Čtvrteční návrat z práce

Čtvrteční návrat z práce

13. 4. 2015

Ještě nebyl ani kritický pátek a už zase tolik nehezkých zážitků. Na stanici I. P. Pavlova projde denně přes půl milionu lidí. Bývá tam po poledni klid a cestujícím vyhrává cikánská kapela.

Dnes tomu byla jinak. Na tramvajovém chodníku byla obrovská kaluž krve. Čerstvě byla posypána žlutým pískem. Muselo se tam ubodat asi více lidí. Na písku netečně postávali lidé čekající na tramvaj. Ničeho podivného si ani nepovšimli!

V pevné tramvaji se jelo zatím poklidně. Jeli v ní nahluchlí staříci a hlasitě se bavili o zdravé procházce na hřbitově. Na křižovatce Flóra se ozval náraz. Řidič naší tramvaje narazil do auta, na jeho kolejích stojícího a čekajícího na zelenou. Tlampačem nám ohlásil havárii a ručně otevřel dveře pro náhradní výstup. Pomáhal nám při výstupu rukama. Stařec na řidiče vykřikl, mně už je 89 let! Já řekl, že je mi teprve 70, tak mi při výstupu nepomohl. Tramvaják si posteskl na ještě mladý věk, mám ještě tři roky do penze. Vozidlo dopravního podniku přijelo za chvilku. Vyfotili tramvajový nárazník, vůbec nebyl poškozen. Vybouraný osobák si asi nárazu ani nevšiml a hned odjel. Asi bylo auto čerstvě ukradené.

Pokračoval jsem domů další tramvají. Před naším činžákem bylo opět drsno. Na skoro už neviditelném přechodu pro chodce přecházela penzistka s čubou. V jízdním pruhu u chodníku ji řidiči viděli a dali jí přednost. Ve vedlejším ji vesničan neviděl a jel dál. Strašlivě zakvílely brzdy, až nakonec těsně před ní dobrzdil. Čuba jen zakvičela, penzistka křičela Ty č….u, ty č….u! Celkem jemný výraz na současnou Prahu.

Vyjel jsem výtahem do horního bytu a šel se uklidnit pohledem z terasy na Prahu, přeplněnou auty a venkovany - kolonisty. Musel jsem se na terase dívat, kam to vlastně šlapu, je plná holubího trusu.

Přestal jsem se třást až po chvíli. Zase tomu nebyl konec! Za strašlivého houkání a svícení projelo kolem 20 hasičských cisteren. Nikdy jsem jich tolik pohromadě neviděl! Sdělovací prostředky nám o „hasičských manévrech“ zase nic neřekly.

Aby toho nebylo dost, dozvěděli jsme o požáru pražské věznice Pankrác.

Už aby byla ta dovolená. V mém letním sídle v Hnojákově je největší událostí, když jednou za 14 dní přelétne pták.      


Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Šimková
Nějak vám ta Praha nesvědčí.
Marie Magdalena Klosová
Vy máte prostě PECH !!!

Zpět na homepage Zpět na článek