Pražské povstání urychlilo
konec druhé světové války

Pražské povstání urychlilo
konec druhé světové války

7. 5. 2015

Pražské povstání, které vypuklo 5. května před 70 lety, bylo vyvrcholením květnového povstání českého lidu proti německým okupantům. Povstalcům se podařilo přimět Němce ke kapitulaci, zabránit mnohonásobně většímu krveprolití a vyprovokovali i rychlejší zásah Rudé armády. Velitel povstání generál Karel Kutlvašr za to byl po komunistickém puči "oceněn" doživotním vězením, perzekuováni byli i další představitelé povstalců. 

Pražskému povstání předcházela řada vzpour po celém okupovaném území (první vypukla 1. května v Přerově), intenzivní partyzánská činnost, ale i zprávy o brzkém konci války, smrti Hitlera, dobytí Berlína a pověsti o blížících se Američanech. Odbojoví důstojníci připravovali ozbrojené vystoupení v Praze již od února 1945, kdy se snažili podchytit vlastenecky smýšlející občany. Počátkem května se ze zbytků nacisty zdecimované odbojové organizace Obrana národa zformovala velitelství Alex a Bartoš v čele s generály Františkem Slunečkem a Karlem Kutlvašrem. Ještě předtím vznikla ze spolupráce všech složek politického odboje Česká národní rada (ČNR), jejímž předsedou se stal profesor Albert Pražák. 

Tvrdý boj o rozhlas

Signál k povstání dalo velitelství Bartoš v sobotu 5. května prostřednictvím rozhlasu. Němci se snažili českému vysílání zabránit, právě o budovu rozhlasu propukly nejtěžší boje, ale povstalci ho ubránili. Po poledni se z rozhlasových přijímačů ozvalo volání o pomoc, což znamenalo signál k povstání na celém území protektorátu a také příliv bojovníků z venkova. Praha se stala neprůchodnou pro německé ústupové plány (milionová německá armáda byla obklíčena na Královéhradecku a hodlala se probít do amerického zajetí), proto ráno 6. května začala silná německá ofenziva. V ulicích vyrostlo více než 1500 barikád, které hájilo přes 30 tisíc povstalců.

Dnem nejtěžších bojů v Praze byl 7. květen. Špatně vyzbrojení povstalci postupně ztráceli osvobozená území a především stovky životů. V kritických chvílích přišla Praze nečekaná pomoc od Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Andreje Vlasova. Takzvaní vlasovci byli bývalí rudoarmějci, kteří v německém zajetí vstoupili do nacistických služeb. Koncem války se snažili projít k Američanům. V Praze od 6. května obsazovali důležité opěrné body (například ruzyňské letiště) a část města. ČNR je však z obavy před reakcí Sovětského svazu odmítla uznat za spojence, proto v noci na 8. května Prahu opustili. Situace se stávala kritickou.

Londýnský exil se snažil přesvědčit americké velení o nutnosti zásahu do bojů o Prahu. Američané však trvali na dohodě s Rudou armádou, podle níž byly Čechy sovětskou operační zónou. Rudá armáda, která zahájila postup na Prahu 6. května, se musela nejprve probojovat přes Krušné hory. 

V návaznosti na všeobecnou kapitulaci německých sil v Evropě podepsal 8. května velitel německých jednotek generál Rudolf Toussaint s národní radou dohodu o kapitulaci. Někteří z velitelů, především z řad SS, se ale dále odmítali vzdát. První sovětské tanky přijely do Prahy 9. května kolem 3:00, poslední bojové akce skončily dopoledne. Již v 7:40 nechala ČNR rozhlasem odvysílat prohlášení začínající slovy: „Slavná Rudá armáda vstoupila na půdu svobodné Prahy...“ 

Velitel dostal doživotí

V Pražském povstání podle nejnovějších údajů Vojenského historického ústavu padlo na straně povstalců 2898 lidí. Vedle Čechů zahynuli při osvobozování Prahy i vojáci různých národností, kromě asi 500 vojáků Rudé armády (včetně okolí Prahy) a 300 vlasovců i například uprchlíci ze zajetí. Podle některých údajů navíc až 8000 lidí zahynulo na venkově. Na německé straně bylo podle odhadů několik set až tisíc mrtvých. 

Velitel Pražského povstání generál Kutlvašr byl po komunistickém puči odsouzen v květnu 1949 za velezradu na doživotí. Na svobodu byl propuštěn v roce 1960 a následující rok zemřel. Hlavní Kutlvašrovou "chybou" zřejmě bylo, že přiměl Toussainta (který byl v 50. letech jeho spoluvězněm v Leopoldově) ke kapitulaci, čímž umožnil, aby půl milionu německých vojáků přešlo do zajetí k Američanům a nesnažili se probojovat Prahou. To se ale nelíbilo sovětské straně, z jejich pohledu prý napomohl k posílení vojenského potenciálu nepřítele. Proto byl s dalšími vůdci povstání prohlášen za nepřítele SSSR. 

