlo tak dokonale, že já zlobíc na jevišti maminku, která měla za úkol říct jednu větu „že na tě nezbednice čerta zavolám,"při pohledu na řítícího se čerta na jeviště s pytlem v ruce a opravdickým koňským kopytem místo boty, jsem nemusela pláč a řev ani hrát. Prchla jsem do zákulisí, což ve scénáři ovšem nebylo a maminka s čertem na jevišti museli improvizovat. To bylo naposledy, kdy jsem v otcově režii na jevišti stála.

Později jsem chodila do divadelního kroužku na základce a nějakou tu postavu pro prvňáčky odehrála. V současné době naše městské kulturní středisko pořádá zájezdy do divadla převážně do Olomouce. Já navštěvuji nejraději amatérské divadlo v nedalaké dědince, kde hrají místní dobrovolníci divadlo přímo na vsi, v zimě i v létě. Jejich nastudování Mrazíka nebo pohádek bývá navštěvováno ve velkém počtu místními, i lidmi z okolních dědin. Jejich nadšení bývá odměněno velkým potleskem. Ukázka z jedné jejich hry je zde.

Jsem moc ráda, že se někde ještě tradice amatérských divadel zachovala.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Vávrová
Růženko, já nestačím žasnout! Tvůj život byl tak bohatý, Ty se můžeš velmi poutavě a barvitě vyjádřit k jakémukoliv tématu, co zde padne. Pěkné vzpomínáni i zážitky ze současnosti.
Miroslav Štorch
Moc hezký článek a video ukázka na konci nemá chybu. Nalévat slivovici mezi dámami při draní peří, aby nezteplala tak to je síla. A navíc alkohol od oblíbené firmy Drak, po kterém se mlží zrak i brýle. Moc jsem se pobavil. Kdysi jsme hráli divadlo jen na střední škole se studenty. Bavila se celá škola. Na lyžařských zájezdech jsem hrával jako učitel postavu kata s lotrem Babinským. S dalšími pěti lidmi jsme scénku hráli jako drama, operu, balet, pantomimu a loutkové divadlo. Také to máme na videu. Lidé brečeli smíchy.
Zuzana Pivcová
Vidíš. Růženko, Tys prožívala práci maskéra doma z bezprostřední blízkosti, zatímco pro mě to byly sváteční chvilky před představením. Ale jinak si obě dovedeme amatérské divadlo dobře vybavit. Díky za vyprávění.