Bajka o hojnosti

Bajka o hojnosti

25. 6. 2015

V jednom lese žili medvěd, jezevec, datel a srnec. Jednou zavítal do jejich lesa velbloud dromedár. Přišel k medvědovi, který házel do potoka hlínu.

„Medvěde, proč hážeš do potoka hlínu?“ divil se velbloud.

„Protože se mi líbí, když má voda barvu mého kožichu,“ odpověděl medvěd.

„Ale takhle se voda zašpiní a nebude dobrá k pití,“ podivil se velbloud.

Medvěd mávl tlapou a zasmál se. „Ale prosím tě, velbloude, ještě je tu tolik potoků s čistou vodou, že jeden se špinavou nikomu vadit nebude.“

Velbloud si v duchu řekl: To musí být ale země hojnosti, když tu čistá voda není vzácná. Tady se mi líbí. Půjdu a přivedu sem všechny velbloudy z vyprahlé pouště.

Jen co odešel, objevila se v lese polární liška. Přišla k jezevcovi, který si krátil dlouhou chvíli tím, že pouštěl z kopce křepelčí vajíčka.

„Jezevče, proč kutálíš ta vajíčka, vždyť se ti dole rozbijejí o pařez?“ zeptala se liška.

„No co, baví mě to,“ odpověděl jezevec. „Ostatně, vajíček je stále dost. Můžu si brát od křepelek a koroptví, od skřivanů a strnadů, od sluky a budníčka, a pak je tu ještě pěnice a lelek, a když si chci pořádně užít, jdu do vesnice a navštívím kurník.“

Liška si v duchu řekla: To musí být ale země hojnosti, když tu vejce nejsou vzácná. Tady se mi líbí. Půjdu a přivedu sem ze zasněžené tundry všechny polární lišky.

Jen co odešla, přilétl do lesa stepní orel. Posadil se na špici smrku a s údivem se díval na datla, který nedaleko zběsile kloval do štíhlého kmene mladého buku, až ho zeslabil natolik, že se strom zlomil a skácel. Orel slétl blíž a ptá se: „Hej, datle, proč to děláš?“

„Chci celému světu ukázat, jak mám silný zobák a jak rychle dřevo proklovu skrz naskrz,“ odpověděl datel.

Orel se podivil: „Takhle tu ale nebudeš mít za chvíli žádný strom a bez stromů žádnou potravu!“

Datel se rozchechtal: „Tady je stromů tolik, že si s nimi můžu dělat co chci.“

Orel si v duchu řekl: To musí být ale země hojnosti, když tu stromy nejsou vzácné. Tady se mi líbí. Půjdu a přivedu sem všechny orly z pustých stepí.

Jen co odletěl, přiskákal do lesa alpský kamzík. Vyhledal malou skálu, vyskočil na ni a rozlédl se. Uviděl nedaleko srnce, jak rozrývá svými parůžky prosluněnou a zatravněnou mýtinku. Kamzík k němu seskočil a ptá se: „Srnče, proč tu louku rozrýváš, vždyť tu šťavnatou trávu a jetel zničíš?“

Srnec se na kamzíka pobaveně podíval a odpověděl: „Zničím? No to je toho, vždyť tráva zase naroste, a takových mýtinek je tu tolik, že je ani nespočítáš. Hlavně, že se teď náramně bavím!“

Kamzík si v duchu řekl: To musí být ale země hojnosti, když tu tráva není vzácná. Tady se mi líbí. Půjdu a přivedu sem z chudých hor všechny kamzíky.

Neuplynulo mnoho dní a k medvědovi, jezevcovi, srncovi a datlovi se přidali pouštní velbloudi, polární lišky, stepní orlové a kamzíci z alpských hor a všichni si začali užívat hojnosti. Brzy však lesu došla síla udržovat pro všechny hojnost a dříve zelený les se proměnil v neúrodnou, zuboženou a vydrancovanou zem. Mezi jeho obyvateli se rozhořely šarvátky, rozbroje, tahanice, třenice a bouřlivé různice. Nakonec velbloudi utekli zpátky do pouště a zpět do svých zemí se vrátili i alpský kamzík, stepní orel a polární liška.

