Kytarový virtuos Štěpán Rak:
Být optimista je velká práce

Kytarový virtuos Štěpán Rak:
Být optimista je velká práce

31. 5. 2012

Má jednu z nejlepších kytar na světě, vystupoval ve více než sedmdesáti zemích, rád se zabývá tím, čemu říká „věci mezi nebem a zemí“. Právě se chystá na jeden ze svých životních koncertů, spolu s hercem a recitátorem  Alfredem Strejčkem vystoupí v Katedrále svatého Víta. Proč si váží právě této nabídky, co pro něj znamenají osobnosti českých dějin a proč nepodléhá skleslé náladě? O tom všem vypráví kytarový virtuos Štěpán Rak v exkluzivním rozhovoru pro magazín i60.cz.

Udělat rozhovor se Štěpánem Rakem je těžké. Procestoval mnoho zemí, přečetl mnoho knih, okruh jeho zájmů je neuvěřitelně široký a tak, když se rozpovídá, je obtížné dostat se k otázce. Po chvíli se tím však přestávám znervózňovat a prostě poslouchám. Muž, který se svým kamarádem dokázal okouzlit svět pořady o Karlu IV, o Janu Amosi Komenském, o Tomáši Baťovi a dalších osobnostech českých dějin, vystupoval před královskými rodinami, na uznávaných univerzitách, v galerii Uffizi, ale také třeba před maorskými kmeny na Novém Zélandu, se zkrátka poslouchá krásně. Každopádně má zvláštní schopnost: z mizerné nálady vytváří náladu dobrou.

Čím to je, že máte úspěch právě s pořady o osobnostech českých dějin? V poslední době je spíše trendem naříkat, jak je tady v Česku všechno špatné…

Ano, teď je takzvaně in na všechno nadávat, všechny kritizovat. Ale právě o tom už mluvil jak Karel IV. tak i Komenský. O tom, že je daleko snadnější bořit než stavět. Komenského "Náprava věcí lidských" spočívá podle mne v tom, že s temnotami není třeba svádět zvláštní boj. Když se přinese světlo, temnoty ustoupí samy. Vnášet tmu jde snadno. Tma jsou všechny ty zprávy o tom, jak je právo rozvráceno, jak špatně se chovají politici, a jiné jobovky. Komenský říká: Je-li právo rozvráceno, jak může lidská společnost zůstat nerozvrácena? Ano, ale právo nenapravíme tím, že budeme říkat, že je špatné.

Chápu správně, že jste neúnavný optimista?

Být pesimista je jednoduché, ale být optimista je velká práce. Je třeba soustavně pracovat na tom, abychom si každý okamžik uvědomovali s vděčností, že nám bylo umožněno jej prožít. Neříkám, že to umím, ale každý den se to učím. A neustávám ani ve svých téměř sedmašedesáti. Druhá věc je zákon rezonance.

Co si pod tím máme představit?

To, co člověk vydává, to k sobě zároveň přitahuje. Když přijdu s kritikou, s postojem, že vše je špatné, pomůžu tím jen k tomu, že všechno špatné opravdu bude. Když budu říkat: Není tady žádný poctivec, lidé jsou mizerní, tak si koleduji o to, že takové lidi k sobě snadno přitáhnu. Jiné to bude, když si začnu programově vytvářet myšlenky, že se tady všechno zlepšuje. Že tak jako já vstupuji do jednání a setkávání se s lidmi s čistou myslí a dobrou vůlí, vstupují do jednání se mnou i podobní lidé.

Opravdu věříte, že to takto funguje?

Víte, v co věřím? Věřím, že jsou andělé strážní, kteří jsou tady proto, aby nám pomáhali. Čekají na naše pokyny a velice rádi je splní. Ale je v tom několik "ale". Musí to být přání, která jsou jasná, a měla by být řečena způsobem kladným nikoli záporným.

Přiznávám, že teď vám moc nerozumím.

Není dobré přání formulovat způsobem: Nechci být nemocen, ale: Chci být zdráv. To je zásadní. "Ne" je předpona, které tam nahoře prý nerozumějí. Kolikrát jsem potkal nějakého kamaráda, když jsem se vrátil z cest a probíhalo to vždy obdobně. Například jsem přijel z Austrálie a známý se mě ptal, jak tam bylo. Já mu říkám, že úžasně, že by tam měl jet také. A on: Ty ses zbláznil? Na to nemůžu v životě vydělat, tam se nikdy nedostanu. Ti nahoře to slyší a splní mu to: Nikdy se tam nedostane. Také je třeba naučit se na splnění přání čekat. Klidně i dlouhá léta, ale stále věřit, že se splní. Neházet flintu do žita, nepřestávat věřit, i když se přání nevyplní hned.

Vám se taková vysněná přání splnila?

Ano. Snil jsem o tom, že jednou budu mít jednu z nejlepších kytar světa, o tom, že jednou svět procestuju. Snil jsem také o tom, že bych jednou chtěl mít uměleckého partnera, kolegu, se kterým bych si rozuměl. S Fredem Strejčkem jsme pak zjistili, že jsme si takto podobně snili oba.

Jak jste se setkali?