Oslavy 70-letého výročí osvobození

Po celé Praze se chystají oslavy 70.letého výročí osvobození. Například na Kubánském náměstí v Praze 10 budou 5. května odpoledne k vidění dětské divadelní a pěvecké soubory, hrát budou kapely OVJ Dixieland a Greenhorns s Janem Vyčítalem a návštěvníkům bude starostka Prahy 10 Radmila Kleslová rozdávat potravinové lístky. Oslavy pak budou pokračovat v pátek a v sobotu 8. a 9. května, kdy bude na Kubánském náměstí k vidění například dobový vojenský tábor.

Radnice Prahy 4 přichystala například výstavu s názvem Praha 4 na barikádách, kterou bude možno zhlédnout od 5. května v parku Na Pankráci. 

Pietní akt spojený s oslavami proběhne také u budovy Českého rozhlasu na Vinohradské třídě. Odhalí zde pamětní desku se jmény dalších 81 lidí, kteří v bojích o rozhlas padli.

2. světová válka
Autor: Redakce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Článek se mi líbí, protože je historicky pravdivý, není upraven ani pro jednu nebo druhou stranu, jak se poslední dobou stává. Vzpomínka na padlé bojovníky patří všem, kteří své životy položili za osvobození Prahy a tím i celé naší vlasti.
Jiřina Benešová
Díky za informace p. Z. Pivcové
Zuzana Pivcová
Jenže generála Vlasova a další vydali Sovětům Američané poté, co se jimi nechali zajmout. Já osobně Vlasovce neodsuzuji, že se nechali v zajateckých táborech naverbovat. Celkem jim ani nic jiného nezbylo. Projít německým zajetím byla zrada a smrt. Voják musel pouze padnout nebo zvítězit. Ostatně, nebyli jediní. V německé armádě byla i řada tzv. Hiwi - Hilfswillige, kteří vykonávali ve Wehrmachtu na území SSSR různé pomocné práce, mezi nimi i spousta žen. Celá ta situace, hlavně pak na Ukrajině a v pobaltských státech, se vyvinula jako důsledek sovětské předválečné hospodářské politiky vůči těm státům. Došlo to tak daleko, že tam byli němečtí vojáci opravdu vnímáni jako osvoboditelé. Vlasovci se v 90. letech hodně u nás zabýval dnes již dávno zemřelý pan Auský, který jim koncem války dělal tlumočníka, po listopadu se vrátil z Ameriky, od toho jsem se dověděla mnoho neznámého.
Jiřina Benešová
Děkuji redakci za objektivní článek o Pražském povstání a podílu Vlasovců na osvobození Prahy. O Vlasovcích se léta mlčelo, nebo se líčili v těch nejčernějších barvách. O jejich zapojení do povstání se mluvit nesmělo. Moji příbuzní bydleli tenkrát v Praze – Liboci, takže vše viděli na vlastní oči. U nás v rodině se o Vlasovcích otevřeně mluvilo, já jsem byla informována už od dětství, nesměla jsem ale o tom vyprávět ve škole. Ještě k Vlasovcům. Je pravda, a o tom se nikdo nepře, že byli na straně Německa. Podle mne to byly tragické figury a přiznám se, že jejich osudu lituji. Původně byli příslušníky Rudé armády, kteří padli do zajetí. Všichni víme, jak bleskově postupovala německá armáda v první fázi války, zajatých ruských vojáků tenkrát byly tisíce. Podmínky v zajateckých táborech si asi v dnešní době neumíme ani představit. Ve hře byla navíc nacionalistická otázka (ukrajinská) a protistalinistické nálady. A teď si představte, že do tábora přišli „agitátoři“, kteří slibovali spravedlivější uspořádání světa a různé ty věci, které se slibují, o lepších životních podmínkách nemluvím, to bylo asi až v poslední řadě. Navíc si ti zajatci uvědomovali, co by je čekalo po „osvobození“ Rudou armádou. Nedivím se, že se nechali naverbovat. Na jejich obranu ještě musím napsat, že se údajně neúčastnili přímých bojů. Na konci války se v nich asi pohnulo svědomí a šli na pomoc Praze. A to byl jejich tragický osud završen, místo vděku se jim ČNR odvděčila tím, že byli vydání Rudé armádě. Jak to s nimi dopadlo, to si můžeme domyslet.
Zuzana Pivcová
V našem archivu je skutečně mnoho materiálů k povstání, něco existuje i v německé dokumentaci, třeba narychlo odesílané depeše gen. Pücklera, velitele SS v Praze, Skupině armád Střed, o měnící se situaci v Praze, posledních plánech na bombardování, včetně pověstného výroku: Celé to hnízdo musí hořet! A také výroky o Vlasovcích, kteří sice přišli do Prahy ještě před Rudou armádou, ale předtím byli až takřka do povstání na straně Němců. Pro ně bohužel, dokumenty jsou pravda.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.