Člověk na drátku

Člověk na drátku

27. 3. 2015

Dnešní doba má hodně přívlastků, jen tak namátkou - uspěchaná, nekompromisní, nepřátelská, virtuální, stresová... Každé toto přídavné jméno je svým způsobem negativní. Ale já mám pro tuto dobu ještě jeden název. Dnešek je doba "člověka na drátku".

Patříte taky mezi ně? Nepřicházíte o věci krásné, o neopakovatelné okamžiky, sdílené s ostatními lidmi? Ptáte se, jak tomu máte rozumět? Jednoduše. Dívejte se kolem sebe na ulici, v obchodě, v dopravním prostředku.

Stýská se mi po době, kdy se jezdilo vlakem, a než jste přijeli do cíle, tak jste věděli o spolucestujících (skoro) vše. Lidé mezi sebou komunikovali, seznamovali se, navazovali krátkodobé známosti právě jen na tu hodinu nebo půlden strávený v jednom kupé. Cesta rychle ubíhala, lidé si byli blíž právě tím, že spolu mluvili, sdíleli spolu své radosti i starosti.

Nedávno jsem, po dosti dlouhé době, musela cestovat vlakem do Ostravy. Ráda vždy cestou pozoruji cestující, kteří přistupují na zastávkách. Někdy si představuji jejich příběhy. Ale copak si člověk může představit příběh mladíka, který přistupuje v Třemešné, pozdravit se nenamáhá, pohled má nepřítomný, tak nějak upřený do sebe? Z ucha mu vede drátek k něčemu v jeho kapse. Svalí se na sedačku, poloprázdný batoh hodí naproti. S pohledem stále upřeným kamsi mimo realitu poslouchá tu svou muziku.

Na další stanici nastupuje slečna a situace se skoro opakuje, jen s tím rozdílem, že ihned po dosednutí vytáhne notebook a při poslechu něčeho ještě stíhá brouzdat po internetu. Průvodčí jí musí poklepat na rameno, jinak ji nevnímá. Celou cestu po těch dvou pokukuji, žádná změna. V Opavě nastupuje pán v letech a na drátku. Vystupuji v Ostravě a počítám. Než přijdu z nástupiště do odbavovací haly, napočítám devět lidí, co jim vede drátek do ucha, a to není špička. Lidí je tu celkem poskrovnu.

Nemusíte jezdit vlakem, abyste viděli to, co já. Jsou prostě všude. Můžete jít po lesní cestě a potkat cyklistu, který nekouká napravo ani nalevo, nevidí krásu přírody a ani odpadky kolem cesty, neslyší ptačí zpěv. Je na drátku. Dříve se turisté zdravili, někdy i prohodili pár slov, dnes kolem vás profrčí na namakaném kole nebo nevšímavě přejdou po svých. Bez pozdravu, bez úsměvu, zakletí ve svém vlastním světě, při poslechu něčeho, určeného v tu danou chvíli jen jim.

