Tatínek s malým Pavlíkem si doma hráli. Když tatínek vyčerpáním usnul, Pavlík rozebral ze zvědavosti tu záhadnou propisku. Chvíli s ní zápasil, kroutil a šrouboval. Potom náhle propiska udělala lup a rozběhla se do okolí.
Pavlík se snažil o opravu, ale nešlo to. Zkusil tatínka, ale ten sladce pochrupoval a s opravou nepomohl. Tak milý malý Pavlík nasypal součástky propisky do kapsičky. Došel si pro botičky a vyrazil za maminkou, aby mu pomohla. Maminka byla zaměstnána v kanceláři asi 800 metrů daleko. Pavlík si cestu pamatoval, a tak u velké křižovatky dával pozor, jestli nejedou auta. Rozhlédl se vpravo a vlevo. Když byla ulice prázdná, vyrazil opatrně po bílých pruzích na druhou stranu.
Ručičkou zkontroloval, jestli propiska je v kapsičce, a šlapal dál za maminkou. V domě, kde maminka pracovala, byly těžké vchodové dveře, a tak Pavlík počkal, až někdo dveře otevře, a rychle vklouznul pod rukou příchozího do budovy. Tady už to znal, a tak vyšlápl schody a zastavil se u dveří kanceláře, kde maminka pracovala. Jelikož nedosáhl na kliku, stoupnul si na špičky a pomalu otevřel dveře a vešel s úsměvem k velikému překvapení maminky dovnitř.
Co tu děláš, Pavlíku, zeptala se maminka. No, rozbila se mi propiska, a tak ji potřebuju spravit. A vyndal s kapsičky ty součástky. Propisku pomohla sestavit teta, co seděla vedle. Maminka se jen zeptala, proč mu to nespravil tatínek. On nemůže, on spinká. A tak maminka, když se zklidnila, vzala kabát a Pavlíka a vyrazili k domovu. Doma tatínek stále ještě dřímal a ani nevěděl, že Pavlík vyrazil do světa.
