Les - moje oáza klidu

Les - moje oáza klidu

16. 5. 2012

Tak jako každé jaro zazní volání lesa. Vezmu pejska a vydám se polní sestou do lesní  oázy klidu.

Kolem polní cesty mě doprovází rozkvetlý lán žluté řepky, který sahá až k lesu. Kraj lesa mě vtáhl do sebe svou jarní krásou. Převlékl se do zelené uklidňující barvy, převládá vůně modřínů, břízky mě zdraví svými korunami stromů, které se v rytmu větru pohybují a zpívají si svou jarní píseň. Je po dešti, jehličí voní podhoubím a slibuje úrodu. Vzrostlé smrky stíní spoustu borůvčí asi  letos bude spousta borůvek keříčky jsou samý květ.

Jdu dál lesní cestou tam k mému místu u potůčku, sedám na vlhký pařez, koukám do bublající vody a v duchu lesu vyprávím. Vypovím mu vše co mě trápí, větve stromu se nakloní a upustí pár lístečků, které mě pohladí po tváři. Rozumí mi a já jemu. Na oplátku mi les vypráví o tom, jak byla těžká zima. Vidím kolem sebe spousty vyvrácených stromů, které nevydržely hrátky počasí, obrovské kořeny trčí vyčítavě k nebi. Les je z toho smutný a já s ním. Žaluje na lidi, kteří si neváží přírody a ničí vše v ní. Žaluje na kůrovce.

Oči mi ulpí na spoustě rozkvetlých sasanek a zeleného kapradí. Kapradí se sklání nad potůčkem a smáčí své výhony v průzračné vodě. Bílé kvítky sasanek se odráží na vodní hladině, která si s jejich obrazcem pohrává. Ještě dvě místa jdu navštívit. Kraj lesa, kde pod obrovským bukem rostou konvalinky a jaterníky. Pejsek zůstává stát a kouká spolu se mnou jak z houštiny vyjde srna. V úžasu zůstává na místě a pozoruje, kdo ji ruší v její oáze lesního klidu. Oči jako dva korálky se zalesknou, pohodí hlavou a ozve se její varovné zapísknutí. Pak skoky zmizí v houští. Cestou ke konvalinkám procházim část lesa, kterému říkám „pohřebiště stromů“.

Je to scenérie jak z hororového filmu. Spousta trouchnivých pařezů a stromů, mezi obrovskými kameny porostlými mechem. Rychle toto místo opouštím, působí opravdu strašidelně. Pak už mě vítá stařičký buk s větvemi až k zemi a pod ním zahrádka konvalinek. Jaterníků ubylo jsou už odkvetlé. Utrhnu si jen pár konvalinek, aby i ostatní pocestní se mohli pokochat jejich krásou. Hledám na kmeni buku vyrytý monogram v srdíčku.

Je tam, sice ne tak zřetelný jak před spoustou let, ale písmena R + F jdou přečíst.

Jako by to bylo včera, vidím kudrnatého chlapce jak malým nožíkem vyrývá do kůry stromu velké srdce kolem písmen našich jmen. Buk tu stojí dál, aby řekl: zastav se a vzpomínej. Usedám pod něj, pes si dá hlavu na můj klín a já vzpomínám.

Cestou zpět k domovu se na kraji lesa zastavím, poděkuji za načerpání síly, kterou mi les dal, a těším se, až les vydá svou úrodu hub a já s láskou k němu ho zase navštívím. Příště si už vemu košík na houby les mi totiž zašeptal, že letos porostou.

 

Z archivu - náš portál obsahuje cca 2500 čtenářských příspěvků,  nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Růžena Antlová
Jej to už jsem tady tak dlouho ? To to utíká ! Kdo ví jestli zapší natolik aby se les vzpamatoval maliní je uschlé bylo trochu borůvek a chudáci hříbečci jsou ještě na houbách .. díky za vaše komentáře
Lidmila Nejedlá
Krásné vyznání lásky k přírodě, něžné, poutavé, laskavé...paní Růženko.
Zdenka Jírová
P.S. Ani jsem si nevšimla data napsání vašeho článku, to jsem ještě na i60 nebyla, proto ho čtu poprvé. Je moc hezký.
Zdenka Jírová
Velmi něžné povídání o lese. Les je i moje oáza klidu dárkyní energie, jak jsem napsala ve svém článku Po mravenčích stezkách. Líbí se mi, že máme společné lásky.
Alena Tollarová
Text ani po čase neztratil na aktuálnosti a Růženka od té doby ještě třikrát na jaře vešla do své oázy zkontrolovat srdíčko. Jistě tam je pořád. Krásně jsem se zasnila. Taky miluju lesní ticho a šumění v korunách...
Květoslava HOUDKOVÁ
Taky bych šla ráda do lesa, ale 2 okolnosti tomu zabraňují: 1) Nemohu tam jít sama (ani s fenkou, co hlídám). Po úrazu hlavy mám občas hrozbu omdlení stát se mi to v lese, možná by mne někdy našli - zřejmě už "ohlodanou". 2) A v dnešní době a ve svém věku se sama do lesa bojím ! Ale zase mám přátele, že donesou houby, já si "smlsnu" dokonce na čerstvé smaženici - jen ta vůně lesa mi chybí.
Dagmar Bartušková
Sedím u kávičky a trochu jsem se zasnila. Zavanula ke mně omamná vůně lesa. Jak blahodárné pro člověčí duši. Růžo, diky.
Alena Vávrová
Pro mne je článek starší, než můj pobyt na íčku, tak jsem ráda, že jej redakce znovu vytáhla na světlo boží. Je to krásné vyznání z lásky k přírodě, Růženko.
Zuzana Pivcová
Článek je, Růženko, starý tak, jako můj pobyt na i60, ale jeho platnost a účinnost je nadčasová.:-)
Vendula Jirásková
Nádherné vyprávění o tom nejkrásnějším co u nás máme-přírodě.Děkuji Růženko
Dana Kolářová
Také neodolám volání lesa a těším se z oázy klidu. Krásné vyznání o krásách lesa i života.