Naplněná touha o Velikonocích

Naplněná touha o Velikonocích

4. 4. 2015

Dívám se z okna. Venku je jarní dopoledne zmítané vichřicí se sněhem. Škaredá středa 1. dubna 2015 jakoby chtěla dostát svému názvu. Já, naplněna smutkem poslední kapitoly audioknihy „A hory odpověděly,“ stojím zamyšleně u okna a čekám, až vítr odvane melancholické myšlenky. Přání se plní a venku jsou prosluněné Velikonoce 1954.

Malá holka v bílé halence s balonkovými rukávy, červené sukni, taková malá Červená karkulka bez čepičky, postává s velikonočními vajíčky v košíčku a čeká na kamarády. Všichni chodí denně do tři kilometry vzdálené místní školy, úžasnou alejí stromů, která je pokaždé jiná. Jednou holá, opuštěná mezi poli zvrásněnými zoranými brázdami, kde se schovávají poslední zamrzlé kaluže, jindy sytě zelená a na podzim oblečená do těch nejkrásnějších barev. Školáci neodolají  a nosí domů kytice barevných listů.

Nevím, jak dlouho se dívám přes sklo, ale pocity se neplánovaně transformují do tolikrát opakované touhy vzdorovat času a vrátit se do míst bezstarostného a neskonale šťastného dětství. A opět je mi smutno při pomyšlení, že se tak asi nestane.

Po letech chápu, proč maminka chtěla v pozdním věku navštívit své rodiště, Kostelec nad Labem.

Vydali jsme se s rodiči na dlouho plánovaný výlet. Rodný domek měl již nového vlastníka, stal se víkendovým útočištěm Pražáků. Potok, který při jarních povodních zaplavoval blízké domy, byl nově regulovaný, na návsi zůstala kašna v původní podobě, ale okolí se podle slov maminky tolik změnilo, že z toho byla nakonec smutná a celou zpáteční cestu v autě nepromluvila. Dodnes nevím, zda si sen splnila.

Musím být pozitivnější, jsou Velikonoce! Podle tradice bych si měla koupit něco nového, aby mě „beránek nepokakal.“ A co virtuální dárek? Sedám k počítači a do vyhledávače zadávám adresu, Brno-Černovice, Húskova 45. S úžasem malé holky hledím na rohový dům s novou fasádou. Prstem se dotýkám oken, za kterými sedíme s rodiči, a nemohu přestat. Jen tři obrovské turecké lísky jsou nahrazeny malými stromky, ještě fixovanými kůly, aby vyrostly hezky rovné.

Je mi krásně. Opět jedna naplněná touha.

Můj příběh Velikonoce
Autor: Redakce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Kolářová
Paní Jano, při čtení hezkých vzpomínek jsem se i já přenesla ve vzpomínkách do rodných míst. Děkuji.
VANDA Blaškovič
Děkuji, Jano. Také mi to cosi nostalgicky připomnělo...V.
Zdenka Jírová
Jano, to vzpomínání se Ti moc povedlo, ale bylo trochu zádumčivé.Já své rodné městečko miluji, i když jsem tam kromě miminkovského věku trvale nežila, ale jezdila jsem tam každé prázdniny. Svou lásku k němu jsem popsala v článku Místo, které mám ráda.Vracím se tam každoročně, i když už tam nikoho nemám. Projdu městečko,abych viděla, co je nového a bývám s inovacemi spokojena, pak projdu okolí , hledám čápa na komíně bývalé cihelny a jsemšťastná, když tam je. Podívám se na svůj rodný dům, i když tam žije již dávno někdo nový. Loni jsem byla moc spokojena , majitel ho celý zrestauroval, tak vypadá báječně. Už se těším na letošní návštěvu.
Zuzana Pivcová
Jsem ráda v kraji, odkud pocházím, ale vzpomínky ve mně nevyvolávají melancholii. A jsem vlastně ráda, že tam je všechno jiné než v době mého dětství. Vzpomínám si ale na sestru jednoho německého historika, který k nám do archivu přijel počátkem 90. let. Byli původem ze Sudet a jako odrostlejší děti byli s matkou vysídleni. Ten historik mě při návštěvě požádal, když přijede sestra do Prahy, zda bych jí pomohla s cestou do Teplic. To jsem samozřejmě udělala a našla jí spoj. Bylo to v době, kdy se řada lidí obávala, že se "Sudeťáci" vrátí a budou chtít zpět své domy. Paní tam dojela, našla ulici, domek, jen se na něj zvenčí podívala a zase se vrátila do Prahy a se slzami v očích mi děkovala, že jsem jí pomohla uskutečnit to dávné přání, vidět ještě jednou domov svého dětství. Bylo to docela dojemné.
Soňa Prachfeldová
Pěkné vzpomínání na prchlé dětství, na místa, kde jsou naše kořeny a je dobře, když hledáme drobné radosti i v dnešku. Jsme tu , tak se radujme, život má pořád pro nás skrytá kouzla ! Jani přeji veselé Velikonoce a hřejivé jaro !
Hana Rypáčková
Středa byla opravdu škaredá , čtvrtek nebyl zelený, ale bílý..Sobota už bílá není....Jen vzpomínat se dá vždycky....Já bydlím, kde jsem od pěti let vyrůstala a je to báječné, že jsem se sem vrátila.Nejen spolužáci,ale hlavně všechna ta místa ...
Eva Mužíková
Jani, ráda si vždy Tvé / Vaše???/ příspěvky čtu, zvláště takovéto vzpomínání na léta minulá..
Marie Magdalena Klosová
Krásné vzpomínky s příchutí melancholie.A podané pěkným stylem.Přeji krásné optimistické jaro.
Zoja Sedláčková
Vzpomínky nás často potěší. Mně se na Velikonoční pondělí v roce 1954 narodila sestra. Velikonoce byly tehdy o den posunuté proti letošním. A já se "náhodou" také narodila na Velikonoční pondělí o dva roky dříve.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.