Vole, vole, dobrý den!

Vole, vole, dobrý den!

14. 4. 2015

„Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji vám, posaďte se. Proč není smazaná tabule? Vždyť víte, že se pak na mokrou nedá křídou kreslit. Tak, kdo má službu? Nehlásíte se, ale tady čtu v třídní knize, že Matlík a Nováková. Tak Matlíku, šup na to, hned! ...

Pane Matlíku, já jsem to zaslechl. A nevěřím svým uším......Vy jste slečně Novákové řekl:

„Di to smazat, ty vole." A sám jste zůstal sedět na zadku. Musím Vás upozornit, že to takhle v mých hodinách nepůjde!

Zaprvé. Slečna Nováková má dostatečně vyvinuté druhotné pohlavní znaky, abyste pochopil, že se jedná o ženu a podle toho ji také oslovoval. A k ženám se, pánové, budete chovat jako džentlmeni, ponecháte na nich jen verbální část z povinností služby a nenecháte je mýt tabuli. Zvláště ne v minisukních. Slečno Nováková, Vy se můžete posadit.

Zadruhé, když se takhle hrubě chováte k ženám, tak asi i ke všem ostatním. Abyste někdy nenarazil... Měl jsem na střední škole spolužáka, který nedokázal bez konverzační vsuvky „vole" (i několikrát v každé větě) vůbec souvisle promluvit. Dokonce ani při zkoušení u tabule. Naštěstí se mu to transformovalo na slovo „véé", takže to kantoři většinou nevnímali. Jen my, kteří jsme ho znali.

Má rada do života se týká základní slušnosti, která se vždy vyplatí - a naopak. Uvedu vám teď příklad ze života. Předem se omlouvám za vulgarismy, musím je použít, protože cituji a přišel bych o pointu. Následující příběh zažil náš kolega - pan inženýr Mlíkař. Přihodilo se mu, že udělal při předjíždění autem tzv. „myšku". Byla to jeho chyba. Před uzavřenými závorami ho ten člověk dojel. Vystoupil z auta, běžel k němu a už volal jedním dechem:

„Ty vole jeden pitomej, ty krávo jedna zasr..., dobrý den, pane profesore"!

Byl to totiž tatínek jednoho našeho studenta. Kolega měl otevřené okénko, tak to slyšel celé. Takže nastala trapná situace. (Trapná pro oba, viďte, pane Matlíku). Mohl to přece říci slušně, třeba: „Pane, jaký jste to řidič? Vždyť jste málem způsobil dopravní nehodu". A tak podobně. Souhlasíte se mnou?

„Ale holky si taky říkaj ty vole"!

To Vás neomlouvá, píši Vám do třídnice další týden služby. Jenom Vám, slečně Novákové ne. A ještě tu tabuli zkuste setřít suchým hadrem. Ták, děkuji. Zamyslete se nad tím. Co kdybyste jí byl řekl:

„Prosím tě, mohla bys smazat tabuli, já jsem si ještě nestačil opsat domácí úkol"?

Ona by se na Vás, pane Matlíku, mile usmála... Asi tak, jako se usmívá teď. Viďte, slečno?"

„Jasně, určitě, to by bylo hezký."

Volování mi u studentů vadí a nejen u nich. Dříve, ve funkci stavbyvedoucího, jsem si toho užil na celý život. Ten zlozvyk přetrvává již nejméně čtvrtou generaci, jazykovědci se nemohou shodnout na příčině. Je možné, že k jeho rozšíření přispěli za první republiky svým dialogem Jiří Voskovec s Janem Werichem, kteří se tak oslovovali z recese. Předtím byla obvyklejší konverzační vsuvka „čéče"(člověče).

Nešlo by to se k ní vrátit? Anebo se raději naučit hovořit úplně bez těchto vsuvek?

Ale jak na to? Kdy a kde? V rodinách to zřejmě nepůjde, to spíše ve školách, tam je zdroj té nákazy i pro děti z rodin bez volování. Tedy na pedagogické fakultě? A kdo by měl rozjet osvětu napříč generacemi? Snad novináři ve všech médiích? Takže začít výzvou na katedrách žurnalistiky?

Tento fenomén by chtěl psychologický rozbor a pohovor i s uchazeči o funkce na nejvyšších místech, vždyť někteří z nich si to volování neodpustí ani v poslanecké sněmovně - viz nedávno mediálně známý výrok tehdejšího premiéra úřednické vlády, když nezaregistroval zapnutý mikrofon. (Šlo zřejmě o letadlo na pohřeb Nelsona Mandely.)

„Kdo to zaplatí, ty vole?" (Otázka vedle sedícímu ministrovi téže vlády).

