Jeho handicap (mimo jiné kulhal a koktal) ho původně vyřadil ze hry o úřad římského císaře, ale zachránil mu život během nástupnického intrikaření. Protivníkům totiž nestál za pozornost. Tiberius Claudius Caesar Augustus Germanicus, známý jako Claudius, se ale nakonec římským císařem stal, protože po vraždě císaře Caliguly byl jediným přeživším následníkem z vládnoucího rodu. Po 13 letech vlády byl však stejně zabit – jeho vlastní manželka Agrippina mladší jej nechala před 1960 lety – 13. října roku 54 – otrávit.
Claudius, který také sepsal několikadílné dějiny Kartága a Etrusků i slovník etruštiny, před nástupem do úřadu neproslul jako vojenský dobyvatel, jak bylo tehdy obvyklé. Nicméně do historie se zapsal jako císař, který římské impérium rozšířil o Británii, Mauretánii (severní Afriku), Thrákii (část Balkánu) a Lýkii (část Turecka).
Mezi širší veřejností je dnes tento císař znám i díky své třetí manželce Messalině, proslulé nymfomance, která měla údajně běžně během čtyřiadvaceti hodin i pětadvacet milenců. S ní měl Claudius dva syny – Britannika a Octavia, ale „díky“ jeho smrti na trůn usedl jeho adoptivní syn Lucius Domitius, zvaný Nero, jehož matkou byla právě Claudiova čtvrtá žena Agrippina mladší.
Život císaře Claudia se stal předlohou řadě uměleckých ztvárnění, například slavnému románu Roberta Gravese Já, Claudius (1934), podle něhož byl v roce 1976 natočen stejnojmenný úspěšný seriál, kde v dabingu exceloval Petr Haničinec. Claudiovu smrt zachytila ve svém románu Není římského lidu i spisovatelka Jarmila Loukotková.
