Retropříběh: od ojetiny k veteránu

Retropříběh: od ojetiny k veteránu

1. 12. 2014

Z prvního snímku stařičkého fotoalba na mne vykouklo malé děvčátko v kočárku. Samozřejmě, že si nemohu pamatovat, v čem mě jako malou vozili. Bylo mi to úplně jedno. Vím jen, že to bylo první vozidlo mého života. Řečeno současnou mluvou, šlo o ojetinu.

Předešlým jezdcem této „formule“ už byla rok před tím moje sestra Eva. Ta prý navíc strašně ráda vozila všechny kočárky. Evě se jednou povedlo ho postavit ve svahu a on se jednoduše rozjel s kopce dolů. To pak byla mela. Skončila jsem prý v potůčku. Kočár se zastavil o bahno na dně, a já jsem si uvnitř spokojeně ležela dál. Už tehdy pravděpodobně vznikla moje obliba k rychlé jízdě.

Dalším vozidlem v naší rodině byl nový motocykl. Tatínek na něj byl patřičně pyšný. Ale dříve, než mohl pořídit nějaký snímek, tak mu ho stačili zloději ukrást. To bylo v padesátých letech. Na jiné vozidlo se pak až do konce svého života nezmohl. Vrátil se ke stařičkému kolu, na němž jsme se později učily jezdit já i moje sestra. Fotodokumentace chybí. Tatínek zřejmě usoudil, že to kolo opravdu žádná chlouba není, tak ho nefotil.

Úplně zvláštní kapitolou bývaly prázdniny u babičky. Tam byl pes jménem Alík, s kterým jsme prováděly psí kusy. Nechal si od nás holek líbit kdeco. Z hadříků a provázků, nalezených na půdě, jsme svázaly jakýsi postroj pro Alíka a za něj jsme připojily menší krabici, naplněnou „zbožím“ jako do obchodu. Oblíbená hra na dodavatele a prodavače mohla začít. Pes utíkal po dlážděném dvorku, za ním poskakovala krabice s takovým rámusem, až se slepice otáčely a husy marně natahovaly svoje krky. My jsme byly každá na jednom konci dlouhého dvorku a tento neobvyklý „dopravní prostředek“ jsme plnily, a na opačné straně zase vyprazdňovaly. Naše počínání bylo často dospělým utajené, to nesměl nikdo vidět, natož pak fotit. Přikládám aspoň obrázek tehdejší naší rodiny s psím miláčkem a taky babičku s dědečkem před jejich pekařstvím s malým krámkem (odsud vycházela inspirace k našim hrám např. na prodavače).

Později jsem pak vídala auta, traktory, ale nejvíce se mi líbili tažní koně. Když jel známý vozka okolo, tak jsem směla naskočit na valník a nechat se kousek svézt. Na větší fotce u radnice právě milovaní koně projíždějí.
K dalšímu vozidlu jsem přišla až po svatbě. Ušetřili jsme si a s přispěním manželových rodičů jsme koupili vytoužené nové auto značky Škoda 100.  S ním jsme podnikali četné výlety.

Když se nám pak narodily děti, jezdili jsme i s nimi. Historie se opakovala. Prvorozený syn Robert dostal nový kočár. O rok mladší dcera už jezdila v ojetině po bráchovi. Nebyl problém kočárek naložit na střechu auta a už jsme si to frčeli na výlet do přírody, nebo na návštěvu k babičce (mojí matce a jejímu novému druhovi, jehož jsem směla nazývat dědou. Byl to pohádkový dědeček). Jezdili jsme dokonce s dětmi i s kočárkem stanovat, což dokumentuje další snímek, kde vykukuji ze stanu a v kočárku sedí naše Michaela, zvaná Míša.

Stále stejná a jediná Škodovka nám vydržela sloužit celých 40 let, až se z ní stal veterán!!! 

 