Pravděpodobně již na toto téma existuje řada odborných prací, ale nepostřehl jsem, že by se na vědeckých pracovištích lingvistických, sociologických, psychologických a zejména pedagogických někdo vážně zabýval aktuálním kultivováním hovorové češtiny, aby v ní tento jev nezůstával ještě po další staletí. Jisté je, že se již dávno nejedná o nadávku nebo vulgarismus, ale často naopak o důvěrné přátelské oslovení, byť převzatým názvem vykastrovaného býka. Pochybuji, že podobný problém vůbec existuje v jiných jazycích. Nebo ano? Odpoví nám někdo z učitelů/učitelek cizích jazyků? Myslím, že i nám nejbližší a nejmilejší Slovensko zůstalo proti tomuto nešvaru imunní.

„Co Vy na to, véé, pane ministře školství¸ véé, zřejmě jste tento problém, véé, dosud vůbec nezaregistroval, véé... Ani žádný jiný ministr školství před Vámi za všech režimů, (vééééé - plurál)".

A jak jste na tom vy, vážení čtenáři? Také se ve vašich rodinách voluje a je vám to jedno? Anebo to už generaci v produktivním věku začalo vadit, protože je namáhavé dávat si pozor na jazyk při oficiálních příležitostech? Napadne vás někdy pohovořit si o tom se svými dětmi či vnoučaty? Mohou volovat i rádoby džentlmeni? Neměl by nějaký psycholog nápad, jak se toho v těchto případech zbavit?

Mimochodem na stránkách Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR jsem si vyhledal, že slovo „džentlmen" je již preferováno před slovem „gentleman", i když obojí je možné.

Poznámka pod čarou

K těmto úvahám mi dala podnět diskuze na www.i60.cz o nedostatku gentlemanů ve 21. století. Historické reminiscence jsem si oživil v článku mého známého novináře - pana Marka Kerlese na podobné téma. Předcházející reportáž je téměř doslovný záznam mé vyučovací hodiny na SŠ, až na jméno mého kolegy.

 


Můj příběh škola
Autor: Libor Farský
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marta Novotná
V mém okolí se tolik "volů" nepohybuje, za to "tý vado" slýchám často. Z puberťáččiny si to překládám jako " ty hovado", ale jistá si nejsem :-)). Je pravda,že slovník děvčat i chlapců se velmi přiblížil, chodí okolo nás ze školní jídelny, ale jak jsem stará tak by některá slovní spojení ze mne nevyrazili ani palicí. A to jsou děti prvního stupně základní školy. Je škoda, že rodný jazyk upadá do hrubostí, ale ještě horší je používání různých cizích výrazů, pochopím není-li české slovo ve stejném významu, ale to bohužel neplatí. Rozhodně bych nechtěla učit za žádné peníze, nejsem přívrženec tělesných trestů, ale leckdy by jedna přesně mířená předešla mnoha problémům.
Hana Rypáčková
A co! "my ass!" ,asshole -to docela zaznívá....
Alena Tollarová
Kámo. Nebo taky VOLE.
Libor Farský
Já také ne. Strávil jsem v Anglii 4 měsíce v r. 1968 a v ČB mám anglického přítele, který česky neumí. Dokud jsem nebyl v důchodu, scházeli jsme se občas v hospodě. Nikdy to nepoužil. Rozhodně to nebude "vycpávka", to bych byl musel zaregistrovat.
Jiří Libánský
Já jsem ještě Hey Dude neslyšel. Tak jsem to zadal do překladače a ten mi vyplivl: Hej kámo.
Alena Tollarová
Já jsem tedy v tomto směru nepolíbená, ale zeptala jsem se doufám na správném místě. Budete se možná divit, ale v angličtině se prý používá Dude, resp. Hey Dude!
Libor Farský
Zuzko, máte bezva kolegu. Nevíte, jestli něco podobného existuje v němčině, angličtině nebo ruštině? A co ve francouzštině - kde je MMka?
Zuzana Pivcová
Mně zase jednou vyprávěl kolega, že stál ve frontě a před ním mladíci a samý "vůl". Najednou jednomu upadla bankovka, jak si dával věci do zadní kapsy. Nepostřehl to. Kolega mu zaťukal na rameno a řekl: Promiňte, pane Vole, ale upadly Vám peníze. Kluk prý koukal jak puk, přece jen ho to dostalo.
Libuše Křapová
Slyšela jsem tuto příhodu. Mistr vedl učně, měli ho rádi a uznávali ho. Jednou zase jednomu z nich něco vysvětloval, kluk kýval hlavou a řekl: "Dobře, vole." Mistr zakroutil hlavou a odpověděl: "Vole bys mi říkat nemusel." A kluk opět kývl hlavou a omluvně řekl: "Promiň, vole." A bylo vymalováno.
Olga Štolbová
Libore, máte pravdu, už více generací. Můj osmiletý synek, před více než padesáti lety, po návratu z pionýrského tábora, při vyprávění "mámo, ty vole, to jsem se lek", mě docela vyděsil. Do té doby jsem netušila, že už tak malé děti běžně mluví.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.