Za krásami květin.Tímto poetickým názvem se pyšnil odpolední výlet, pečlivě plánovaný přítelkyní, která nemohla odolat touze zachytit fotoaparátem nádherný slunečný den ve všech jeho květinových variacích. Tetelila jsem se na slunci a vnímala, jak se okolí cesty mění. Nádherně žlutě rozkvetlé pryskyřníky přecházely v bílý závoj sasanek, dymnivky vzpurně nadýmaly nevýrazné květy na vzrostlých lodyhách a „zvukař Matky přírody“ přidal ptačí vábení.
Jedním slovem idylka do chvíle, než jsem se chtěla pochlubit nově nabytými „fígly“ ovládání dotykového telefonu. Sebevědomě jsem příklad demonstrovala na svém modelu a následně na telefonu přítelkyně a začaly se dít věci. Střídavě jsme prstíkem šmejdily po display zprvu komunikujícího přístroje do chvíle, kdy se jeho inteligence střetla s naší, vzdorovitě potemněl a odmítal i nejjednodušší pokyny. „Táááák a měla jsem telefon,“ šeptla smutně přítelkyně do ruky, svírající paralyzovaný předmět. Začalo mi být horko a chabě jsem se snažila zvládnout problém. „Ty už na to nesahej!“ Respektovala jsem pokyn a zoufale přemýšlela, jak z toho, když jsem zahlédla známého, trénujícího malého psíka v aportování klád ve vodě. Bojovník měl odhadem tři kila, kláda pět, ale urputně rval břemeno na břeh. Tonoucí se stébla chytá, napadlo mě naprosto v rozporu se sledovanou scénou, oslovila jsem známého a požádala o zprovoznění přístroje, který přítelkyně rezignovaně ukázala. Dvakrát se dotkl černé placičky a vše bylo v pohodě. Co si myslel, se zeptám příště.
Podle plánu jsme pokračovaly v procházce, až jsem konečně zahlédla nadšenou fotografku v akci. Zaostřovala zaujatě tři pampelišky, se kterými měla konkrétní tvůrčí záměr, jak s vážnou tváří oznámila. Už se těším!
Ve finále jsme se odměnily občerstvením na terase. Zeptala jsem se, zda mohu vzít pejska s sebou, a požádala o misku s vodou, protože krátce před tím začal vylizovat první nechutnou louži, kterou uviděl. Misku dostal, nekonečně dlouho pil a my nekonečně dlouho čekaly, až budeme osloveny a sdělíme naši žíznivou objednávku. Obsluha zřejmě předpokládala, že se podělíme se psem.
Vyhlídka z terasy hotelu byla v záři slunce jedinečná. Bohužel nemám snímek. Netroufala jsem si vytáhnout fotoaparát, abych přítelkyni telefonem opět nerozrušila, ale ve vhodný slunečný den se na terasu vrátím a pořídím si vzpomínku na výlet „Za krásami květin“.
