Zpomalte.
Je to v módě

Zpomalte.
Je to v módě

22. 11. 2014

Bestselerem se stala knížka s názvem Chvála pomalosti. Světem letí trend zvaný slow cooking, tedy pomalé vaření. Lidé chodí o víkendu na brunch, což je spojení snídaně a oběda, tedy dlouhé posezení u jídla, které se od rána protáhne až do poledne. Stres, honička a nestíhání přestává být v módě.

Sympatický trend se projevuje v mnoha směrech a je vlastně přirozenou reakcí na způsob, jakým většina lidí nyní žije. Posledních dvacet let bylo ve znamení neustálého se honění za penězi a kariérou. Nejen mladí, ale i starší lidé v poslední době nezvykle často používali výrazy: nestíhám, musím či rychle. Podlehli jsme totiž pocitu, že je třeba být neustále aktivní, ve střehu, vše dělat efektivně a rychle. Málokdo si dovolil říkat věty: Nic se mi nechce dělat. Nebo: Nejšťastnější jsem, když sedím a koukám do stromů. Takový životní postoj pro mnohé rovná se tvrzení: Už jsem k ničemu, nic mi nejde, jsem starý, nemožný.

Spisovatel Milan Kundera napsal: „Když se věci dějí moc rychle, nikdo si nemůže být ničím jistý.“ Toto motto se stalo podkladem pro knihu Carla Honorého Chvála pomalosti. Byla přeložena do více než třiceti jazyků a šla na dračku. Autor v ní propaguje filozofii zpomalení, tedy přesný protiklad zběsilého způsobu života, jaký většina lidí nyní vede. Upozorňuje v ní například na to, že většina lidí si ve vyšším věku uvědomuje, že jejich život profrčel tak rychle, že si ho vlastně nestačili užít.

Senioři nejsou výjimkou

Je zvláštní, že rychlému stylu života často podléhají i lidé v penzi. Tady jsou dva příklady. Jednašedesátiletá Kristýna z Ostravy vypráví: „Mám neustále pocit, že bych měla něco dělat. Manžel sedí s knížkou, pak se na zahradě dloube v dílně a pak si pustí televizi. Štve mě, že nic nedělá a on mi na to říká: Dělal jsem celý život, teď jsem v penzi, tak si užívám život. Jenže pro mě to není užívání si, pro mě je to nicnedělání. Takže se neustále za něčím honím. Vařím více, než spotřebujeme. Dětem peču bábovky, i když vím, že o to nestojí. Chodím předčítat do domova pro seniory, protože tam chodí mé kamarádky. S další kamarádkou chodím cvičit, s další jezdím na kole. Chci být aktivní, ale cítím, že jsem z toho všeho unavená, podrážděná. Možná, že manžel má pravdu, když říká: Hele, kašli na všechno, sedni si tady vedle mě a prostě se dívejme na ptáky v zahradě.“

A další případ. Bývalá učitelka z Hradce Králové nedávno s údivem zjistila, že její dcera přestala kupovat polotovary a polévky v pytlíku a propadla takzvanému pomalému vaření. „O víkendech vaří složitá jídla, guláš dělá třeba čtyři hodiny. Přestala používat sporák, vaří na peci. S přítelkyněmi se scházejí a háčkujou, pletou, klábosí. Dokonce minimálně jezdí autobusem, všude po městě hodí pěšky. Ptám se jí, jak to všechno s prací a péčí o malé dítě stíhá, ale ona tvrdí, že je klidnější, že prostě odmítá se stále někam honit a vše si zrychlovat. Představte si, že přestala používat i varnou konvici a mikrovlnku,“ popisuje. Zatímco ona sama, ač v penzi, často používá výraz, že nestíhá. Dcera jí na to říká: No tak se na všechno vybodni. Zklidni se, zpomal svůj život.

Právě trend slow cooking má čím dál více příznivců. Zatímco donedávna bylo moderní kupovat předvařené potraviny, polotovary, zkrátka vše, u čeho příprava zabere co nejméně času, nyní přibývá lidí, kteří se přiklánějí k opaku. „Donedávna jsem kupovala zásadně těstoviny s nálepkou expres, tedy takové, které byly uvařené za pár minut,“ vypráví pětapadesátiletá Jana. „Teď jsem se naopak rozhodla začít dělat těstoviny vlastní výroby. Trávím tím sobotní dopoledne. Povídám si u toho s dcerou, nalejeme si sklenku vína, čas pomalu plyne a máme doma krásnou atmosféru. Beru to jako přípravu na penzi, na celkové zklidnění. Začala jsem chodit na dlouhé procházky, snažím se vše dělat pomaleji než dříve. A cítím se lépe,“ vysvětluje.