Bylo to v osmdesátých letech, učil jsem na konzervatoři. Byla tam místnost s kamny, ve kterých se tehdy ještě zatápělo uhlím. Tak tam tak přikládám uhlí, najednou vejde pan Alfred Strejček a říká: Pane Raku, šel byste se mnou do projektu Komenský? A já tehdy řekl: Pane Strýčku, ano, (jak krásně jsem mu jméno počeštil), na to čekám celý život. Tam jsme si plácli. Krátce poté jsme zjistili, že si rozumíme opravdu výjimečně. Jsme schopni udělat bez přípravy hodinový pořad a nikdo nevěří, že jsme na něm předem dlouho nepracovali. Ta spolupráce je opravdu něco fantastického a trvá už dvaadvacet let.

Je to spolupráce nebo už i přátelství?

Jeden novozélandský kritik jednou napsal: Jsou kytaristé špatní, průměrní, dobří, excelentní a Štěpán Rak. Já bych to převedl na přátelství s Fredem. Jsou kamarádi průměrní, dobří, fantastičtí, ale je jenom jeden Alfréd Strejček.

V čem vlastně spočívají vaše pořady o osobnostech českých dějin?

Máme třiadvacet celovečerních pořadů. S některými, především s tím o Komenském, jsme projeli svět. Fred jako herec a recitátor, já jako muzikant a skladatel. Oba nás oslovuje historie, takže jsme si řekli, že by bylo dobré začít mapovat významné historické osobnosti naší země. Máme tam Masaryka, Čapka, Baťu, Husa. Když jsme Baťu předvedli v Baťově vile, lidé vstávali a skandovali. Je to vlastně koncert pro kytaru a lidský hlas. Fred kromě toho, že je úžasný recitátor, je také nesmírně dobrý muzikant. Není profesionál, ale muzikus. Člověk, který zkrátka vezme nástroj a hraje. Pořady jsou založeny na tom, že hudba něco napoví a text to dokončí nebo naopak.

Které vystoupení v zahraničí pro vás bylo něčím významné?

Těch bylo více…

Jedno prosím.

S pořadem o Komenském jsme byli pozváni do galerie Uffizi ve Florencii. Fred má to představení připraveno v sedmi jazycích včetně italštiny. Na Rembrandtově obraze Portrét starého muže byl poznán Komenský, on mu seděl modelem. A teď si představte, že tento jeden z nejdrahocennějších obrazů historie, byl snesen dolů do baziliky. A v tomto prostoru, kde kdysi Dante četl svou Božskou komedii, kde pobýval Leonardo da Vinci, stál ten obraz a my vedle něj hráli našeho Komenského! Dodnes je celý tento hodinový pořad na YouTube. Je to jedno z vrcholných představení v našem životě.

Čím to, že jste úspěšnější a žádanější v zahraničí?

Já si nestěžuju, koncerty máme také tady vyprodány, ať už vystupuju s Fredem nebo se svým synem Matějem, který je výborný muzikant. Nechodíme do takových těch velkotonážních pořadů, máme raději ty pro vnímavé duše. Ani jeden z nás třech neaspiruje na to, abychom byli za každou cenu mediální hvězdy.

Čím je pro vás významný chystaný koncert o Karlu IV. v katedrále Svatého Víta?

Považuju to za životní koncert. Nabídl nám ho pan kardinál Dominik Duka, který nad ním, společně s Dagmar Havlovou převzal záštitu. Ten pořad jsme připravovali dlouho. Fred dokonce sehnal materiály přes profesora Jiřího Rambu, což je jeden z nejlepších obličejových chirurgů na světě. Jeho tým pracoval na lebce Karla IV. třicet let. Snažili se dopátrat, jak vznikla zranění, jimž málem podlehl. O tom se moc neví, Karel IV. totiž dal příkaz, aby se o té době vůbec nepsalo. Takže i to se lidé v našem pořadu dozvědí. Věřím, že všichni, kdo přijdou, prožijí zázrak a že v ten čas a na tom místě s námi bude i Karel IV. Ano, vnímám to jako dar, který se nedá zaplatit penězi. Děkujeme také sponzorům, kteří nám pomohou zaplatit náklady s pronájmem a provozem Katedrály, jež musíme zaplatit správě Hradu. Výtěžek ze vstupného bude poukázan rovným dílem na konto nadace Vize 97 Dagmar a Václava Havlových a na drobnou pomoc starým církevním památkám. Takže pomůže každý, kdo si vstupenku na 12. června zakoupí.

Scarlett Wilková, autorka je redaktorkou MF Dnes


Štěpán Rak
Narodil se 8. srpna 1945. Je historicky první vysokoškolský profesor kytary v České republice, vystupoval v řadě zemí světa, od Spojených států, přes Rusko až po Japonsko a Nový Zéland. S Jaroslavou Urbanovou napsal knihu Kytara, má láska, která je věnována zakladateli české kytarové školy Štěpánu Urbanovi. Je autorem pořadů Znamení zvěrokruhu, Kytaroterapie a řady dalších (více na www.stepanrak.cz). Má dva syny, Štěpán je paleontolog, Jan-Matěj je rovněž uznávaný kytarista.

rozhovor
Autor: Redakce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.