Trapas je slabý slovo

Trapas je slabý slovo

28. 5. 2014

„Panenko mária, to je hovadina“, pronesl jsem jednoho jarního pozdního odpoledne sám pro sebe nahlas a velkým obloukem poslal vzduchem právě dočtený scénář na stolek na druhé straně pokoje. Bylo mi jasné, že tam dlouho ladem ležet nezůstane. Jednalo se o pracovní výtisk scénáře. Takový, který je tištěn speciálně jen na jedné straně stránky, zatímco na volném listu si členové štábu dělají poznámky. Tužkou ledabyle napsané moje jméno hned vedle tištěných jmen tvůrců tohoto díla říkalo, že konkrétně tento výtisk je určen mě a já jsem ten dělník filmového umění, který si může o budoucím filmu myslet cokoliv, ale sklapne podpatky a začne po skladech, fundusech i po celé republice shromažďovat tisíce předmětů, aby jimi zaplnil dekorace v ateliérech exteriérech a všude, kde se bude natáčet. A to tak, jak si to páni tvůrci představují.

Někdy po přečtení scénáře se na natáčení vyloženě těším. Tentokrát to nebyl ten případ. Ani v nejmenším. Ale už jsem dělal i na filmech tak budovatelských, že by diváky z toho bolely ruce asi už při kupování lístků. Tedy miliony vyhozené oknem. A z těch mnoha milionu se jen několik málo stokorun honoráře ocitlo v mé kapse na mé nemnohé životní potřeby. To, že si mohu vybrat, zda na filmu budu spolupracovat či nikoliv, je sice nezpochybnitelné, ale skutečně je to jen teorie. Prakticky to většinou nemůže udělat ani režisér.

Uvázal jsem si kolem krku avantgardní šáličku, abych vypadal dostatečně bohémsky a vyrazil na jedno pivečko do kavárny Slávie, kde jsme s ostatními kumštýři probírali především trendy současného umění a občas to proložili upozorněním na poprsí některé slečny, procházející po chodníku kolem velkých oken kavárny.

Ve Slávii jsem se pozdravil s přítomnou, dost početnou společností u dlouhého stolu. Asi tak polovinu jsem znal. Některé přítomné alespoň od vidění, některé vůbec. Usadil jsem se na volné místo tak, že jsem hleděl oknem na vchod do Národního divadla. Za mými zády nějakou povídku, či scénku u malého stolku tvořila dvojice Šimek, Krampol. Tenkrát jsem si s nimi ještě vykal.

Hned jsem se zapojil do debaty u velkého stolu a svými vtipnými glosami, bonmoty a poznámkami oživoval konverzaci. Tak jako ostatní i já jsem se dostal nakonec k tomu, že jsem začal povídat o tom, na čem právě dělám. Mezi námi kumštýři se tomu říká „věc“ nebo taky někdy, když je toho víc, tak „projekt“. No to si dovedete představit, jak jsem o právě přečteném scénáři hovořil. Začal jsem tím, kdo napsal literární předlohu scénáře a jen proto, že už je to dost známý autor, natočí mu i takovouhle …. (sprosté slovo) a jako důkaz jsem uvedl stručný obsah přiblblého příběhu a také posměšně ocitoval některé mimořádně stupidní úryvky z textu. I když jsem citacím dával výrazné dramatické ztvárnění, abych přítomné pobavil, úspěch jsem nesklidil.

Někteří jistě již tušíte pointu.

Ano, tušíte správně.

Ten spisovatel, který se těsně před mým příchodem chlubil tím, že na Barrandově se podle jeho knížky začíná točit film, ten seděl u stolu přímo proti mně.

Je to už tolik let a stejně mě přímo polévá horko, když si na to vzpomenu, jak to teď píšu. 

 

Prožili jste nějaké životní faux pas? Co se vám v životě nepovedlo, případně, na jaký omyl či trapas nikdy nezapomenete? Pošlete na téma Můj trapas povídku, příběh nebo glosu. Nejzajímavější příspěvek opět oceníme.

 

