Vyznání po letech

Vyznání po letech

8. 4. 2014

Teď, lásky prosta
necítím pouta,
jen tiché brnkání
na duši zmatenou,
když vánek jarní
mužnou rukou
smutek zahání
z mých citlivých míst.

Tak jako tenkrát
cítím mrazení,
když náhodou tě
potkám tam,
kde spolu jsme stáli,
na rohu ulice
polibkem spojeni
na malou chvíli,
která zůstala věčností,
co nejde vygumovat
z mého srdce.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Milada Salajková
Až tak, že z toho bolí srdce. Moc krásně jsi to napsala.
Jana Šenbergerová
Moc hezké vyznání.
Zuzana Pivcová
Ty jsi opravdu dobrá, nesvázaná rýmem!!
Hana Šimková
JITUŠKO JE TO KRÁSNÉ.
Jarmila Peerová
I já cítím Jituško mrazení,je to výkřik přímo z duše,krásné,ale smutné.No,však život není vždy procházka růžovým sadem,jen je mi líto,že jsi "prosta lásky ",....tomu rozumím,tak alespoň,že ji máš, velkou a silnou ve vzpomínkách...