Expedice oksroN: komáři se ženili

Expedice oksroN: komáři se ženili

22. 4. 2014

...Pokračování

Už se zvečernilo a potřebujeme hlavu složit. Kousek od Neidenu, čtyřicet kilometrů od Kirkenes, zastavujeme u kempu. Je prostorný, chat nepočítaně, jsou velké a cena mírná. Jako dělaná pro nás a tak si pronajímáme jednu pro pět osob a čas ukáže, že jsme to udělali chytře. Na podlaze nespal nikdo, ale nepředbíhejme.


Už při vstupu do kempu se nám zdálo, že něco nehraje. Ovšem ve skutečnosti hrálo. Kdyby se komáři chovali jako včely mohlo by se říci, že to tu pištělo jako v komáříně. Zlé tušení se potvrdilo. V gulášovce, kterou jsem vylepšoval brambory, se začali objevovat komáři, kteří v hojné míře poletovali i po místnosti. Venku sychrá a tak se sem asi přišli schovat před deštěm. Fajn. Nemusel jsem přidávat nakrájené špekáčky. Vzpomněl jsem na rozhovor s jednou paní, původem Češkou, která nás při nákupu v Oslu oslovila, dala se s námi do řeči, doporučila tento obchod. Jmenoval se "U Turka", protože jej Turek provozoval a pozeptala se, kde vlastně jedeme. Když jsme jí sdělili, že na nejzazší sever k finské hranici, spráskla ruce  a varovala nás, že jsou tam komáři, kterým se v Norsku říká tryskáči a teď zkouším na vlastním těle, že měla pravdu. Naše repelenty jim byly k smíchu a nám k ničemu.

Po večeři začíná zoufalý boj s nimi. Postupně zkoušíme několik systémů. První přednesl Jirka, který tvrdil, že komáři nesnášejí průvan. Milan mu k tomu horlivě přikyvoval. Pootvírali jsme jedno okno i dveře a čekali na výsledek. Nastal jakýsi nekonečný kruh, ve kterém se komáři pohybovali. Ti, co byli uvnitř, vylétali oknem Jarovy a mé ložnice, aby se vyvarovali průvanu a na jejich místo se dveřmi hrnuli jiní, kterým vadil déšť. Nemusím připomínat, že mnozí se při této cestě na chvili zastavili a pořádně se posilnili na další let. Po pěti minutách jsme konstatovali, že tudy cesta nevede a přešli k individuálním řešením, která by nám umožnila alespoň trochu přijatelný spánek. Když komáři prolétavali naší ložnicí, mnozí z nich skončili v Jarově posteli, kde je vymrštila odstředivá síla. Moje postel na tom byla lépe, protože tečna křivky, kterou komáři při svém letu opisovali, mířila opačným směrem. Rozhodli jsme se okno i dveře zavřít a komáry postupně vybít. V místnosti se začalo stmívat, protože vzteklí komáři nasedali zvenku na ochrannou síť v okně a když se začali ukládat do druhé vrstvy, byla v ložnici úplná tma. Další komáry jsme nemohli ve tmě trefit. Relativně jsme byli v pohodě, protože Jaro se vzbudil šestnáctkrát a já o třikrát méně. Ráno jsme byli jako rybičky, vytažené po čtyřech dnech z vypuštěného rybníka.

Andrejka dopadla daleko lépe. Touha po separé ji jako obvykle přivedla mimo okruh chrápajících chlapů, tentokrát do jakéhosi prázdného přístavku na dřevo, kde se ani komáři necítili jako doma a uprostřed této místnosti vztyčila stan pro jednu osobu. Zabezpečený zipem proti vniknutí nezvaných hostů očekával stan trpělivě svou paní. Ta po dokončení hygienických úkonů lehce trhla zipem, vstoupila do stanu, zip opět zatáhla, zatáhla zip i uvnitř se vyskytující moskytiery, vklouzla do spacáku, zatáhla další zip, pomodlila se, aby i ostatní našli místečko, kde by mohli složit hlavu, aniž by se o ně pokoušelo šílenství a sladce usnula.

