Vzpomínky na Řecko – Miluji Tě, Afrodité
Ilustrační foto: Pixabay

Vzpomínky na Řecko – Miluji Tě, Afrodité

12. 3. 2022

Můj týden v Ráji a jak k němu došlo

Mám sestřenici Zuzanu (Zu), o rok starší než já, která s celou rodinou mého strýce emigrovala v roce 1948 do Austrálie. Jsme v kontaktu, hovoří česky, ale píše jen anglicky. Ve školním roce 1967/68 vycestovala se svojí australskou kamarádkou Leigh na jeden rok do Evropy. Universitou v Melbourne jim bylo přerušení studia nejen povoleno, ale i doporučeno - aby poznali "Starý svět".

Shodou okolností v témže školním roce začaly i u nás probíhat nečekané změny, směřující k Pražskému jaru 1968, a já jsem jich také využil. V březnu 1968 jsem dostal od Zu písemné pozvání do Řecka na jeden týden a podařilo se mi získat výjezdní doložku i malé kapesné v devizách. A tak jsem vyrazil. Během dlouhé cesty jsem ve vlaku šprtal alespoň základní slovíčka a fráze v řečtině. Nakonec se ukázalo, že to nebylo nutné, téměř s každým Řekem se bylo možné domluvit anglicky (na různé úrovni). Ale zjistil jsem, že těch mých pár řeckých slov bylo vždy Řeky s nadšením přijato.

Ukázalo se, že Zu a Leigh to měly snadné. Postačilo podat si v Athénách inzerát na doučování angličtiny. Zájem byl obrovský - mužů i žen a to ze všech společenských vrstev. Takže v době, kdy jsem tam dorazil, měly již holky spoustu přátel, kteří mě také přijali za svého a často se nám věnovali po večerech. Ale nebylo to nutné. I když jsme do nějaké taverny vyrazili jen ve třech, většnou jsme sami dlouho nezůstali a nějací Řekové nás oslovili, přisedli si a také nás pohostili, zvláště když zjistili, že jsme studenti. Možná na tom měl zásluhu vzhled Zuzky, (dříve i dnes atraktivní blondýnky), anebo šlo jen o typicky řeckou zvědavost, družnost a pohostinnost.

Jako v pohádce

 Bylo toho hodně, co mne v Řecku okouzlilo. Samozřejmě příroda, umění a architektura, ale nejvíce ze všeho to byli právě Řekové a Řekyně se svými vlastnostmi a neobvyklým životním stylem. Proto své dnešní vyprávění zaměřím právě na ně a politiku úplně vynechám. Národní řecká povaha totiž existuje. Spočívá především v dobrosrdečnosti, upřímnosti, důvěřivosti a někdy až naivní dětinskosti, (stejně jako u dětí roztomilé). Ale především mají Řekové vzácný dar - umějí se radovat z maličkostí, což dokládají jejich tance a písničky, které se hrají na zvláštní nástroj podobný mandolíně - buzuki. Tehdy (v roce 1968) žili jen současností, nechtěli se obtěžovat myšlenkami na budoucnost. S tím souvisela i jejich nechuť plánovat a spořit.

Co na srdci, to na jazyku

Berme v úvahu, že jsem za komunistů vyrůstal v rodině, kde jsem od malička denně slyšel „tohle nesmíš nikde říct", zvláště ne ve škole. Také později v hospodě mezi přáteli si člověk musel dávat pozor na různé estébácké donašeče. Nic z toho v Řecku zřejmě nikdy neexistovalo, ani za vlády vojenské chunty. Bez obav a hlasitě si vyměňovali názory o politice. Zvláštní to bylo s jejich vztahem k převládající pravoslavné církvi. Neslyšel jsem žádné názorové střety, jako je tomu u nás - třeba o chamtivosti církve.

Ačkoliv z velké většiny byli věřící, nabyl jsem dojmu, že jejich vztah k církvi byl celkem vlažný. Dokonce jedna z jejich pověr je, že vidět ráno kněze znamená mít celý den smůlu. Výjimkou jsou ovšem slavnostní velikonoční nebo církevní svatební obřady. To je pro ně jen další příležitost k zábavě. Zajímavé je, že se velmi zajímali o naše naděje z Pražského jara a moc nám fandili. Ale pak se v tématech plynule přešlo od řecké mytologie třeba k jídlu, nápojům a kráse žen. (Řecké přísloví: „Ústa krásné ženy jsou květinou, která láká mnoho motýlů.")

