Moje léto v nemocnici

Moje léto v nemocnici

1. 7. 2014

Je mi právě 18. Tento rok ukončím učňovské vzdělání a začnu si vydělávat. Moc jsem se těšila na ukončení, poslední prázdniny a svoji práci.

Byl květen a při posledním loučení s mojí babičkou pociťuji nevolnost a bolesti břicha. Říkám si, to  jsou nervy. Ne,ozvaly se ledviny a já po někalika vyšetřeních skončila na lůžku zdejší nemocnice. Závěrečné zkoušky s bolestmi, ale úspěšně ukončené a místo jásavého užití posledních prázdnin ležím na urologii. Stálé teploty a výsledky prodlužovaly pobyt na lůžku. Překlad na interní oddělení nevěstil nic dobrého. Ještě dnes po 45 letech vidím pokoj s 6 lůžky a bezradné lékaře. Měření teplot i v nočních hodinách samotným lékařem, který nevěřil, že hodnoty na teploměru mnou měřené jsou pravdivé. Pravidelně opakavané po 8 dnech. Dva dny ve vysokých teplotách a okolo ticho. Ticho všech přítomných i návštěv. Bezradní rodiče, jejich zoufalý pohled na moje téměř bezvládné tělo, studené zábaly, které jsem chvílemi ani nevnímala.

Rodičům bylo sděleno, že jsou léky, ale nevyzkoušené a není jisté, zda zaberou. Začali zkoušet, který bude ten pravý. První nezabral a tak další. Ještě jsem nedobrala celou dávku a už moje kůže mění barvu na žluto. Uměle vyvolaná žloutenka! Teploty ustoupily, ale za pár dnů je to tu znova. Tak a to už je polovina prázdnin za námi a já si ležím jak lazar. Další léky a další pokus. Je to už dávno, ale při určitých okolnostech se mi to vybavuje. Bylo léto, prázdniny a dovolené. Lékaři jen vyjíměčně rozhodovali bez primáře, a tak i já čekala na primařův návrat z dovolené a konečný verdikt. V pořadí čtvrtý lék konečně zabral jak měl a mé zdraví se začalo vracet. Velkou posilou pro mě byly lékařem doporučené banány. Několik dní jsem opravdu nic jiného nepozřela, a tak banány, které miluji, mě zachránily. Začínal mi nový život. Po osmi týdnech se vracím konečně domů. Slabá, ale schopná dalšího života.

Moje léto, první celé léto z domova, strávené na nemocničním lůžku, první léto šťastně dopadlo. Snad příprava na život, který mě čeká? Bude celý život jako moje první léto a se šťastným koncem?

Mnoho let jsem při pohledu na nemocnici měla vzláštní pocit. Dnes jako důchodce chodím do té samé nemocnice. Jsem jednou z mnoha, kteří se snaží o čistotu a hezké prostředí pacientů. A jejich ranní úsměvy a přivítání, někdy i otázkou "jak je venku" si naplňuji svůj dětský sen, který se mi nesplnil. Možná i moje přítomnost pomáhá zapomenout na bolest a trápení ležících pacientů. Pozvánky pacientů a moje mnohdy vtipné odpovědi se vždy setkaly s úsměvným pochopením.

Moje léto, první léto mě připravilo "bojovat"s něčím neznámým a nyní je léto, které může být krásné, ano i v nemocnici je krásné. Krásné pro mě. Dává mi dobrý pocit z čistého prostředí, z toho, že mám nějakou kačku na výlety, ať sama nebo s vnoučaty, pocit čehosi dobrého.

 

Pošlete nám i vy příspěvky (tipy, cestopisy, příběhy) do soutěže Moje léto 2014, v nichž představíte „to svoje“ místečko včetně pamětihodností, výletů do okolí, slavných rodáků a dalších zajímavostí. Rozsah textů, jejichž počet není nijak omezen, je čistě na vás – podmínkou je pouze, aby byly autorské (originální) a byly opatřeny alespoň dvěma vlastními fotografiemi. Článek, který vložíte běžným způsobem, a to nejpozději 30.8. doprovoďte nadpisem Moje léto: plus titulkem. Během prázdnin je budeme postupně zveřejňovat. Poslední srpnový den vybere redakce nejlepší letní tip a odmění jej luxusním zahradním grilem.
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdeňka Kubesová
Ahoj po ukončení léta 2015. hLEDÁM KAMARÁDKU Z OSTRAVY. NAJDU TĚ?
Zdenka Karumníková
Maruško , to muselo být psycho pro Tebe i rodiče. Hlavně, že vše dobře dopadlo a nyní si užíváš jiná, pěkná léta, plná sluníčka a phody.
Soňa Prachfeldová
Maruško, každý je tu pro něco a Vy jste úžasná se svým přístupem , věřím, že spoustu lidem rozjasníte dny. Ať je tak i nadále !
Soňa Prachfeldová
Maruško moc hezké, měj krásné léto - všude !
Jaroslava Handlová
Maruš, teprve v druhé polovině článku mne napadlo, že by mohlo jít o příspěvek od tebe. O to více mne potěšilo, když jsem na konci skutečně našla tvé jméno. Tak ať to letošní léto ti přinese hodně radostí a jen samé dobré pocity.
Marie Novotná
Zuzko,děkuji,ale jsem jaká jsem.Takhle si mě,,vytvaroval" život sám. Jani,elán zatím je,radost z práce taky a ty odměny......snad úsměvy babiček jsou někdy víc než peníze.Ne ,že bych tu finanční nějak odmítala,to bych nemohla uspokojit moje ,,toulavé boty",ale té je nějak pomálu.Hlavně aby sloužilo zdraví.
Jana Šenbergerová
Maruško, je to od tebe hezké, že ti nejde jen o peníze a čistotu, ale také o dobrou pohodu. Bez té se člověk uzdravuje mnohem pomaleji. Příjemný personál má velký podíl na tom, jak pacienti snášejí pobyt nemocnici. Přeji ti elán, sílu a radost z práce i zasloužené odměny.
Zuzana Pivcová
To se mnou, Maruško, docela mávlo, ale i v Tvém případě, jak se zdá, zapracovala nějaká Vyšší moc. Přeji Ti to a vážím si toho, jaká jsi a jak bereš život.