HOMO SAPIENS na drátku.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Ano , skoro každý je pohroužen do virtuálního světa, u mladých až nebezpečně. A když nemají drátky ,lidé jsou stejně velmi neosobní, uhýbají pohledem, aby se náhodou nemuselo zdravit, nebo odpovědět na pozdrav, každý zalezlý do své ulity.
Eva Krausová
Paní Elen, zajímavý článek a bohužel pravdivý...Mladí dnes snad vůbec nemohou existovat bez mobilu, notebooku ap. Mám kamaráda, který má chvíle, kdy pořád čučí na mobil a mne to úplně rozhodí někdy. Nejvíc mi to vadí, když jsme v přírodě. Já osobně od doby, co nemám maminku mobil vlastně téměř nepotřebuji a zjistila jsem, že pokud člověk nepotřebuje nutně volat, tak mobil je vlastně k ničemu...a lidé mne často nechápou, že nejsem na příjmu. Na druhé straně mě kamarád naučil používat sluchátka na hudbu, zjistila jsem, že to není tak špatné, pokud máte hudbu jakou máte rádi, může to být příjemný relax.Věřte, že je lepší poslouchat muziku, kterou máte rádi třeba i ve sluchátkách venku, než mít třeba doma celý den puštěnu televizi jen jako kulisu, což dělá další kamarád a mnoho lidí a to už vůbec nechápu. Televize přináší často jen negativní zprávy a tak se vlastně bez ní docela obejdu.Vyjímkou je sport,dokumenty ap.Cyklisté nejsou všichni stejní, já léta jezdila s otcem a užívali jsme si to,kochat se okolím, udělat něco pro zdraví. Nyní spíš používám hole na chůzi a ty doporučuji všem, je to skvělá věc.Komunikace mezi lidmi se úplně vytrácí a to je hodně špatně. Jak já bych si ráda povídala o všem možném s maminkou, kdby tu ještě byla...
Jiří Libánský
Paní Olgo. Rád život kolem sebe vnímám všemi smysly. Ale nesnáším, když mi někdo něco vnucuje. Hudbu či řeč nevyjímaje.
Jiří Libánský
Na kole bych asi sluchátka neriskoval. Nevím, po silnici nejezdím. Po silnici běhám. Když mám zvolit sluchátka a nebo sedět doma, raději si zaběhám. Běžím po levé krajnici, auto přijíždět vidím. Auto zezadu to předpokládám, že jede vpravo a stejně neuhýbám i když ho slyším.
Elena Valeriánová
Pane Libánský, Vy jste mě prostě dostal. Byla jsem ve středu nahlédnout na Vaše stránky a zřejmě proto mě Váš komentář tak překvapil. Vy běžci hlušci, jak Vám říkám, si snad ani neuvědomujete jaké jste neštěstí třeba na silnici. Ať utíkáte a nebo šlapete do pedálů přes tu svou muziku, a věřte je jedno co posloucháte, prostě neslyšíte, že za Vámi jede auto... atd ... atd
Olga Štolbová
Eleno i ostatní, máte pravdu. Telefonování v dopravních prostředcích doslova obtěžuje. A ti odrátkovaní zřejmě netuší o co přicházejí, život přece musí být slyšet. Jiřímu píšu na chatu, přímo mi hnul žlučí.
Jiří Libánský
Jako dojíždějící trávím ve vlaku hodinu, někdy dvě, skoro každý den. Jsou lidé, většinou ženy, kteří do vlaku nastupují telefonujíc. Hlasitý hovor probíhá celou cestu. Když po půlhodině vystupuji, hovor ještě nedokončili. Je to normální? Když proti vám někdo huláká do telefonu, to je opravdu lepší si vrazit do uší špunty s hlasitou muzikou. Ono vadí třeba také při čtení knížky. Já často poslouchám nahrávky přednášek, a to hlasité telefonování mě i v tom ruší. Když vlezu do obchodu, hraje tam většinou hlasitě nějaké rádio. Bohužel to nebývá to, co bych chtěl poslouchat. Vlastní muzika je řešení. V supermarketu je to náročné na psychiku. Nesnáším jarmareční vyvolávání neuvěřitelných, nebo senzačních cen zboží, zvláště když se neustále opakuje. I když se snažím nákup krátit časově co nejvíce, stejně si ucpat uši hudbou vlastního výběru je velkou úlevou. Když jsem ještě běhával, používal jsem zvláště vybranou hudbu, při které jsem se dostal do zvláštního stavu a pak běžel a běžel mnoho kilometrů. Třeba když jsem byl v lázních a každý večer běhal po okolí Karlových Varů, vždy jsem si bral do přehrávače také náhradní baterie. Obával jsem se, že když bych zůstal někdy před půlnocí na nějakém vzdáleném místě bez hudby, nedokázal bych se dostat nazpět. Když jsem trampoval na Brdech, jednou v zimě jsem přecházel pole a louky u Kytína. Byla noc a sněhová bouře, která mnou cloumala a zasypávala sněhem. Brodil jsem se sněhem a bojoval s větrem. Do uší mi kromě větru burácely i Mahlerovy symfonie. Dohromady to tvořilo velmi silný, nezapomenutelný zážitek. Já mám chvíle, kdy mám sluchátka rád.
Libuše Křapová
Zuzko, perfektní :-))) Elenko, moc pravdivý článek
Zuzana Pivcová
V Praze ve veřejné dopravě je to masový jev, navíc je "zdroj vysílání" často tak hlučný, že zamoří celý vagón. Zeptat se nositele sluchátek na cokoliv nemá cenu. Jednou jsem hlučnému sousedovi podstrčila papírek se vzkazem: Je to super nářez, chtěla bych to slyšet ještě víc. - Tak napřed kouknul, co to žvaním, ale pak opustil sedadlo a šel jinam.
Eva Mužíková
Paní Eleno, svatá pravda.... lépe jste to popsat nemohla. Zrovna tak to prožívám já, když chodím na procházky do přírody a potkávám tyto " tetřevy hlušce". Jelikož jsem člověk družný, snažím se každého, koho potkám pozdravit. Je li to člověk mladší, vyčkám do poslední chvíle, když mlčí, pozdravím já. Mnohokrát se mi stalo, že jsem si všimla překvapení v očích těchto lidí. Někteří jakoby náhle procitli a dají se i do řeči, jiní si asi myslí něco o zadní části a kráčejí bez odpovědi dál... Mám vypozorováno, že když jde pár, většinou muž odpoví, ale dáma mlčí.. snad se zastyděla,,, To asi ne, ale je to zvláštní.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.