Tak jsem se nakonec rozhodla pro kytičky. Máme jich tady všude dost a dost. Jsou ozdobou domu a také jeho okolí. Takže je vidíte všude, za oknem, před oknem, u vchodu, na staré studni či plynovém sloupku u silnice.
Nebyla jsem ale jejich příznivkyní odjakživa. Jako městská holka jsem znala akorát tulipány z parku, nebo kytičku kopretin ve váze, kterou jsme si natrhali při procházce za městem. Mezi mé oblíbené patřil i šeřík, který jsme si někdy vozili od babiček z venkova. Taky jsem poznala růži a to bylo asi vše. Ano, trochu přeháním, ale ne zas tak moc.
Pak jsem se vdala na venkov, moje tchýně byla zahradnice a kytičky milovala. Nějak jsem nemohla tuto vášeň s ní sdílet. Pro mě prostě kytky byly věcí do vázy, jak už jsem se zmínila.
A tak život šel, a přivdala se k nám snacha. Už je to patnáct let. Jednou mi nabídla, jestli si nechci dát nějakou kytku do oken, že jí zbyl truhlík. Řekla jsem si, proč ne. Přikoupila jsem si další truhlík, protože na silnici mám okna dvě. Ten rok byl ke mně velmi milosrdný, povedlo se, já se dmula pýchou a další rok jsem přikupovala další a další truhlíky, kupovala do nich kytičky a některé už jsem si i vypěstovala sama. A tak to každý rok přibývalo, kytičky byly všude, kde na ně bylo jen trochu místa.
Celkem se dařilo, ale byly i roky, kdy mě zdravotní problémy nedovolily se o ně postarat tak, jak potřebovaly. Taky hodně záleží na počasí. Tak zrovna letos nic moc. Protože mám ale plný archiv fotek z minulých let, snažila jsem se vybrat to, co se mi zdálo nejvhodnější.
Tak vás všechny vítám na vernisáži mých kytiček. Děkuji, že jste se tu zastavili.
| Vernisáž fotografií je nová soutěž magazínu i60 o zahradní gril společnosti Mountfield. Sestavte ze svých snímků výstavu fotografií na vámi zvolené téma a pozvěte své přátele na vernisáž. Pravidla soutěže najdete zde. |
