Už léta patří k nejuznávanějším francouzským herečkám. Vysoká, dlouhonohá brunetka, jejíž tvář i chování mají v sobě cosi aristokratického, zahájila svou uměleckou kariéru v roce 1974 na divadelním Festivalu du Marais jako Pauline v Corneillově dramatu Polyeuktos. A s jevištěm neztratila kontakt ani poté, co se prosadila v televizi a ve filmu. Fanny Ardantová na to sice vůbec nevypadá, ale 22. března slaví své 65. narozeniny.
Před filmovou kamerou debutovala tato absolventka politických věd a matka tří dcer v roce 1976 v drobné roličce v dramatu Marie-poupée a o tři roky později ztvárnila další epizodní roli ve snímku Psi. Hvězdu mezinárodního formátu z ní udělal režisér François Truffaut, když ji obsadil v komorním dramatu Žena od vedle (1981) do role vášnivé milenky Matyldy, která dovede sebe i svého ženatého milence k sebevraždě. S Truffautem, který byl po čtyři roky i jejím životním partnerem a otcem její prostřední dcery Joséphine, spolupracovala ještě na jeho posledním filmu, nostalgickém kriminálním příběhu Konečně neděle!
Po jeho smrti v roce 1984 jí režiséři i nadále často svěřovali party osudových žen propadajících vášnivé lásce (Benvenuta, Swannova láska, Strach a láska). V pozdějších letech se pak její doménou staly zralé dámy z vyšších kruhů, jež už dávno nevěří ideálům (Nevinné krutosti, Paříži, miluji tě).
Dosud hrála ve zhruba šesti desítkách filmů a získala řadu prestižních ocenění. Hlavní role majitelky restaurace pro homosexuály Evelyne v komedii Někdo to rád holky (1996) jí například vynesla Césara pro nejlepší herečku, hudební komedie s detektivní zápletkou Osm žen (2002) zase Evropskou filmovou cenu a Stříbrného medvěda z Berlinale.
