Kam se vytratil náš úsměv?

Kam se vytratil náš úsměv?

20. 6. 2014

Nejkrásnější ozdobou člověka je úsměv. Nic nás nestojí a dává mnoho. Přitom je ho v dnešní době jako šafránu.

Měla jsem krásnou práci. Její součástí bylo se usmívat. Nebyl to pro mne problém, už jako dítě jsem se ráda smála. V čase dospívání jsem poznala, že můj úsměv se líbí nejenom mně, a tak jsem toho trošku zneužívala. Ve své profesi, kterou jsem milovala, se i morousi naučili usmívat. Pracovala jsem ve službách, na palubách dopravních letadel: s lidmi a pro lidi.  A ti na usměvavou tvář reagovali vesměs stejně – úsměvem. Byla to krásná doba a není to tak dávno. Teď mi to připadá jako sci-fi.

Nač si pořád stěžujeme?

Podle pravidla jak se cítíš, tak se tváříš, jsem se vlastně nepřestala usmívat dodnes. Koutky mých úst mají tendenci se zvedat, i když už tvářové svaly padají a tvořící se vrásky protahují celou tvář do jakési vážnosti. Dožila jsem ve zdraví a ocitla se ve skupině seniorů. To je přece velká výhra!

Žiju reál dnešních dnů s radostmi i starostmi. Tak jako většina ostatních v mém věku. Snažím se uvědomovat si především pozitiva, jako jsou zdraví, rodina a především krásná vnoučata. To, že se vlastně nic neděje, máme totiž vše, co nutně potřebujeme. I když mír není samozřejmostí a živelné katastrofy nás nemusí nutně minout, máme stále dost důvodů být šťastní.  Nevymýšlet si nereálné a nesnít o nemožném. Žít tady a teď a netrápit se tím, co už opravdu nemůžeme změnit. Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře. Tolik negativismu, nadávek, urážek a zloby, jak zaznamenávám teď, jsem nikdy předtím nezažila. Jakoby zlost ovládla svět, nadávky byly jedinou možností jak vyjádřit svůj názor. Rozzlobenost a nespokojenost je módní trend, který se šíří jako nevyléčitelná nemoc napříč všemi vrstvami a věkovými kategoriemi lidí. Seniory nevyjímajíc.

Nebojme se své štěstí ukázat

Je mi z toho smutno. Je tolik důvodů, proč jsou lidé nespokojeni, ale my starší, už přece máme jiné priority! Tak bychom vlastně měli jít vzorem mladším, kteří ještě zápasí se svým životem a chtějí ještě něco „urvat“.  My už jsme vše splnili a odevzdali a nic už vlastně nemusíme.  Jen prožít tuto dekádu života hezky a důstojně. Podle svých možností s radostí a plným nasazením. S pozitivismem a především úsměvem.  Ten obohacuje nejen nás, ale i toho, kdo jej přijímá.  To není úchylka, když se usmějete na někoho, komu to sluší. Říct slečně, že je milá a mládenci, co vás pouští sednout, že je gentleman, by mělo být samozřejmostí.  Ať si zase lidé zvyknou na slova děkuji, prosím, promiňte, galantnost, zdvořilost, úcta. Tato slova zmizela z našeho slovníku stejně jako se úsměv vytratil z našich tváří.

Když našim dětem neukážeme, jak by to mělo být, tak se nedočkáme od nich úcty ani my sami. Estetika jako předmět se snad neučí, společenskou etiketu ovládá málokdo a cítění lidí, nejen to společenské, se vytrácí.  Na to bychom neměli zapomínat. Buďme vzorem, návodem k dobru a ne zdroj posměchu, jak se to dnes často děje. Všichni jsme tvůrci svého štěstí, tak buďme šťastní!  A nebojme se to ukázat. Úsměv je oporou ve starostech. Je znakem přátelství, a toho není nikdy dost.

Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Milada Salajková
K úsměvu je třeba přidat vlidné slovo a povzbuzení. Ujistit, že bude lip, že jsme ještě dost silni vyřešit svůj problém. Lidé maji spoustu starostí a každý se něčim trápí. Všichni potřebujeme spřízněnou duši
Hana Čadová
Já se usmívám ráda a často i když někdy mě do úsměvu není! Pozdravím v obchodě a usmívám se. Ale když vidím paní prodavačku, která unuděně stojí za pultem, na pozdrav neodpoví a o úsměvu ani nemluvím, tak mám chuť odejít. A nyní co slyším v MHD od mládeže za slovíčka, tak jen kulím očka. Bohužel hodně sprostě mluví dívky! Nevím, zda nynější mládež má úctu k nám seniorům!
Soňa Prachfeldová
Ne vždy se daří s úsměvem, ale i člověka samotného to nastartuje k lepší náladě
Zuzana Pivcová
Mně taky připadá, že jsou starší lidé v městské dopravě dost nevrlí a zamračení. Pokud je někdo milejší, tak ti mladí na něj lépe reagují.
Jarmila Komberec Jakubcová
Pokud se usmíváme my, lidé se usmívají na nás.Je to jako zrcadlo - co vysíláme my to se odráží u ostatních.Štastní lidé vyzařují do okolí jako sluníčko a je radost se s nimi setkat.Článek je velmi hezky napsán.
Ivana Zadražilová
Moc pěkné, úsměvů není nikdy dost. Stěžovat si, brblat, nadávat umíme dost, smát se už méně.
Jana Šenbergerová
Zcela s vámi souhlasím. moc hezky jste to napsala. Vždycky si můžeme vybrat, jak budeme vnímat svět kolem sebe. Mezi škarohlídy se asi těžko budeme cítit dobře, tak proč rozšiřovat jejich řady.