Siesta

Charakteristickým rysem řeckého života je odpolední siesta, trvající 2-3 hodiny, kdy skutečně Řekové - podobně jako Italové - uléhají k spánku. V centru Athén se rozkládá půvabný park - Národní zahrady, který v tuto dobu v letních měsících připomíná království Šípkové Růženky. Všichni leží v rozmanitých pozicích na lavičkách, na trávnících nebo jen u cest a spí. Úředník vedle obchodníka, sekretářka vedle prodavačky. V tuto dobu je zavřena většina obchodů, bank, muzeí, siesta se dodržuje i v ubytovacích a stravovacích zařízeních.

Čas s jinou veličinou

To říká televizní režisér George Agathonikiadis, který strávil přesně půl života v Československu a půl v Řecku. Díky pozorovacímu talentu a odstupu se nebojí detailně popsat povahu obyčejných Řeků i příčiny, proč se Řecko ocitlo v současné krizi. Od dvou let vyrůstal v Brně a okamžitě si vzpomene, co českého mu chybělo, když se v pětatřiceti letech vracel do rodného Řecka: „Dodržování předpisů, systém. Jistota, že autobus přijede včas. Ale řecký řidič se hájil: ‚Vezl jsem Sofii a Mariku, je jim osmdesát, tak je zavezu až před dům, pomůžu jim vystoupit – a tím se zdržím.' Mohl jsem mu něco vytknout? V Řecku má čas jinou veličinu. Lidskou."

Vysvětluje to tím, že v Řecku dlouho neexistoval průmysl, a proto Řekové nebyli nucení chodit přesně. „Nespěchá se, ale lidé mají díky tomu čas na vás, mají k sobě mnohem blíž. Představte si pražskou autobusovou zastávku. Každý čeká zvlášť, nikdo s nikým nemluví, přijde nějaký kluk, nikdo si ho nevšímá. Pak přijede autobus, na minutu přesně a všichni nastoupí. O pět stanic dál kluk vystoupí, jde k mostu a skočí. A teď řecká verze: Na zastávce čeká deset lidí, žvatlají mezi sebou, každý vyzvídá a svěřuje se, v tom přijde kluk, všichni se na něj vrhnou a začnou se ho ptát – a jak se máš, co dělá tatínek, co studuješ? Přijede zpožděný autobus, lidi nastoupí, ale ten kluk se vrátí domů."

Můj vlastní zážitek s autobusy

Na křižovatce v Athénách se dva autobusy srazily. Řidiči vystoupili a začali se spolu dohadovat, posléze i boxovat. V tu chvíli vystoupili všichni cestující z obou autobusů, vytvořili kolem nich kruh a začali hlasitě fandit - každý z nich tomu svému řidiči. No řekněte, přátelé, umíte si podobnou situaci představit u nás, kde všichni pořád někam spěcháme?

Úsměvné příběhy z doslechu

1. Když byla v Řecku znovu nastolena demokracie, Řekové po nějakou dobu přestali respektovat semafory na křižovatkách. Přednost měl prostě ten, kdo přijel první.
2. Svého času se v Athénách pokusili omezit dopravu, a tím i emisní zatížení v centru města vyhláškou, která povolovala vjezd do centra střídavě jen některým autům. Sudá či lichá poslední číslice na SPZ povolovala jízdu jen v sudých či lichých dnech. Výsledek: Počet aut skokem vzrostl, kdo na to měl, tak si pořídil dvě auta. Kde jsou ty časy!

A jeden příběh prožitý

Přítel Zu a Leigh měl poslední den před výplatou stále ještě peníze, a tak se rozhodl nás pozvat na večeři do taverny. Tam i zpět jsme jeli taxíkem. Jenže peníze mu pořád ještě zbývaly, a tak přikázal řidiči ještě několikrát objet náměstí, aby je utratil. Prostě nějaké šetření ho nezajímalo. Škoda, dnes asi lituje.

Řecké tance

Mají tradici už od starověku.Tanec hraje v životě Řeků velmi vyznamnou roli a tančí se při nejrůznějších příležitostech anebo i zcela bez podnětu. Většinou se jedná o tance kruhové. Při tanci se drží za ruce, kolem ramen nebo za šátky. Bylo zvykem že ženy tančily ve vnitřnim kruhu a muži ve vnějším. Pokud se jedná o smíšený tanec v kruhu, vede ho nejstarší muž a drží v pravé ruce šátek. Při sólových i kruhových tancích ostatní házejí a rozbijejí talíře. Nepodařilo se mi vypátrat původ této tradice. Ale zažil jsem to mnohokrát v tavernách. Dokonce včetně toho, že nám číšník přinesl na stůl štos talířů k házení a jen udělal na účetní lístek čárky – tak jako u nás za každé pivo.

