Vojenský historický ústav
opět zabodoval

Vojenský historický ústav
opět zabodoval

13. 10. 2014

S trochou nadsázky se dá říci, že jsem tento víkend strávila v zajetí naší 100 let staré historie, související s blížícím se výročím vypuknutí 1. světové války.

V sobotu 11. října uspořádala Československá obec legionářská spolu s Vojenským historickým ústavem u Památníku na Vítkově vzpomínkové shromáždění, spojené s rekonstrukcí složení přísahy a vysvěcení praporu České družiny v Kyjevě, k němuž došlo 11. 10. 1914 na tamním Sofijském náměstí.

Česká družina byla vlastně předchůdkyní čs. legií v Rusku. Vznikla z iniciativy krajanských organizací v Rusku. Zde žilo před vypuknutím války údajně až 100 tisíc Čechů a Slováků, kteří sem odešli buď jako slavjanofilové nebo v touze po vyšším výdělku. Žili a pracovali jako odborníci především ve velkých průmyslových městech a sdružovali se v různých spolcích. Od jejich představitelů vzešla iniciativa na  vytvoření vlastní vojenské formace, která by po boku ruské armády bojovala za národní osamostatnění.

Slavnosti na Vítkově se zúčastnila i oficiální delegace v čele s ministrem obrany Martinem Stropnickým, poslední váleční veteráni i zástupci naší současné armády. Tehdejší vojáky představovali členové vojenských klubů. V úvodu před vlastní rekonstrukcí vysvěcení praporu zazněla slova, popírající, že by se tato akce dala srovnat s papežským žehnáním nacistickým zbraním. Prapor měl být symbolem šíření myšlenek svobody a budoucí samostatnosti Československa.

Účastníci shromáždění byli v závěru pozváni na bývalé nákladové nádraží na Žižkově, kde je v těchto dnech k vidění výstava o československých legiích v Rusku, jíž dominuje zrekonstruovaný legionářský vlak. Jedná se o projekt Československé obce legionářské (více na www.csol.cz) ve spolupráci s již zmíněným Vojenským historickým ústavem a jeho odborníky na vojenskou historii. Nákladové nádraží, kterému hrozila donedávna demolice, se v současné době opět stává centrem akcí kulturně-vzdělávacího charakteru. Legionářský vlak a s ním spojená výstava fotodokumentace o legiích přitáhla pozornost velkých i malých. Jak už je zvykem Vojenského historického ústavu, jedná se o akční výstavu, do níž se mohou zapojit i děti, např. kreslením s legionáři nebo fotografováním v legionářských uniformách.

Cílem projektu bylo vytvořit věrnou repliku legionářského vlaku. V letech 2011 - 2014 se podařilo legionářské obci zakoupit od Českých drah 9 vyřazených nákladních vagonů a 1 dlouhodobě zapůjčit. Z celkového počtu 10 je již 7 vagonů kompletně zrekonstruováno, takže zbývají poslední 3. Jednotlivé vagony, ať již bojové, často včleňované do obrněných vlaků, nebo speciální, např. ubytovací vagon těpluška, vagon polní pošty, zdravotní vagon či štábní vagon, bylo možno si uvnitř volně prohlédnout, případné dotazy zodpovídali vojenští odborníci v dobových uniformách, kteří nenásilně dokreslovali atmosféru před 100 lety.

S výstavou byly spjaty ještě doprovodné akce, především odborné přednášky o legiích a promítání dokumentárního filmu francouzské vojenské mise v Rusku z roku 1919.

Po kompletizaci legionářského vlaku, k níž má dojít na jaře příštího roku, se vlak spolu s výstavou rozjede do všech krajských měst naší republiky, aby i tam měli lidé možnost stát se svědky historie, z níž se zrodila naše samostatná Československá republika. Není pochyb, že na tuto část historie našeho státu můžeme být opravdu hrdi.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Štolbová
Ta výstava by mě moc zajímala, můj dědeček byl ruský legionář a cestoval z Ruska přes půl světa, než se dostal domů. Vůbec žádné fotky se nám nedochovaly, možná na té výstavě bych něco mohla objevit.
Hana Rypáčková
Zrovna jsem dočetla knihu Guláš pro Masaryka.Končí touto válkou...Byly to nepochopitelné útrapy..V každé rodině oběti.
Alena Vávrová
Děkuji za radu, Zuzanko!
Zuzana Pivcová
Potěšilo mě, že máte o tuhle problematiku zájem, nedivím se, když se to dotýká předků. Paní Zdenko, Vy se určitě obraťte na Vojenský ústřední archiv (podatelna@vuapraha.cz), který zpracovává databázi padlých v 1. světové válce. A Vaši pozůstalost po dědečkovi, Aleno, by určitě nadšeně uvítali ve Vojenském historickém ústavu, oddělení sbírek.
Zdenka Jírová
To byl výborný nápad uspořádat takovou výstavu včetně rekonstrukce vlaku. Můj strýc v 1. válce padl, mám také uchovaných pár jeho dopisů z fronty, ale vůbec nevím, kde utržil své smrtelné zranění v posledních dnech války. Zemřel 26.10.1918 a je jmenován mezi padlými v rodném městě Kouřimi. Bylo mu 20 let.
Alena Vávrová
Ta výstava by mne velice zajímala. Můj dědeček byl až do své smrti velice hrdý na svoji legionářskou minulost, a to i přes persekuci, kterou byli později příslušníci čsl. legií vystaveni. Se svojí jízdní eskadronou zajišťoval podle transsibiřské magistrály ochranu ešalonů s vojáky čsl. legií, vracejících se z Ruska domů přes Vladivostok. I jeho cesta domů byla pak velmi zdlouhavá a strastiplná. Mám po mamince na něj nějaké památky z tohoto období - fotografie - dopisnice - pak i z pozdější doby, když si dopisoval se svými spolubojovníky. A moc ráda bych to včas věnovala někomu, kdo by se zasloužil o uchování těchto památek.