Uznávám, že postup nás,kteří jsme už byli na kutích, byl sobecký. Ostatní členové Expedice konali svou svatou povinnost a snažili se zachránit alespoň šéfa. Vyžebrali na recepci kempu kus síťoviny a koníka na sešívání spisů. Chyba lávky. Šéf se jednak dík své velikosti, a nejen tělesné, do sítě celý nevešel a navíc odmítl nechat si koníkem připíchat síť na tělo. Do kuchyně, kde jakoby spal, sem celou noc nevkročil a tak s dalšími podrobnostmi nemohu sloužit. Vím však, jak vypadal ráno. Jeho tvář připomínala tvář Mongolce, který právě vyšel z jurty po požití kbelíku dobře zkvašeného kumisu.

Honza blahořečil hlasitě své manželce, že jej vybavila nejúčinějšími spreji, mastičkami a různými kapslemi, které po zapálení vyvinou nepředstavitelný smrad /pro komáry/. Nezištně nabízel tyto odpuzovače všem ostatním.S blahořečením přestal v okamžiku kdy zjistil, že na odpuzovače komaří reagují spíše jako na popuzovače a kousali ještě zuřivěji. Naopak odpuzující smrad působil na ostatní přítomné v kuchyni více než odpudivě. Pochopil, že jsou mu všechny ty serepatičky na prd. Sáhl pak pro něj k té nejméně přijatelné alternativě. Nalil si prcka slivovice a požil. Kolikrát to opakoval není známo, pravda je však taková, že prospal celou noc a ve směru jeho dechu leželo několik desítek komárů s nožkami nahoře.
Zdeněk se chtěl přesvědčit o pravdivosti přísloví, že lze zabít dvě mouchy jednou ranou a zjistit, zda platí i na komáry. Skrytě doufal, že ano. Skutečně! Komár je menší než moucha a lze jich jednou ranou zabít i pět a více. A tak vsadil na vybíjení. Kolem půlnoci leželo v krvavé lázni komárů bezpočet, ovšem obě Zdeňkovy ruce napuchly a zhroceny krví nic si nezadaly se situací při popravě a stahování králíka, kterou provádí obvykle každou sobotu, aby bylo co udělat doma na smetaně. Když úbytek komárů se nejevil jako zřejmý, ustal tedy s nepříčetným vražděním neviňátek a porozhlédl se kolem, aby své tělo někam ukryl. Věděl, že někteří finští komáři mají žihadlo sklápěcí a dlouhé až centimetr. Ve skříni nalezl rukavice, zvané palčáky, které zde zřejmě v zimě zapoměl turista - běžkař. Blik a Zdeňkovi to zapálilo. Naházel na sebe veškeré ošacení, které měl k disposici a hlavu omotal mokrým ručníkem tak, aby vznikl jen nepatrný otvor pro dýchání. I tento otvor částečně zakamufloval bublinou ze žvýkačky, nasadil palčáky a v mžiku usnul. Ráno bylo na bublině přilepeno tolik komárů, že jsme se původně domnívali, že se jedná o komáří roj.

Vojta si vzpoměl na své prvopočátky v houslích, vyndal housle z futrálu a začal na ně vrzat jako tenkrát "Komáři se ženili". Nevím, co od toho očekával, vděku se však nedočkal z žádné strany. Komáři se nezačali požeňovat a přítomní členové Expedice reagovali vulgárním doporučením. Ustal s vrzáním a použil jiné taktiky. Šel na to od lesa. Zvyklý na noční služby v nemocnici, vešel do deště a chodil od chaty k lesu a zpět až do rána. Zlí jazykové z Expedice tvrdili, že to bylo docela jinak, ale věřte jim. Obvykle kecají. Ráno usnul v autě a způsobil, že se ostatní spolujezdci nemohli vzájemně dorozumívat, protože jeho spánek připomínal rachot na okresní soutěži dřevorubců.

Milan v půl jedenácté odešel na záchod a v této malé, leč veledůležité místnosti se mu podařilo vybít všechny komáry během půlhodiny. Pečlivě se na hajzlíku zarýgloval, usedl spokojeně na prkýnko a usnul spánkem spravedlivých. Během noci navíc ušetřil procházky se svou zbytnělou prostatou. Kolem šesté hodiny ranní se nenápadně, vyspán skoro do růžova, vmísil mezi rukama šermující a jadrně klející polospáče. Já už jsem byl také na nohou a zíral na ty fofry, s jakými jsme stihli hygienu, snídani a zbalení věcí. Z pomsty jsme zabité komáry z chaty nevymetli. Překonali jsme letošní rekord a vyjeli už v 8:15.

...Pokračování příště

expedice oksroN
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.