Rozhodně nepřehlédněte!
Následující ukázky tance jsou všechny také v ústřední melodii z filmu „Řek Zorba", která je dodnes v Řecku velmi oblíbená. Upozorňuji vás, že tento skvělý film s Anthony Quinnem jsem na Google našel hned na několika místech ke stažení zdarma.

1. Dance Zorba the Greek – Tanec v ulici 

2. Dancing Zorbas in street 
Toto je něco, co jsem zažil. Může to začít zcela bez přípravy - jediným člověkem a náhodní chodci se přidají. Nakonec tančí snad všichni, kromě turistů. Dokoukejte do konce, i rozbíjení talířů přijde v závěru na řadu. A nikdo se neptá, kdo je zaplatí. No řekněte, přátelé, nejsou ti Řekové a Řekyně k sežrání? Já jsem byl jejich spontánností nadšen.

 

3. A nakonec varianta v koncertním podání celým orchestrem (Andre Rieu & Sirtaki Zorba Dance in Royal Albert Hall).

Můj poslední den v Athénách

Akropoli jsem si nechal na konec a vypravil jsem se tam sám, bez svých Australanek, které tam již byly. Dlouhou dobu jsem seděl na kameni před Erechtheionem a potom před Parthenonem a jen tak do sebe vstřebával tu krásnou architekturu. Dnes již vím, proč je tak působivá. Odborně se té kompozici říká „Zlatý řez v umění a architektuře". Tehdy jsem to ještě neznal. A pak se stalo něco zvláštního. Nedaleko ode mne seděla na jiném kameni taková zrzavá pihatá slečna a s obdivem zírala na vše stejně jako já. Napadlo mne ji oslovit, a tak jsem k ní přistoupil.

„Hello, já jsem Libor. To je krása, viď. Směl bych přisednout?"
„Hello, já jsem Helga. Je to úžasné. Sedni si ke mně, prosím"
Já jsem ale udělal ještě něco jiného - políbil jsem ji krátce se slovy: „Miluji Tě, Afrodité".
Helga: „Já Tebe také, Paride" a můj polibek opětovala.
(Viz Wikipedie „Afrodita a Paridův soud" zde)

Takhle náhodně byly posledního dne završeny mé krásné zážitky celého týdne. Helga byla studentka z Mnichova a měli jsme si o čem povídal až do noci. Vodili jsme se za ruce a navštívili ještě pár míst v Athénách, včetně Národního archeologického muzea. Když jsme se loučili, vyměnili jsme si adresy a domluvili si další setkání na konec prázdnin v Mnichově. Měl jsem v plánu strávit léto ve studentském pracovním kempu v Anglii a zpátky to vzít z Calais autostopem přes Mnichov. Jenže osudový srpen 1968 s okupací Československa mě zastihl v Londýně, změnil mé plány a již jsme se neviděli. Také mé ostatní kontakty na řecké přátele se již staly bezpředmětnými.

Závěr
Vážení přátelé, prostě jsem měl Řeky moc rád a oni měli zase rádi nás, Čechoslováky, (Němce ne) a tento stav trvá i dnes. Proto bych jen rád vyjádřil několika větami, co dnes cítím.

1. Můj vzkaz Řekům. Moc vám přeji, aby vše dobře dopadlo a do životů vašich, nebo alespoň vašich dětí, se zase vrátila úsměvná bezstarostnost a radost ze života. Prožil jsem s vámi nejkrásnější mládenecký týden svého života. Efcharistó, dear friends.

2. Moje prosba Athéně - bohyni moudrosti a vítězné války, práva, spravedlnosti a umění. Pohlédni, božská, na své milé a užij svých zkušeností radou na místech patřičných.

3. Moje výzva vedoucím představitelům OSN a EU. Uvědomte si, prosím, že bohyně Athéna je dnes již stařičká dáma v důchodu a sama na to nestačí. Antické řecké památky patří k nejkrásnějším v seznamu UNESCO a je přímo vaší povinností je ochránit před zničením nějakým šíleným teroristou z takzvaného Islámského státu, který se dnes snadno vmísí mezi imigranty. Navrhuji tedy stálou ozbrojenou pomoc modrých přileb OSN, a to na náklady OSN neboť se jedná o celosvětové kulturní dědictví. 

