Květnou nedělí, poslední nedělí před Velikonocemi, začíná podle křesťanské církevní tradice pašijový týden, jehož obřady jsou svázány s náboženskými motivy. Pro křesťany je toto období nejvýznamnějším liturgickým týdnem v roce. Květná neděle je jeho slavnostním úvodem, otevřením brány do Svatého týdne a velikonočních svátků. Od následujícího Zeleného čtvrtka do Velikonoční neděle souvisí liturgie s biblickým zachycením příběhu zatčení, odsouzení, ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista.
Květné neděli se na různých místech Česka říká také květnice nebo beránková či palmová neděle. Palmové ratolesti mají připomínat příchod Ježíše Krista do Jeruzaléma. V kostelích se proto světí jívové proutky a jiné zelené větvičky.
Slavení Květné neděle je doloženo už od sedmého století. Květná neděle je spojována také s různými lidovými pověrami. V tento den by se například nemělo nic péct, protože by se prý zapekl květ na stromech a neurodilo by se žádné ovoce. Na Květnou neděli by se také měly oblékat nové šaty, aby v nich člověk kvetl. Dříve se například domy vymetaly zelenými ratolestmi, aby se z nich odklidila všechna nemravnost a zhýralost.
Svatý neboli pašijový týden vrcholí na Velikonoční pondělí, které je v Čechách spojeno s pomlázkou, na Moravě s mrskačkou. Vajíčka symbolizují krásu života vznikajícího ze zárodku. Šlehání pomlázkou z mladých vrbových proutků a někde i polévání vodou má stejný smysl. Věřilo se, že proudící voda, stejně jako mladá míza v letorostech, předává dotekem svou sílu.
