To přece nemůže být on!

To přece nemůže být on!

16. 5. 2012

Loni v létě mě uchvátil internet. A protože to bylo o dovolené a měla jsem čas, stalo se mou vášní vyhledávat mimo jiné přes google i své dávné známé včetně cizinců. Bylo to napínavé čekat, zda se objeví, zda jsou vůbec naživu.

Karla jsem našla celkem snadno. Jako poloprofesionální fotograf má své stránky. Na nich byla jeho fotogalerie a samozřejmě i kontakt. Ozvala jsem se. Opravdu nečekaně, po 30 letech.

Náš tehdejší vztah netrval příliš dlouho, ale byl hodně intenzivní. K jeho konci přispělo mimo jiné odloučení v době mé stáže v cizině. Kája byl sice zaměstnán jako oficiální fotograf u státní instituce, ale když si splnil své úkoly, většinou focení při různých akcích, mohl se věnovat svým vlastním uměleckým fotkám. Milovala jsem práci ve fotokomoře. Žárlila jsem ale na jeho fotomodelky. Mě podle své zásady, že modelka není milenka, fotit nechtěl. Krátce po našem rozchodu jsem se odstěhovala do Prahy.

Napsala jsem a odpověď na sebe nenechala dlouho čekat, i když Karel zpočátku nepochopil, kdo mu to píše. Dali jsme si tedy o mé dovolené sraz. Když přišel, vlastně spíš nejistým krokem trochu přivrávoral bělovlasý, vousatý, drobounký postárlý pán, v první chvíli jsem strnula. To přece nemůže být on!

V duchu jsem si říkala: Klid, děvče, tobě je právě tak jako jemu o 30 let víc než tenkrát. Na něm ale byly na první pohled patrné nějaké vážné zdravotní problémy, které já naštěstí nemám. Sám mi pak všechno vylíčil. Napřed prodělal lymskou boreliózu a o nějaký rok později ještě cévní mozkovou příhodu. Je s podivem, že vůbec zůstal naživu. Je částečně ochrnutý, na jedno ucho neslyší, hůře se vyjadřuje i pohybuje. Nikdy ale nepřestal milovat život. Má rodinu, děti, vnoučata a zůstala mu i duše bohéma. V rámci svých fyzických možností dělá umělecké fotografie včetně výstav a navíc se ještě zabývá uměleckým řezbářstvím. Pořádá akce s mladými lidmi a často s nimi vyjíždí i pod stan. Řekl mi: Víš, znám své meze. Když cítím, že mám dost, ztratím se, zalezu do stanu, schrupnu si, oni to vědí, ale na nic se neptají a jede se dál. Nikdo mě nelituje, ani do ničeho nenutí.

Na dnešní Karlovu podobu jsem si zvykla velmi snadno. Je mi dokonce mnohem milejší než tenkrát, když byl plný mužné síly. Kolem sebe má v ateliéru všude plno snímků krásných mladých dívek. A mě nafotil do osobního kalendáře na tento rok. Je to legrace, po tolika letech. Inu, má přece svou zásadu, že modelka není milenka.

 

Z archivu - náš portál obsahuje cca 2500 čtenářských příspěvků,  nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.
Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.