Utrpení v pražské dopravě

Utrpení v pražské dopravě

3. 10. 2015

Po prázdninách jsem neočekával v městské dopravě nic povznášejícího, natož vylepšeného. Tentokrát však překonala má očekávání, k horšímu.

Jezdím jí každý den do práce tam a zpět, dvě hodiny, celkem šesti dopravními prostředky, metrem, autobusem a tramvají. V nich zažívám největší dramata z celého dne! Nikdo mi je nechce věřit, i když přikládám fotografie, jako důkaz!

Už za komunistů také bývalo v pražských tramvajích husto. Vozy byly přeplněny tehdy ještě pracujícími lidmi. Hrozny dalších cestujících visely ven, za jízdy, ze dveří. Průvodčí nabádal další přistupující výrokem tehdy popularizovaného žurnalisty Julia Fučíka: Lidé bděte, neblbněte, sem se všichni nevejdete! Byla to trochu parodie, ale ve skutečnosti aktuální -věcná. V demokracii se derou do Prahy početní vesničané. Dnes by byla aktuální tahle věta: Lidé bděte, neblbněte, sem se ze vsí nevejdete!

Tuhle středu jsem se vydal na mnoho pojížděk po celé Praze. Do dopravních prostředků jsem musel vstupovat asi dvacetkrát. Hrůza začala už za rozbřesku. Stál jsem na stanici a čekal na můj autobus. Přede mnou do sebe vybouraly hned dva, pomalu jedoucí autobusy. Cestující sotva uskočili a tak jsme jejich nehodu přežili. Jednoho řidiče autobusu museli hasiči vyřezat předkem autobusu, i s volantem!

V poledne jsem vyjel zařizovat mé věci. V metru seděl stařičký a pohledný penzista. Ochotně mi uvolnil sedadlo s jeho taškou z protějšího sedadla. Usmáli jsme se na sebe, pochlubil jsem se mu, že už je mi 70 let. Opáčil, že jemu je 87! Vystoupil.

Po něm do metra nastoupila panička – „Hastrmanka“. Měla na sobě všechno zelené. Klobouk, brýle s obroučkami a skly, zelený kostým, zelené punčochy a boty, zelenou kabelku. Tolik sladěné zeleně není snad vidět ani v zelenní proslulém Irsku? Vyfotil jsem si ji, bohužel nebyl blesk vypnutý, tak si mě všimla. Došla ke mně a anglicky mi nadávala, prý jsem paparazzi!   

Už jsem vystupoval a nic netuše nasedl do jiné tramvaje. Řidička po pár stanicích prudce dupla na brzdu, přesto vybourala do osobního auta. Dál jsem musel dojít pěšky a přestoupit na jinou linku!

Než ta přijela, musel jsem od sebe odtrhávat tři malé peroucí se topinky. Malá cigoška se jim smála bráničním smíchem, ten se těžko učí i bílí a dospělí herci. Cikánka to ale uměla už v té páté třídě!       

Tramvajačka byla zase blondýna. Všichni cestující ve voze seděli. Najednou prudce zabrzdila, vesnická naplavenina Prahy v autě nevěděla, že při odbočování vlevo, musí dát přednost vozidlům jedoucím rovně! Tři penzistky letěly vozem tramvaje, dopředu. Jedna si zlomila ruku. Hned přijely dvě sanitky, policie a jiné služby města. Odvezli do nemocnice všechny tři. Pachatel – vesnický křupan, prchl z místa činu, i s autem.  

Jinou tramvají jsem jel na východní periferii Prahy. Už v minulém režimu jsme říkali, že za Karlínským viaduktem východněji už začíná Asie! Platí to i teď, ještě více! V pražské tramvaji se hovoří slovensky, maďarsky a rusky. Přistoupila Maďarka, s kočárkem. Řidič tramvaji ji napomenul tlampačem v češtině, že při nástupu s kočárkem mu má předem z chodníku pokynout. Nerozuměla ale česky.

