Nahotou zahaleni

Nahotou zahaleni

29. 5. 2014

Má touha vzrůstá,
ruce se dotýkají,
vyprahlá ústa
k sobě se přimykají,
až do extáze
těla svá proplétáme,
po Mléčné dráze
společně odlétáme.

Proč žít mám sama,
podivné rozhodnutí,
skončit to drama
nikdo mě nedonutí,
držíš mě pevně
v náručí zrcadlení,
dýcháme stejně,
nahotou zahaleni.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Miluše Převrátilová
Krásné verše máte Zuzano, a nejen tyto. V každém z nás je tolik touhy, lásky a neuskutečněných snů, které Vy umíte poeticky vyjádřit . Zbývá jenom dodat, ať se nám vše plní !
Jana Šenbergerová
Nádherné!
Jitka Chodorová
1+++
Jarmila Peerová
Jako vždy krásné,romantické,plné lásky a touhy....
Jiří Libánský
Někdy člověk nepozná, kde končí Tvůj život a začínají Tvé verše a naopak. Je nějaká taková hranice?
Olga Štolbová
Zuzko díky, zase jedna úžasná....