Zapátrejte ve svých albech, vyberte ty nejkrásnější fotografie a sestavte z nich svůj "Retropříběh". Tři nejzajímavější retropříběhy oceníme velkokapacitními flashdisky. Pravidla soutěže s názvem "Můj retropříběh" najdete zde.
retropříběh
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Moc krásný článeček i obrázky !!!
Dana Kolářová
Milá retro vzpomínka a nápad na kočárkovou reli. Děkuji za hezké počtení.
Eva Mužíková
Jaruščina zmínka o Alíkovi v postroji ve mně vyvolala retro vzpomínku. Když jsem odrostla z osmipéráku, odložili jej rodiče někam do kůlny. Tam jsem jej po letech objevila. Tatínek mi jej upravil, dal k němu dopředu jakousi ojku. Ušil z řemínků kšírky na našeho kozla. S ním, zapřaženým do kočárku, jsem jezdila do sousední vesnice k pekařovi pro krmný chléb pro prasata. Tento můj potah mi ostatní děti záviděly, zvlášť když byl kozel po čase ochoten vozit v kočárku s chlebem i mne...
Olga Štolbová
Jarko díky, moc krásné a nápadité povídání. U mně jsi vyhrála. Také jsem vozila dítka ve zděděném osmipéráku po ročním synovci. Dokonce jsou z toho i nějaké fotky, hned je jdu hledat, naše "mláďata" to bude určitě zajímat.
Alena Vávrová
Četla jsem a hned přeskočila na fotky. No a když jsem poznala radnici v H. B., bylo mi jasné, že to píšeš ty, Jaruško. Navíc jsi si stále podobná. Já byla z dvojčat a měli jsme s bráškou taky "osmipérák". Hezké retro.
Jana Slavíková
Moje retro se netýká kočárku, ale šatů. Asi tak v roce 1960 ušila moje matka jedné známé letní bavlněné šaty s zelenkavo-modro-hnědo-bílým nekonkrétním vzorem. Známá s rodinou hned po srpnu 68 emigrovala, spoustu věcí si u nás uložila a když bylo jasné, že se nevrátí, "zdědila jsem" šaty já a po malé úpravě jsem je nosila dokud jsem se do nich vešla. Pak jsem je přešila pro svou dceru a a teď čekají, až do nich doroste sedmiměsíční vnučka. Látka není řídká ani děravá a barvy jsou stálé. Jsem z krejčovské rodiny a "archivní" materiály jsme používali dlouhé roky.
Hana Rypáčková
Ta ohrádka na škodovce byla dost dobrá.Ujela jsem dvacet kilometrů a když jsem chtěla u pumpy platit, měla jsem kabelu na střeše.Zasekla se tím trákem a dobře to dopadlo.Napřed jsem ji ovšem hledala i na zadním sedadle.
Miroslav Štorch
Hezkých několik příběhů o několika vozidlech. Ta pohlednice - nebo vlastní fotografie města je odkud ? Když byly naše děti malé, tek jsme vozili také kočárek na škodovce na střeše. Jednou jsem na chalupě zapomněl, že mám prázdný kočárek na střeše a chtěl jsem zajet jako obvykle do nízké garáže. Najdnou se to zadrhlo. Naštěstí kočárek to vydržel, jen zahrádka se trochu pokřivila a úchyty na střeše. Kdo nic nedělá. ten nic nezkazí :-) Vzpomínáme na to už jen s úsměvem.
Eva Balúchová
První,na co jsem si vzpoměla když jsem uviděla kočárek ,bylo jak nám z něho pořád padalo kolečko.Přesně jak píše Hanka,maminka ho nakopla a jelo se. A jak píše Zuzana o dědění,tak já jsem dědila skoro všechno.Byla a jsem stále nejmladší ,mám dvě starší sestry.A zdědila jsem nejenom kočár,ale většinu oblečení i šaty do tanečních. Na ty si obzvášť vzpomínám,visely na mě jak na věšáku,byla jsem tam jednou a víckrát už mě tam maminka nedostala.
Zuzana Pivcová
Díky, Jarko, moc se mi to líbí. Nevzpomínám, že bych zdědila něco po sestře, ale domácí aparáty a spotřebiče, to bylo u nás samé retro. Až do poloviny 60. let to bylo černé protektorátní rádio, pračka sloužila mamince od konce 50. let ještě dobrých 20 let a rekord měl elektrický sporák, který byl tak z roku 1961 a sestra ho používala na chalupě v Týně ještě asi před 3 lety.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 13. týden

Na Zelený čtvrtek začíná na státních hradech a zámcích turistická sezona. Tak si vyzkoušíme vaše znalosti na téma "České hrady a zámky."

AKTUÁLNÍ ANKETA

Provedli jste nějaké úpravy svého bytu či domu na stáří? (sprchový kout místo vany, bezpečnostní madla, bezbariérové prahy apod.)

Ano, úpravy bytu jsem (jsme provedli)

29%

Ano, ale zatím jen částečně

15%

Nevím, jaké úpravy by to měly být

11%

Ne, ale zvažujeme to

13%

Ne, o žádných úpravách neuvažuji

17%

Ne, protože na to nemám peníze

15%