Medvěd, jezevec, srnec a datel by také nejraději odešli, ale neměli kam. Tohle byla přeci jejich země. A jak tak smutně sedí na vymlácené a zpustlé pasece, jde kolem mravenec a vesele si pohvizduje: „Všechno mám, to se mám, vesele si zazpívám...“

Medvěd se ho zeptal: „To jsi tak bohatý, že si prozpěvuješ?“

A mravenec mu odpověděl: „Nejbohatší je ten, kdo nejmíň potřebuje.“

„A když tak málo potřebuješ, nemáš hlad?“ zvědavě se optal jezevec.

„Kdo nikdy neměl hlad, neví, jak mít jídlo rád,“ odvětil mravenec.

Datel klepl zobákem a řekl: „To potom ale musíš být hodně slabý!“

Mravenec se usmál: „Kdo v srdci lásku má a v duši moudrost vděčnosti, ten nad všechny je silnější a nepodléhá slabosti.“

Srnec se ušklíbl: „A takhle tě baví žít? Vždyť to musí být nuda!“

Mravenec nechápavě zakroutil hlavou. „Nuda? Jsem veselý, protože mám všeho dost. A mám všeho dost, protože moc nepotřebuji. A protože moc nepotřebuji, jsem silnější než ti, co toho potřebují víc. Tak jakápak nuda? Život je plný hojnosti, když porozumíš skromnosti.“

A zmizel jim s písničkou na rtech za nejbližším pařezem.