Dojel jsem k opravně fotoaparátů „Šmejd in Tchajwan“. Personál kupodivu tu ještě mluvil česky. Řekli mi, že novější typ neznamená, že bude lepší, než ten zastaralý.

Po zažitých hrůzách jsem jel raději metrem, až do centra Prahy. Chtěl jsem setřást nepěkné dnešní dojmy a povznést si duši. Pozoroval jsem tváře cestujících – ouha! Muž středního věku měl jedno oko normální, druhé dole, až ve tváři. Odvrátil jsem se na druhou stranu. Stála tam mladší žena, ta měla jeden ušní boltec správně, druhý až na krku! Raději jsem přešel do jiného vagónu metra. Nepomohl jsem si! Stála tam žena s obrovským nádorem na horním rtu. Ještě že jsem už vystupoval.

Město Praha bývalo ještě nedávno vysoce civilizovanou evropskou metropolí, obývanou krásnými obyvateli, s ušlechtilými tvářemi. Teď se sem dosídlilo neobyčejně ošklivé obyvatelstvo, s tak ošklivými obličeji, že režiséři musí vyhledávat princezny a prince až na Slovensku. Viz. nová filmová role o herečce Baarové, dostala ji krásná  Slovenka.

Odkud to přijíždí do Prahy transporty s tolika ošklivými lidmi? Nacistický lékař – zločinec Mengelle, už dlouho nedělá pokusy na lidech, dávno již zemřel!

Cestou jsem u stále zamračení žižkovské řeznice zakoupil na prodloužený víkend čtyři vepřové ledvinky. Uložil jsem si je do kapsy kalhot a popojel tramvají. Nějak mi vyklouzly a tak putují samy tramvají, beze mne. Asi už moc nevoní.

V Praze jsem plánovaně navštívil testování paměti. Bylo za dobrou cenu – zadarmo. Zase to provázely zmatky vesnických přistěhovalců, neorientujících se v hlavním městě republiky! První zmateční telefonická informace byla už v adrese. Prý se to koná v divadle v Dlouhé třídě, číslo 39. Stařičká divadelní pokladní – pražanda ještě nebyla „mimo mísu“, prý je to o několik domů víc vpravo, jiné číslo domu. V těch dveřích pokuřoval mladý muž. Ptal jsem se ho, zda je to tady? Odpověděl mi slovensky, já něvjem. Podíval jsem se o metr vedle, tam byla cedule, o této akci.

Dlouhá třída je ještě středověká, úzká. Koňské povozy v ní jezdí pomalu a opatrně, auta velmi rychle. Chodci tu na chodnících nemají tak ošklivé tváře, asi to byli cizinci.  

Jak probíhalo testování demence nebylo moc zajímavé. Učaroval mi tamní pánský záchod. V mušlích byly malé fotbalové branky, se zavěšenými míči. Chlapi jsou hraví, tak se snaží trefit celou dávkou do míče. Nezasviní tak okolní dlaždičky ani podlahu.

Naposledy jsem v ten den vlezl do tramvaje a hmatem zkontroloval ledvinky v kapse. Nebyly v ní! Znovu jsem musel pro ně k zapšklé řeznici, nakoupit si jiné. Tentokrát mi nabídla už ty předkrájené. Pochlubil jsem se jí, že jsem majitelem keramického nože. Přiznal jsem se jí, že krájet tímto nožem ledvinky je pro mne rozkoší! Po mnoha letech nákupů u ní se na mě soucitně usmála!

