Byl jednou jeden a nebyl to král, přesto měl svou zem a tu miloval. On v té zemi žil rád. Neboť v ní vyrůstal. Ta zem prostá byla, její hlína obilí dobře uživila, stromy sladké ovoce rodily, horské potůčky v širé řeky se měnily a krásné lesy tam šuměly. Kraj ten obepínaly hory. Sice nevelké, avšak kouzelné. Lid zde milý a přívětivý žil, sousední národy jej nazvaly Čechy a jejich zemi stejné jméno daly.
Já králem nejsem, v kotlině české žiji, patřím sem a nikam jinam. Rád poznávám kraje jiné a mravy v nich, skláním se před kulturou cizí, vždyť je to vlast národa tam žijícího. Rád pohlédnu v kraje daleké, ale pak znovu rád se vracím domů, kde lahodně zní česká řeč. Čechy jsou má vlast.