Moje próza
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Radovan Cakl
Vando, to co napíši, není nic proti Tobě. Jen jsi vybudila odezvu na promyšlení způsobu likvidace odpadů na ostrově a na Tvůj první komentář u bajky. Já vím, že jsem Tě pochopil. Nemá smysl, aby vaše rodina třídila, když to jde na jednu skládku. Spíš jsi Ty nepochopila mne. Myslel jsem to tak, že když trajekt přiveze turisty i s tím, co bude při jejich odjezdu odpadem, měl by provozovatel penzionu zajistit, aby trajekt odvezl turisty i s jejich odpadem, a stejně tak odpad, který vznikl po nákupu zboží při jejich pobytu, na pevninu k ekologické likvidaci. Možná by penziony na ostrovech musely zvýšit ceny a měly míň zákazníků, ale jestli někdo touží trávit dovolenou na ostrově, musel by si připlatit. Takový už je ale kapitalizmus. Podle toho, co píšeš u bajky, se ostrované chovají, jako ta naše zvířátka v bajce. Čím víc turistů, tím víc odpadu v horách. Až se hory zaplní, spadne to všechno na ostrovany. Pak budou požadovat po EU finanční pomoc na likvidaci ekologických škod v zájmu obnovení jejich práva na svobodné podnikání. (Ale podobně se chovají i jiné přímořské státy, které zase „uklízejí“ odpady pod mořskou hladinu.) Platit to pak budou i všichni suchozemci.
Hana Šimková
Bajka je velmi srozumitelné a myslím, že kdo chce jí rozumí. Je ale smutné, že se asi stejně nedá nic dělat.
Alena Várošová
Z počátku jsem si myslela,že to bude pohádka od Libučky,ale o to je to lepší,že je to bajka dnešní doby.Moc pěkné a líbí se mi ještě víc Váš příspěvek v diskusi.Jak úžasně a se vší skromnosti popsané, děkuji.
Blanka Hlobilová
Pěkná bajka. Pro dnešní dobu jako dělaná. A dočetla jsem ji až do konce.
Radovan Cakl
Dobře napsaná, hezká a poučná bajka. Podobné bajky většina z nás má spojené s moudrým Ezopem a pamatuje si je z mládí. A přesto se málo z nás snaží jimi řídit. Proto bych dal důraz na Váš příspěvek v diskusi, aby si ho každý několikrát pozorně přečetl, a snažil se pochopit i vysvětlení Vámi zmiňovaných pojmů. Bohužel se mi zdá, že u některých lidí, řečeno slovy vedoucího Karfíka: „Je to marný, je to marný,…je to marný“.
VANDA Blaškovič
Lubomírku, za ty ohlasy na Bajku o hojnosti jsi určitě rád. Je dobře, že se lidé zamýšlejí a namáhají si hlavičky... víš, že bychom mohli třeba do rána polemizovat o tom, co jsem ve svém komentu naznačila. Bylo by to stejně jen takové škádlení a chytání se za slovíčka…Vím, že všem přeješ hojnost skromnosti a skromnost hojnosti, a já jistě také. Jsme určitě se svými názory a životním postojem na stejné lodi. Těším se, až si již brzy tady u moříčka posedíme a pokecáme spolu i se spřízněnými dušičkami u dobrého jídla a vínka. Ve vší skromnosti ... u stolu plného jídla..:) a přátelského světa! Ahoj!
Dagmar Bartušková
Pane Lubomíre, plně se ztotožňuji se Zuzkou P.
Hana Šimková
Je to krásné a poučné.Opravdu jste tu bajku sám vymyslel? Jestli ano, tak smekám.
Lubomír Müller
Děkuji za tak rychlé ohlasy a za názory. Jen na okraj k tématu (a snad i pro lepší pochopení) - neměli bychom si plést hojnost s přepychem, a skromnost s nedostatkem. To je právě zmatek dnešní doby a chyba mnoha současných úsudků, že si myslí, že hojnost je otázkou množství (ve smyslu mám se dobře, protože mám majetek) a skromnost je otázkou nedostatku (ve smyslu musím se uskrovnit, protože nemám nic). Hojnost i skromnost je otázkou smyslu života a nastavení myšlenkových a citových hodnot, a nepřichází automaticky se stářím "po prožité hojnosti". Dnešní člověk má v sobě blud (ale tenhle blud jde napříč celou existencí lidstva), že jej vlastnictví věcí nebo peněz, za které si ty věci může koupit, automaticky učiní šťastným. A v tomto bludu jej dnes účinně podporuje reklama a vymývá mu mozek, jde o tzv. brainwashing. Téměř si to neuvědomujeme, ale podléháme a měníme své návyky a chování na základě všudypřítomného tlaku na spotřebu. To vede k plýtvání. Ten, kdo si uvědomí, že hojnost se skrývá v pochopení, že opravdové štěstí života není podmíněno hmotným nadbytkem, ale nadbytkem láskyplného citu, myšlenek a energie tvoření směřujících k trvalé radosti nezávislé na tom, jestli jsem bohatý nebo chudý, ten svůj život vyhrává. V tom se ale skrývá jedno nebezpečí, a to podlehnutí falešné skromnosti, že když se mi nedaří dosáhnout bohatství, pak je chyba v bohatství, a ne ve mně, a proto musím bohatství nenávidět. Být bohatým je šťastné a smysluplné, pokud nemám strach, že můj život bude šťastný a smysluplný, i když to bohatství už nebudu mít. Ti skutečně nejbohatší lidé, kteří mají i tohle bohatství štěstí a smysluplnosti svého života v duši, jsou neskonale skromní. Ti, kteří v duši tuhle skromnost nemají, jsou chlubiví, závistiví, nepřející, nekriticky draví a bezohlední. A neuvěřitelně plýtvaví. Jedno, jestli mají 18 nebo 88 let. Všem vám přeji, abyste měli radostnou hojnost štěstí a smysluplnosti, a moudrou skromnost vytvrvalosti na cestě za tím pravým bohatství, které si určíte.
Zuzana Pivcová
Jste právě tak moudrý jako staří bajkaři. Ale aby člověk takovou bajku napsal, musí rozumět dokonale přírodě i lidstvu, aby dokázal stvořit paralelu, z níž plyne pro lidi poučení. Zvířecí říše, ta ho nepotřebuje, rozumí sama.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.