Vtipnější vyhrává: Záchranáři

Vtipnější vyhrává: Záchranáři

14. 2. 2015

Už dopoledne se hlásila o svůj příděl nabití baterie v mobilu. Jedním okem jsem to zaregistrovala a pak se věnovala jiným věcem a pochůzkám s tím, že až se vrátím domů, baterii dám nabít. Od tohoto úmyslu mě ale odvedly jiné události, takže jsem na to zapomněla.

Večer jsem jako obvykle prohlížela své nové mailové zprávy, odpovídala na ně a psala si s přáteli. Vzhledem k tomu, že chodím později spát a mí známí a přátelé to ví, tak mi už v pozdější večerní hodině volal můj synovec na mobil a mimo jiné mi chtěl říct, že by pro mě měl nějaké návrhy k návštěvě divadla, kina apod. a také mne chtěl pozlobit s dlouhými procházkami při této příležitosti. Nemám nic proti procházkám, ale jsem starší paní, které již doporučila paní doktorka, že musím chodit tak, jak se sluší na můj věk, tj. pomalu, protože mám potíže s dechem. Chtěla jsem mu tedy odpovědět, že už teď je mi špatně z té představy dlouhé procházky, jenže… stačila jsem jen říct, že je mi špatně…a pak mobil vypověděl službu a ztichnul.

Překvapeně jsem se dívala na černou obrazovku mobilu a uvědomila si, že baterie už totálně vypověděla službu po dopoledním upozornění. Zapojila jsem mobil na dobíjení a věnovala jsem se dál internetu, když mě po pár minutách vyrušil domovní telefon. Bylo mi hned divné, kdo že by mě tak pozdě chtěl navštívit? Po oznámení jsem uslyšela dotaz na moje jméno a vzápětí ujištění že pro mě přijela záchranná služba. Záchranná služba? A proč?

Protože prý můj synovec slyšel, že mi je špatně a zavolal na dispečink v domnění, že jsem asi po posledních slovech upadla do bezvědomí a tudíž nemohu odpovídat a mobil je hluchý. Po těchto slovech mi došlo, jaké náhody sehrály v tomhle případě roli. Vysvětlovala jsem záchranáři, že je to jen věcí náhody, že se v nevhodnou dobu odpojil mobil. Ten mi ale odpověděl, že mobil přece funguje nějakou dobu i po vybití. Marně jsem vysvětlovala, že můj mobil je černý a na nic nereaguje a že mi nic není. Patrně si myslel, že jsem při svém věku již těžko chápavá, a tak se rozhodl, že ke mně dojde a ukáže mi, že mobil bude fungovat, protože žádali, abych hned synovci zavolala a ten na dispečinku záchranu odvolal. Nemohou prý odjet a musí mě vidět!

Řekla jsem jim, ať se na mě tedy přijdou podívat, že bydlím v 5. patře bez výtahu a schody rozhodně nepůjdu. S tím souhlasili – jenže ouha, dveře nereagovaly, byly dole zamčené. Po poradě mi navrhli, abych vykoukla z okna a oni mě viděli, jenže ani to by nepomohlo. Vyklonit z okna se sice mohu, ale okna nejsou do ulice, jsou na druhé straně, kde je tma, takže by mě ani neviděli. Slyšela jsem, jak se dole záchranáři dohadují, protože jeden kolega už tohle dohadování nemohl vydržet, šel k telefonu a řekl: „No tuším, že vám nic není, tak až to bude možné, hned synovci zavolejte a my to na dispečinku také zrušíme.“

V ten okamžik jsem si vzpomněla, že mi ještě pár dní bude fungovat druhá pevná linka. Po této zprávě byli záchranáři také zralí na první pomoc... Ale proč? Rozumíte tomu?