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
Jistě je více čtenářů, které by to zajímalo. Už to vypadalo, že se nikdo nezeptá. Až panu Královi to nedalo. Tak přece jen někdo. Protože můj názor na film se nezměnil ani po jeho natočení, nemám důvod to tajit. Jedná se o film Radikální řez od J. Klímy. Je o tom jak sice svérázní, avšak milí a pracovití Rómové jsou obviňováni ze spáchání vraždy. Nakonec se najde pravý pachatel, který samozřejmě Róm není. Více o filmu na: http://www.csfd.cz/film/5263-radikalni-rez/
Pavel Král
Bohužel mi tady chybí jméno spisovatele, kterého jste tak odborně strhal. Předpokládám, že to socialistický realismus v praxi :-)
František MENDLÍK
Vážený pane Libánský! Díky! Odcházím na svoji tradiční partičku šachu a červené víno do kavárny s dobrým pocitem. Nerad jsem totiž s někým ve válečném stavu. Škodolibý jsem jenom když se mi podaří vyhrát a soupeř své rozpoložení neutají. Proto nikdy nehraji korespondenčně a s počítačem.
Jiří Libánský
Správně jste pochopil, pane Mendlíku, že mezi celebritami bylo prostě jen moje prostředí, aniž bych mezi ně někdy patřil. I když jsem mezi nimi kamarády měl. V jejich přítomnosti jsem se ohříval především proto, že tam byl zdroj mých příjmů. Jinak ale mi bylo mezi partou trampů na Brdech lépe. Stejně tak tomu bylo i mezi politiky. Jsem rád, že už s nimi nemusím mít nic společného. A "malý" člověk je především ten, který se za takového považuje a tak se chová. To mi doufám nehrozí. Myslím, že je důležitější jak vás lidé znají, než kolik lidí vás zná. Já jsem svoji touhu po popularitě chápal více jako tuhu něco dokázat a vidět, že to někdo dokáže ocenit. Ale říkám si: Nakonec i ten vnitřní pocit dobře vykonané práce má svou hodnotu a dušičku potěší.
František MENDLÍK
Vážený pane Libánský. Jsem rád, že to tak berete a plně s vámi souhlasím. Já jsem také kdysi podlehl iluzi, že si vás někdo z těch celebrit, kolem kterých se motáte všimne. Jako každý malý člověk se ohříváte v jejich přítomnosi. Jeden známý zpěvák mi při vystoupení v našem kulturáku nabídl tykání a pozval mne do Semaforu. Pak se ke mně neznal a já vypadal jako blbec. Proto ta moje pouznámka.
Jiří Libánský
Pane Mendlíku servilita by rozhodně nebyla na místě. Hodnota člověka vůbec není v tom, s kolika celebritami se setkal nebo jakých se účastnil soutěží. To je jen životní cesta. Každý ji máme jinou a vede nás různými situacemi. Důležité je, s jakými morálními hodnotami touto cestou jdeme. Jak umíme udělat život příjemnější a radostnější sobě i druhým. A v tom máme všichni ještě na sobě co zdokonalovat.
František MENDLÍK
Po přečtení článku jsem pochopil, že jsem v nedávné době prožil největší trapas v životě. Dohaduji se a hádám s umělcem, člověkem který daleko přesahuje mů obzor. Setkával se se samými celebritami jako se sobě rovnými. To já jako kulturní pracovník a posléze soutěžící v devíti televizních soutěžích jsem jenom vzhlížel k Parnasu ze žabí perspektivy. Kdyby pan Libánský tuhle příhodu napsal dříve, buď bych vůbec nediskutoval, nebo bych byl ještě servilnější!
Olga Štolbová
Opravdu nezávidím, já sama jsem různými trapasy skoro odkojená a pokud na některý vzpomenu, znovu mě poleje horko i po letech.
Zuzana Pivcová
Zmizet po anglicku byla situace ještě poměrně snadná, horší by bylo zůstat. Pak by asi záleželo na tom dotyčném kritizovaném, jak by se zachoval. Jestli jako chlap, že by to rozdýchal, nebo by se Ti následně nějak příležitostně mstil.
Jiří Libánský
Před mým příchodem se zmiňovaný autor pochlubil nastávající filmovou verzí své knihy. Takže u stolu to už věděli, mimo mne, naprosto všichni. Když jsem se na schodech dolů k toaletám od známých dozvěděl, jak jsem si v tom mohutně vyráchal čumák, už jsem se ke stolu nevrátil, zaplatil a vystřelil z kavárny. Můj obličej mýlil automobilisty tak, že zastavovali a čekali na zelenou. Jaké byly reakce u stolu po mém odchodu nevím a ani jsem nikdy netoužil se to dozvědět. Tak jsem se na to neptal. Netuším, zda se rozhostilo trapné ticho a nebo se společnost bavila na můj účet. Utěšuji se představou, že se na to během několika vteřin zapomnělo. Já jsem se ani nepokoušel nějakým způsobem omluvit. Ani já jsem nevěděl, co bych blekotal. Šimek a Krampol u stolku stranou se neúčastnili a podobné humorné situace zřejmě právě pracně vymýšleli.
Helenka Červenka
Pěkný trapas, nedovedu si představit, co bych blekotala :)
Růžena Antlová
.Pointa a úsměv byl ten tam .Někteří přísedící u stolu to určitě věděli že je přítomen i autor knihy a asi se náramě bavili na váš účet. Věřím že jste si pak všichni dali po skleničce a zasmáli se společně i s tím autorem .Nebo se pletu ?
Jana Šenbergerová
Pěkný trapas!
Beata Neuwirtová
A jaká byla jeho reakce?