Takový obyčejný všední den

Takový obyčejný všední den

17. 10. 2015

Ráno se protahuji a s uspokojením pohlížím na žaluzie, mezi kterými prosvítá sluníčko. Je pondělí, na teploměru za oknem nula a modro od obzoru k obzoru. Začínám den obvyklými povinnostmi, ale už teď se vnitřně usmívám, protože si plánuji odpoledne a začínám se těšit. Po obědě házím na záda batůžek, do něj přibírám svého kamaráda a hurá ven. Jo, vy nevíte, který můj kamarád se vejde do batůžku? Jmenuje se Soníček...

Dostala jsem neodolatelnou chuť si zopakovat výstup na Říp, a tak nelením a hurá po stopách naší báječné výpravy z i60.

Prvně foťák vytahuji hned v aleji k Řípu. Hernajs, gumička natažená přes pokažené zavírání zdířky udělala hop a mizí v trávě. Nenašla jsem ji. Taková šikovná byla. Průhledná... Do Prčic, jde proti mně dvojice a hned se zajímá, copak to hledáte, paní? Hledali. Nenašli. Ale nahoře je prý jen pět lidí. Broukám si jednu z těch svých oblíbených a alej mizí za mnou. Potkala jsem osm lidí. Všechny jsem pěkně pozdravila, hlavně ti dva mlaďoši koukali jako vyjevení, potřebují se to asi teprve naučit. A od toho my, babičky, přece jsme.

Nahoře je božský klid - pondělí, to je nejlepší den pro vycházku na Říp. Je to báječné, užívat si volných dnů a nic nemuset. Chata s občerstvením je zavřená, pokladna také, slunečníky stažené. Kaple sv. Jiří stojí na svém místě, je tam ticho, žádné prohlášení se nekoná... Kaple jen tiše úpí, žaluje a sčítá škody, které na ní za léto zase nadělali LIDÉ. Možná i něžné dívčí ručky?

Jižní pražská vyhlídka je také klidná. Zdravím se jen se dvěma mladými muži, kteří také zasněně hleděli do dáli. Sluníčko se snaží ze všech svých podzimních sil a já mu nastavuji tváře. I pár posledních drobných kvítků se ještě dá najít. Viditelnost je mizivá. Přestože obloha je dokonale modrá, v dáli je opar, ve kterém se krajina ztrácí. To však nemění nic na jedinečnosti okamžiku.

Šťastná a spokojená si vykračuji zpátky. Rozhodla jsem se vrátit do města hezky pěšky přes vesnici Vesce. Ouha, hlava v oblacích a nohy mě nesou jinam, než by měly. Ocitám se na louce s ovečkami. Pán mě posílá přes les a dušuje se, že vlk tam babičky nežere. Možná si trošku myslel, jestli nejsem blázen. Trošku jsem se přece jenom zabála, ale les mě v pořádku vypustil. A já jsem užasla - ocitla jsem totiž u rybníčku jako z pohádky.

Opět vytahuji Soníčka. A fotím a fotím. Sluníčko  se pomalu začíná chystat na kutě, tak mi nezbývá než pádit domů, mám to nějakých pět kilometrů. A jelikož cesta vede ořechovou alejí, tak to zase takový úprk nebyl...

fotografování naše tipy výlet
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Balúchová
Hned podle úvodní fotky jsem poznala,že to bude tvůj článek.Pěkné,pohodové vyprávění,takové články čtu ráda.A ten Říp ještě dáme!!!
Zuzana Pivcová
Hezké vyprávění, obyčejné-neobyčejné. Připomnělo mi, že dnes jsem v regionálním rozhlase v práci zaslechla cosi o hlásce v Roudnici. Co Ty na to, nebo už jsi o ní někdy psala?
Alena Vávrová
A zapomněla jsem na ořechy ;-)!
Alena Vávrová
Alinko, také jsem četla již na profilu a chválím, jak jsi zdatná a jak rozdáváš pohodu a nám "účastníkům zájezdu" jak jsi krásně připomněla ty veselé chvíle na Řípu. I když ten pondělní klídek nahoře měl také hodně do sebe. A hlavně, že i to zabloudění bylo nakonec prima a ještě jsi byla odměněna romantikou rybníčka. Palcuju!
Jana Šenbergerová
Ali, tvé výlety patří k mým oblíbeným. My v české Mekce byli jen virtuálně.
Naděžda Špásová
Na Řípu jsem byla letos na velikonoce. Taky chvílí svítilo sluníčko, a protože byl duben, tak za chvíli zase sněžilo. Pivečko v rodinném pivovaru to ale spravilo. Moc hezké fotky, výhled z vrchu je krásný.
Elena Valeriánová
Taky jsem zvědavá ženská a četla už na profilu. Takové obyčejné všední dny mám ráda. Na sto procent mě nabije, když mohu ven s foťákem. Někdy z fotek není nic, ale někdy se jedna dvě podaří. Ale stejně je to pro mě ten nejlepší relax. Šla jsem pro to Tvoji procházku s Tebou, jen fotit jsem nemohla. Taky fotím foťákem SONY, ale tak hezky mu neříkám. Tak hezky jsem říkala h5. První ddigitál - byl k nezaplacení.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.