Podzimní rozjímání

Podzimní rozjímání

18. 10. 2014

Jdu městem mým, jdu ve svých stopách, které částečně smyl čas, za každým rohem slyším svůj dětský smích, v každém parku vidím zamilovanou dvojici, na každé lavičce sedí láska, ta mladá a vášnivá, ale i ta druhá, která už jen odpočívá po svém životním maratonu. Tady jsme hrávali kuličky, tu je pořád papírnictví, kam jsme chodili nejen 1. září pro školní potřeby. Z hudební školy se linou tóny, které tak dobře znám, vlastně se toho zas tolik nezměnilo.

Podzimně se usmívám, i když sluneční paprsky zahřívají ještě letně mojí duši, já vím, že léto je nenávratně pryč, a moje mládí taky. Zlatorezaté listí v mém kaštanovém parku mi posílá svůj pozdrav, kaštánek se kutálí přímo k mým nohám, zvednu ho, vyloupnu a strčím do kapsy, prý má léčivou moc. S pokladem v kapse pak jdu kolem domu, kde jsem bývala doma, vyběhnout do 3. patra, nebyla pro mě tenkrát žádná námaha. Dnes se jen podívám do "našich" oken, a představuji si, kdo asi žije v místech, kde jsem byla tak šťastná a spokojená, kdo asi jde v mých šlépějích, v mých dětských stopách?

Otázka visí, nevyřčena ve vzduchu, však ani odpověď nečekám. I když již léta letoucí žiji někde jinde, tento kout světa zůstane v mém srdci napořád. Mé dětské "doma" se rozprostřelo v mém nitru, vzpomínka na rodiče a bratra, na školní léta, na první lásky, na to člověk nemůže jen tak zapomenout. Sedám trochu rozechvěna do auta, kterým mě můj muž odveze k nám domů, za mými vnuky, tam je teď moje místo.

Tak vítej podzime, ty přírodní, ale i ty můj osobní, právě nadešel ten správný čas.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Štolbová
Ahoj Jíťo, moc pěkně jsi napsala o svém domově tehdy i teď a souhlasím se všemi přede mnou. Ale přesto myslím, že to nejdůležitější "doma" je právě teď, tady si mohu to svoje nej, nej, udělat podle okamžité nálady a potřeby. Naštěstí, ty pěkné vzpomínky si můžeme přivolat kdykoliv.
Jitka Chodorová
Děkuji za všechny komentáře,ale toto není žádné smutné povídání,jen se omlouvám Mili,že na ní smutek dýchl díky mně.Jinak Zuzko,s tím kaštánkem jsi mě překvapila,ale věřím tomu,zrovna tak,jako ty.Pořád jsme asi Blíženkyně.
Soňa Prachfeldová
Jitko moc hezké a jsme na tom všichni stejně, prostě po létu přichází podzim atd a věřím, že hodně cyklů se ještě bude opakovat.
Zdeňka Vítková
Jitunko, četla jsem tvá slova již odpoledne,ale píši až teď.Ničeho se neboj, všem nám čas ukrajuje stejně a já mám pocit, když jdu ze srazu spolužáků, že jsem hezčí a šťastnější víc jako zamlada. Podzim přírodní přichází,ale ten svůj, si vůbec nepřipouštím.Tak vesele do dnů příštích !
Zuzana Pivcová
Píšeš krásně, Jíťo, ale nebuď smutná. Byla jsem na srazu se spolužáky ve městě svého dětství, v kraji, který pro mě není snadno dosažitelný, pohled na známá místa ve mně vždycky rozehraje citlivé struny, ale necítím ten kontrast "Tady bylo moje mládí, kdy jsem byla šťastná, tam doma je moje teď, kdy je mi smutno z blížícího se stáří". Podzim je jen pokračování léta a má svůj půvab. A kaštany? Jsou léčivé. Dva dny před cestou na sraz jsem zakopla a padla na kolena a na ruku. Bolest velká. Vedle byly spadané kaštany. Vzala jsem si jeden do té bolavé ruky a bolest rychle odcházela. Žádný otok, žádné modřiny, nic. Opravdu.
Jana Šenbergerová
Své dětské doma už mám jen ve své hlavě. Místa z mého dětství a mládí se natolik změnila, že nemám potřebu se do nich vracet. Přesto to občas udělám a vždy se utvrdím v tom, že mé současné doma je stejně úžasné, jak bylo kdysi dávno to z mého mládí. Jitko, přeji ti, aby tvůj osobní podzim byl co nejkrásnější.
Milada Salajková
Také mám své dětské doma. Krásně jsi to napsala a barevný osobní čas podzimní Ti přeji, nenechej převládnout barvu šedou.