Snad už dlouho nezažiji tak perný den jako byl tento v pražské hromadné dopravě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Můj příběh Praha
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Blanka Hlobilová
Souhlasím s paní Zuzanou. Divím se, že to redakce vůbec otiskla ! Ten pán má tak negativní pohled na život, že bych nechtěla být v jeho blízkosti. Psychologický upír ! BRRRRR
Zuzana Pivcová
Všechno se dá ještě pojmout jako silně nadsazený humor s cílem vyvolat polemiku, kterou se zřejmě bavíte, ale jsou témata, viz Mengele (píše se pouze s jedním l) a jeho pokusy na dětských vězních, s nimiž by se koketovat nemělo. To jste tedy překročil hranice vtipnosti hodně nevkusně.
Blanka Hlobilová
Gratuluji pane Nekvasile! Vaše příspěvky jsou perlou na i60. / normální dopisovatelé jistě pochopili mou ironii /. Jen tak dál !!!!!!!!!!!
Dagmar Bartušková
Ráda si přečtu jak pozitivní, tak negativní ohlasy komentářů jednotlivých článků. Vždyť by to byla nuda, číst jen chvalozpěvy. Takže, Miloši, věřím, že máte ještě ESA v rukávu, tak s nimi na papír. Doufám, že se nám hned v úvodu článku neudělá šoufl, jako tomu bylo nedávno, kdy jste psal o svém požití chlebíčku těsně před zubním vyšetřením, bez kartáčku, nebo nyní, s ledvinami v kalhotách, respektive v jejich kapse! Zdraví Naplavenina. :)
Hana Rypáčková
Dobrá terapie- vypsat se z toho splínu. A vyjde to levněji...Například pátý odstavec už je velmi pozitivní...
Jarmila Komberec Jakubcová
Vážený pane Nekvasile - váš článek je opravdu hloupý, nevím jaké ohlasy jste očekával a já vám dám dobrou radu - nebuďte tak zapšklý a negativní.Život s vámi asi je jedno velké peklo. Myslíte, že jste jako Pražák lepší člověk? Představte si, že taková Plzeň má MHD, to jste asi v šoku křupane?
Alena Tollarová
Ale no tak! Dámy a pánové. Vždyť je evidentní už podle názvu článku, kdo je autorem. Já jsem ho proto ani nečetla, jen teď ze zvědavosti komentáře. A vidím, že autor už doprovází své články fotkami a to mě potěšilo. A pan Miloš si jistě dělá doma čárky, možná mu pomáhají i holoubci svýma nožičkama namočenýma do barvy :)))
Eva Mužíková
Libuško, díky....Já se opravdu, na rozdíl od Jany Š . nebavím...tím končím, už sem nevkročím...nejsem typ, který startuje na první našlápnutí, ale tady bych to asi porušila..
Libuše Křapová
Mně osobně tento způsob psaní taky nesedí. Souhlasím s Evou M, že pokud bude zřejmé hned u titulku článku, kdo je autorem, čtenost panu Nekvasilovi rozhodně klesne. Ale moc by mne zajímalo, kde se v něm ta nadřazenost vůči nepražákům bere. Co v něm vzbudilo přesvědčení, že on a jemu podobní jsou lepší, než zbytek světa?
Soňa Prachfeldová
Pan Miloš nás prostě baví i provokuje, ale tak to v životě chodí. Musím říct, že já venkovanka se necítím dobře, když musím jít nějakým podchodem a že některé pražské kreatury ve mě vůbec nevzbuzují důvěru.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 13. týden

Na Zelený čtvrtek začíná na státních hradech a zámcích turistická sezona. Tak si vyzkoušíme vaše znalosti na téma "České hrady a zámky."

AKTUÁLNÍ ANKETA

Provedli jste nějaké úpravy svého bytu či domu na stáří? (sprchový kout místo vany, bezpečnostní madla, bezbariérové prahy apod.)

Ano, úpravy bytu jsem (jsme provedli)

29%

Ano, ale zatím jen částečně

15%

Nevím, jaké úpravy by to měly být

11%

Ne, ale zvažujeme to

13%

Ne, o žádných úpravách neuvažuji

17%

Ne, protože na to nemám peníze

15%