Spolek za zpomalení času

V Rakousku byl založen Spolek za zpomalení času. Má tisíce členů a jejich cílem se stalo co nejvíce přiblížit k životnímu stylu našich předků, kteří nepoužívali auta, myčky, pračky, rychlovarné konvice, konzervy či polotovary. Podobná organizace s názvem Long Now Foundation pracuje v San Franciscu. Ano, možná jde jen o jeden z mnoha módních trendů civilizačními vymoženostmi unavených a rozmazlených lidí, každopádně ale je to směr, který vzbuzuje jisté sympatie.

„Pomalá filozofie totiž spočívá v tom, že pomalost není chápána jako lenost, neschopnost či slabost,“ vysvětluje Tomáš Brandejs, který v Česku knihu Chvála pomalosti vydal. „Pomalost je v ní chápána jako známka kvality. Nespojujme pomalost jen s tím, že něco děláme pomalu. Jde o vnitřní zklidnění, o poctivost,“ dodává.

V Itálii už existuje společnost příznivců pomalého jídla, která má vlastní institut, kde učí zájemce vařit klasickými metodami. Příprava jídel tam trvá déle, než je obvykle, ale součástí je používání kvalitních klasických surovin, povídání si, navazování nových přátelství.

Ano, pod trendem zpomalení si opravdu nemusíme představovat nudu, neschopnost či lenost. Naopak, jedná se o hnutí, které může život naplnit mnoha novými prožitky a přátelstvími. Proto je dobré o něm vědět. A když zrovna budeme lelkovat a někdo nás nařkne z lenosti, není nic lepšího než říct: Copak ty nevíš, že pomalost je teď in?

Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Chechtám se i dnes, protože je jasné, že mě tato "móda" jen tak neopustí.
Hana Šorejsová
Po celý život jsem po vzoru maminky vše dělala poctivě, pečlivě a ve vaření mne nikdy neunesly ani reklamy, urychleně mne nebaví nic. Určitě nepatřím mezi "hlemýždě", ale mám ráda dlouhé obědování a hlavně večeře a povídání ..... člověk je pak klidný a ne stresující. To můj názor.
Soňa Prachfeldová
Když mám chuť něco udělat, tak mi to jde od ruky. Když se mi nechce , tak neudělám. Jenže to jde opravdu až když jsme rentiéři.
Olga Štolbová
Také jsem si myslela, že jsem líná a ono ne. Jen to vaření nemám ráda pomalé, raději pomalu ležím.
Alena Tollarová
Takových dvacet po obědě, kdypak jsme si to mohli dovolit?
Jana Šenbergerová
Ráno jsem se od srdce zasmála, když mi ten můj po přečtení článku řekl: "Já už jsem si začal myslet, že jsi nějaká líná, a teď se dovídám, že jsi vlastně in, trendy a docela avantgardní." Aby ne! Už Komenský věděl, že "Všeliké to kvaltování toliko pro hovado dobré jest." :-)
Eva Mužíková
BRUNCH to je moje... snídám okolo půl jedenácté a pak už zrovna obědvám.... ale ne proto, že je to moderní, Když vstaneme s Bertíkem okolo půl desáté, honem s ním klušu ven a snídani odkládám . takže uplatňuji moderní trend, aniž bych o tom něco věděla..
Hana Rypáčková
Určitě nezpomalím proto, že to je to v módě, ale proto, že už nebudu mít sílu.Když nevyjedu kopec, tak slezu z kola, když se mi roztřesou nohy, sundám lyže a půjdu na kafe..Ráda si sednu s knížkou,toulám se přírodou, denně (někdy i )neuspěchaně vařím.V důchodu si naplánujeme víc akcí, když máme na to čas a pak nestíháme. Možná v domovech důchodců víc odpočívají.Tam je zas nutí k činnosti.
Zdenka Jírová
Je to pravdivý poznatek, že si člověk ve stresu nic ze života neužije a život ubíhá tak rychle...