Můj nejkrásnější podzim: 
Jak jsem přišla o panenství

Můj nejkrásnější podzim:
Jak jsem přišla o panenství

27. 9. 2014

Vždycky jsem měla ráda podzim. Ne ten blátivý, ale ten, co hýřil barvami a voněl po tlejícím listím. V roce 2000 se mi narodil vnouček Honzík, třetí v pořadí, vozila jsem kočárek a úspěšně nad ním šišlala, byla jsem potřetí babičkou, a byla jsem šťastná.

O Honzíkovi už jsem psala, nechci se opakovat, tak jsem zabrousila do svého mládí. Psal se rok 1967. Můj budoucí muž právě přišel z vojny, naše korespodence byla nahrazena touhou, která byla doslova skutečností na dosah. Byla jsem šťastná jako malé dítě, že mám svého milého doma a nebránila se tomu, co mělo přijít. Bylo mi skoro 20 let.a byla jsem ještě panna.

Domluvili jsme se s mým milým, že to změníme. Vzala jsem si na ten den dovolenou, rodiče byli v práci a my měli volné pole působnosti. A tak se to stalo. Můj milý si držel hlavu v rukách, což naznačovalo, že něco není v pořádku. Ale bylo, přesně za 9 měsíců se nám narodila dcera. Ještě ten podzim jsme se stačili vzít.

Jsme stále spolu, po dceři se nám narodil ještě syn, máme 4 vnuky, samé kluky. Manželství přes všelijaké peripetie vydrželo, taková malá "Itálie". Vytratila se i vášeň, ale oba dneska víme, že potřebujeme jeden druhého, milujeme všechny naše vnuky, i když můj muž to nedokáže dát moc najevo.

Co je ale jisté, na podzim 1967 ani jeden z nás nezapomene, snad to byl opravdu nejkrásnější podzim našeho společného života.

 

Můj nejkrásnější podzim - to je téma, které vyhlásila redakce na poslední dva zářiové týdny. Jaký byl váš nejkrásnější podzim, na co rádi vzpomínáte či na jaký podzim nezapomenete a proč? Napište svůj příběh, ten nejzajímavější oceníme dárkem od Avonu.
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Vanda Blaškovič
Jitko, musím se usmívat, že jsi si na ten "akt" vzala dovolenou....to v dnešní době asi už nepřipadá v úvahu, když je tak vysoká nezaměstnanost, že !?...:))
Soňa Prachfeldová
Jitko, tak to už je pravá láska a přátelství, ať se daří !!!
Olga Štolbová
Jíťo, určitě na Tebe i Tvého muže ještě krásné podzimy čekají i přes tu "itálii". Jste na všechno stále ještě dva a to je moc důležité - fandím Vám oběma. ***
Milada Salajková
Je krásné, že máte stále jeden druhého. Láska má mnoho podob a toto je jedna z nich, děti, vnoučata a následují pravnoučata. Ted přijdou samé holčičky. Hodně radosti přeji.
Zuzana Pivcová
Jsem za Tebe, Jíťo, ráda, že i přes některé posmutnělé básničky je to všechno takhle!! :-)
Tomáš Horáček
Jitko, velmi oceňuji Vaši upřímnost v těchto velmi intimních záležitostech. Nebojíte se říci, jak to bylo a jak se cítíte, a to je mi sympatické. Děkuji za odvahu, která mi občas u našich čtenářů schází.
Jana Šenbergerová
Přestože já o věneček přišla v předjaří, první dítě jsme měli až po sedmi letech v zimě a ten můj na podzim po čtyřicetiletém soužití zemřel, považuji podzim za nejkrásnější roční období. Obě vnučky se v něm narodily. Když odjížděla dcera s tou první domů z porodnice, spadl na zavinovačku krásně zbarvený líst. Vnučka tvrdí, že si to pamatuje, ale je to tak, že opakuje, co jí řekla maminka. :-) Jitko, přeji vám ještě mnoho krásných společných podzimů.
Eva Balúchová
Neumím napsat tak hezký článek,tak jenom přidám,že můj příběh by byl hodně podobný. 2děti.4 vnoučata a i přes tu "Itálii"jak píšete jsme spolu 43 let a rádi ! Tak ať nám to oběma ještě dlouho vydrží.
Lidmila Nejedlá
Paní Jitko, to dlouholeté soužití Vám závidím. Jste kompletní rodina a na vše jste dva. Závidím a zároveň přeju. Hezky jste to napsala.