 

Umíte si udělat legraci nejen z ostatních, ale také sami ze sebe? Dokážete vymyslet a popsat veselý příběh? Podařilo se vám zachytit svým fotoaparátem, videem či mobilním přístrojem nějakou veselou příhodu či situaci? Vyštete své veselé příspěvky či footografie do naší soutěže "Vtipnější vyhrává" a získejte některou z cen. Více informací najdete zde.
Vtipnější vyhrává
Autor: Hana Novotná
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Zachraňovat je někdy opravdu těžké.
Lidmila Nejedlá
Záchranářů si velmi vážím. Když o něco jde, také zmatkuji.
Olga Štolbová
Také mám jednu záchranářskou ze sedmdesátých let. Sloužile jsem na lék. pohotovosti, v noci nám přivezl jeden hodný člověk, zle pochroumaného mladíka, kterého někdo přepadl v Šáreckém údolí. Kontaktovali jsme policii, ti se tam pak, po rozhovoru s mladíkem, vydali a ejhle - našli u potoka havarovanou motorku, kterou ten mládenec ukradl a po bouračce se doplazil na silnici, kde potom zastavil auto a prosil o pomoc, že byl přepaden. Mladíka si policisté, po ošetření, odvezli.
Zuzana Pivcová
Se záchranáři mám také zážitek, ale vtipné to moc není. Ještě, když byl archiv na Invalidovně, chodila jsem do práce parkem. Jednou jsem si tam všimla ráno opodál ženy na lavičce, ale bývali tam různí bezdomovci, tak jsem šla raději dál. Za mnou přišla do práce kolegyně a řekla, že v parku asi bude nějaká ženská rodit, protože tam hrozně křičí. Abych napravila, že jsem si jí nevšimla víc, vyběhla jsem s mobilem dolů do parku a blížila se k ní, ale ona tam hrozně vyváděla jako nepříčetná. A držela se za veliké břicho. Zavolala jsem napřed záchranku a dispečerka mi řekla, jestli poznám, že rodí, a jak jí pomůžu. No, to bylo akorát pro mě, nevěděla jsem. Mezitím přijeli policajti, kteří asi byli s dispečinkem ve spojení. Hned mě začali legitimovat, co tady dělám za rozruch, že tu ženu znají, je blázen a rodit nebude, protože je teprve v 8. měsíci. Byla jsem ráda, že mě vůbec nechali jít zpět do archivu.
Alena Tollarová
Teď jsem si vzpomněla, jak moje 86 letá tchýně mi jednou v adventu volala ve 3 hodiny ráno. Rozespalá jsem se doploužila k telefonu, vidím na displeji babi a málem jsem omdlela. A ona mi oznámila, že jsem zapomněla v okně zhasnout takový ten vánoční svícen ... Málem jsem volala SOS pro sebe. :)
Libuše Křapová
Já jsem celý život pracovala ve zdravotnictví a sociál. službách. Sloužila jsem na i pohotovosti, takže jsem její číslo měla pevně zakotvené v hlavě. Když před xx lety zemřela tchýně (říkali jsme jí babičko), volala jsem pohotovost a strašně se zlobila, jak to, že to nikdo nebere. No, a pak jsem zjistila, že v tom šoku jsem volala na úplně jiné číslo. Hanko, teď aspoň víš, jakou má tvůj synovec o tebe starost :-))
Růžena Antlová
Když mi před měsícem zavolala 88letá tchýně která bydlí 6 kilometrů od mého bydliště , že je jí strašně špatně že ji ochrnula ruka že neví co má dělat abych jí zavolala doktora. Já když viděla na svém mobilu skoro vybitou baterku hned jsem mobil dala do zásuvky zmatkovala jsem tolik že jsem si nemohla vzpomenout jaké číslo má rychlá a nakonec jsem si vzpoměla a strašně jsem se divila ,že se ozvali požárníci. Když jsem vycvakala další číslo s obavou jsem čekala že se mi ozve policie ,oddechla jsem si když jsem na druhý pokus rychlou zavolala .
Alena Tollarová
No tak to se povedlo ... Ale člověka hřeje vědomí, že není ponechán na holičkách a naše záchranná služba funguje jak má, ne? :)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.