4. Moje prosba čtenářkám a čtenářům i60. Pokud je to jen trochu možné, naplánujte si cestu do Řecka. Jestli mi to zdravotní stav v budoucnu dovolí, také bych se tam rád ještě vrátil a budu mezi vámi hledat přátele do party. Ale vy můžete vyrazit třeba ještě letos na podzim, kdy bude počasí ještě stále pěkné a navíc naskočí posezónní slevy cen, případně i další slevy u zájezdů „last minute". Anebo na jaře zase slevy předsezónní. Než navštívíte cestovní kanceláře, velmi vám doporučuji podívat se ještě na následující videa. Jsou pěkně zpracovaná a nejsou dlouhá.

*Cestománie: Řecko - V sídlech bohů. Pod Olympem sklízejí lidé vinné hrozny, mandle a olivy, vysoko v horách se mniši modlí v klášterech - viz zde

*Cestománie: Řecko - Egejský trojúhelník. Athény a jejich okolí, jak je neznáte - viz zde.

*Cestománie – řecké ostrovy – Kyklády - Putování po ostrovech v Egejském moři, které oplývají vínem a mnoha slavnostmi - viz zde.

A ještě jeden zajímavý odkaz s praktickými radami pro turisty:

„Stahujte materiály z Řecka" - zde 
Najdete tam důležité kontakty a informace všeho druhu, včetně základní frazeologie.

Stylově modrý smajlík s přáním šťastné cesty!

 

 

 

 
cestování dovolená Řecko
Autor: Libor Farský
Hodnocení:
(5.1 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Blanka Lazarová
Libore, díky za pěkné počteníčko. Ještě si musím pustit ta všechna videa. Řekové jsou mi sympatičtí tím svým družením, tancováním a zpíváním. V Brně jich je velmi mnoho. Chodili s námi do školy, bydleli u nás v domě a v Řecku se mi taky líbilo. A tím, že jsem na íčku teprve asi dva roky, tak si musím dočíst taky tvoje články. Některé už jsem skoukla a tvoje postřehy, názory, styl humoru a zájmy jsou mi blízké. Díky - a trochu víc se snaž, už dlouho jsi nic nenapsal. :-)
Jana Kollinová
Omlouvám se, článek je skvělý, jen já jsem byla nepozorná při hodnocení. Správně je 5* a více.
Marie Seitlová
Libore, děkuji za krásný článek o Řecku. Vzpomněla jsem si na své dovolené v Řecku, na Krétě, Santorini a Hydře. Moc se mi tam líbilo, jsou to milí lidé.
Dana Puchalská
Libore,děkuju za krásné vzpomínky na zemi, kterou jsem nikdy nenavštívila.
Alena Švancarová
Moc hezké počtení včetně videi,to je radost ze života.
Jana Šenbergerová
V Řecku jsem nikdy nebyla, ale díky tomu, že jich hodně žilo a dosud žije v našem městě a okolí, jsem s ním tak trochu ve styku. Moje švagrová je Řekyně. Pokud jde o mě, pochybuji, že bych tam někdy zamířila, ale kdo ví ... Je milé, že ses s námi podělil o svoje hezké zážitky a vzpomínky.
Jitka Hašková
Díky za krásný cestopis Řecka. Byla jsem tam dvakrát na dovolené, bylo to úžasné.
Daniela Řeřichová
Libore, vřelé díky za laskavý polidšťující cestopis mého milovaného Řecka. Takto jsme tuto přenádhernou zemi vnímali i my s manželem, i když některé nejistoty s dochvilností místních byly poněkud vyčerpávající. Také jsme se naučili kruhové tance, aniž bychom však tříštili talíře. Také nás vždy dojímal film Řek Zorba a z celého srdce se připojuji s prosbou k bohyni Aténě. I když je příspěvek staršího data, je stále aktuální, a já se těším na další.
Václav Soukup
Váš příspěvek ve mně oživil krásné vzpomínky ! Nikdy nezapomenu na to, jak náš vlak pomalu projížděl po půlnoci Athénami a já sledoval, jak místní hodují, zpívají a tančí na svých zahradách nebo i na ulicích !
Naděžda Špásová
Ahoj Libore, už jsi tu dlouho nebyl, hezky jsi si zavzpomínal. Já bych navštívila jen Santorini, ale bála bych se zemětřesení. Jinak Řecko nemusím, ale jejich antiku taky můžu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.