Když Spojenci srovnali
Drážďany se zemí

Válka je strašná a krutá. Co museli naši předkové prožít, to nemáme ani zdání. Strýc přišel o nohu, v té bídě nakonec přežil. A nyní to opět vře, až mám strach.

Moje mamka pracovala v té době na Vinohradské třídě. Siréna ohlašující letecký poplach se ozývala čím dál častěji. Když se po dvanácté hodině 14.února rozezněly sirény, děvčata v kanceláři právě obědvala. Do krytu se jim moc nechtělo. Zase další planý poplach, řekly si. A pokračovaly v jídle. Před půl jednou se ozval strašný řev motorů a pak série výbuchů. Podlaha se jim začala třást pod nohama. Obě děvčata vyskočila od stolu. Co teď? Utíkat ven nebo zůstat? Kolegyně se rozběhla ze dveří kanceláře na schody, mamka za ní. Ozvala se strašlivá rána a po ní ohromující rachot. Roh budovy, ve kterém byla kancelář, zmizel. Děvčata se objala a už dál neběžela. Pevně se držela a čekala na smrt. Najednou byl hluk letadel pryč. Celá ta hrůza trvala pouhých pět minut, zůstala po ní obrovská spoušť. Schodiště se nezřítilo a tak, když se děvčata vzpamatovala, opatrně sešla dolů. Venku si sedla mezi trosky a nemohla uvěřit, že přežila. Kryt, do kterého obvykle chodily, byl zasypán a řada lidí v něm zemřela. Mamka vždy, když o tom vyprávěla, měla slzy v očích, strachu z hukotu přelétajících letadel se zbavila až po mnoha letech.

Ráda bych čtenáře informovala, že komise německých historiků, kterou článek uvádí, ve své hodnotící zprávě, vydané před 5 lety, vyšla z jedinečného dokumentu z našeho pražského vojenského archivu, ke kterému stále ještě patřím. Vedoucího této komise, historika R.D.Millera, trochu znám. Jedná se o zcela určitě nejpodrobnější existující zprávu o 4 náletech na Drážďany 13.-15. 2. 1945 a jejich důsledcích. Je to hlášení velitele pořádkové policie Vyššího velitelství SS a policie "Labe" ve Vojenském okruhu IV o výsledném stavu z 10. 3. 1945. Do 10. 3. bylo zjištěno 18 375 mrtvých, 2 212 těžce a 13 718 lehce raněných, 350 000 lidí bez přístřeší, podle hlášenek u městské správy se ještě 35 000 lidí pohřešovalo, ale mohli se i z města odstěhovat. Celkový počet mrtvých se odhadoval v té době na 25 tisíc. Identifikovat se dalo pouze necelých 50 procent mrtvých, ostatní těla, většinou žen a dětí, byla zuhelnatělá. Většina lidí zahynula v protileteckých krytech i mimo ně vlivem požáru nebo zasypáním. S ohledem na rychlý rozklad a obtížné podmínky při vyprošťování bylo 6 865 mrtvých zpopelněno přímo na Starém náměstí. Tyto práce včetně přepravy mrtvých na hřbitovy prováděly síly místní protiletecké obrany. O život přišlo pouze asi 100 příslušníků Wehrmachtu, jelikož žádná posádka ve zničeném centru města nebyla. To bylo přeplněné koncem války kromě civilního obyvatelstva i uprchlíky německé národnosti z Východu a zahraničními pracovními silami. Chtěla jsem tu podat pouze faktické údaje, nikoliv rozpoutat debatu o oprávněnosti tohoto bombardování. V tom se dodnes neshodnou ani historici, ani politikové.