Čest kronikáře

Čest kronikáře

23. 11. 2015

Bohouš Obrtlík je kronikář každým coulem. V mládí byl ovlivněn časopisy Junák a Vpřed. Časopisy mu půjčoval kamarád, jehož o pět let starší brácha je stihl ještě odebírat. Bohouš stačil akorát zakoupit jedno číslo Vpředu z roku 1950, již normalizovaného. Dostaly se mu ale do rukou obě knihy Jaroslava Foglara o Stínadlech. A právě Vontská kronika se stala základem jeho celoživotního kronikářského zaujetí.

Bohouš zapisoval všechno. Nejen zaznamenával, ale zápisky beletrizoval, takže když auto přejelo potulného psa, napsal o této události čtivou reportáž. Vydával dokonce třídní časopis.

Jak šel život, byl Bohouš zvolen do fotbalového výboru. Stal se tak dobrovolně oddílovým kronikářem. Umanul si, že jeho zápisky sice budou obsahovat hodnocení zápasů, ale v žádném případě to nesmí být Zpráva o činnosti. Daná fakta přizdobil postřehy a vyšperkoval vtipnými glosami.

Netrvalo dlouho a bedlivě a čtivě vedené Fotbalové kroniky si všimli pánové z Obecního zastupitelstva. Byl ustanoven oficiálním kronikářem obce. A nebyl by to Bohouš, aby se nesnažil psát kroniku čtivě. Bohužel byl vázán jistými předpisy. V kronice musela být zaznamenávána úmrtí, narozeni, významné události, počasí. Kronikáři také předsedové jednotlivých spolků předávali Zprávy o činnosti. Na některé výroční schůze místních spolků býval zván.

Bohouš přišel za nějaký čas k poznání, že jeho zápisky v obecní kronice nikdo nečte. Roční zápis museli totiž parafovat Předseda MNV a tajemník. Opatřili jej kulatým razítkem a odeslali do muzea v Okresním městě. Teprve pak byl kronikář finančně odměněn.

Zatímco psát pravdu do fotbalové kroniky nebyl problém, umístit totéž do oficiální kroniky obecní, zejména za totality by se nemuselo vyplatit. A Bohouš se rozhodl. "Budu psát pravdu za všech okolností. Stejně to nikdo nečte ani v tom muzeu. Hodnocení byla každým rokem úplně stejná!"

Bohouš totiž praktikoval článek Skautského zákona: Skaut je pravdomluvný! Nedošlo mu, že kronikář pravdomluvný být nemůže podle hesla Koho chleba jíš, toho píseň zpívej! Nikdo nemohl chtít po středověkém kronikáři popsat prostý fakt, že panovník se po probdělé bouřlivé noci a pitce uchýlil do kaple kde vyspával a na modlení mu jaksi nezbyl čas. Nicméně Bohouš psal po celou dobu totality do kroniky pravdu!

Vítězný listopad mu však vrazil hanebně dýku do zad. Najednou se začaly dít věci. Kronikář napsal, že zasazení Stromu republiky na návsi se zúčastnilo všech pět členů místní buňky Československé strany socialistické, že dvacet sedm lidovců s průměrným věkem sedmdesát let se tlačí k moci a že místní hasičský sbor přešel plynule z Prvomájového průvodu do průvodu o Božím těle. Pravdivé zápisy byly přečteny a pravdomluvný kronikář odejit.

Zůstal jenom kronikářem fotbalovým. A právě zde se mu vymstila jeho pravdomluvnost a musel zaplatit daň z kronikářské cti. U stolu jeho dlouholeté společnosti se rozpoutala diskuse na téma Vznik B mužstva místních fotbalistů. A tu se kronikáři vyjevila černobílá fotografie z roku 1980. Toto datum pak prohlásil jako směrodatné. "To není pravda, bylo to roku 1979, vsaď se!" To vykřikl tlouštík Milan, bývalý fotbalista. Slovo dalo slovo. Sázka o tisícovku byla právoplatně uzavřena za přítomnost svědků.

Až večer doma se Bohoušovi vyjevila smutná pravda. Zjistil, že prohrál. Fotografie byla totiž z jara, takže mužstvo muselo být založeno na podzim minulého roku!

Od této chvíle bojoval kronikář vnitřní souboj se svým svědomím. Má kroniku ukrývat, má se snažit zahnat sázku do kouta a posléze do vytracena?

Zvítězilo to lepší já. Bohouš v sobotu uchopil kroniku do podpaždí. Zápis potvrdil jeho prohru. Pak obřadně vytáhl tisícovku a položil na tu kroniku. Zvítězila kronikářská čest.

Celá záležitost měla ještě dohru. Vítěz Milan vyhlásil novou měnu. Tisíc korun se změnilo na tisíc obrtlíků! Kamarádka Jiřka se stala správcovou oné části a čas od času jimi platila útratu celého spolku.

A kronikář Bohouš, aby utlumil svůj žal nad ztrátou hotovosti prohlásil: "Přece jsem neprodal kronikářskou čest za nějakou mrzkou tisícikorunu!"

Můj příběh
Hodnocení:
(3.7 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
František MENDLÍK
Pořád si myslím, že zařazení všech žánrů do jednoho pytle je chyba. Podle mne by měla být poezie jako dříve a rubrika Můj příběh také. Napsal jsem humoristickou povídku o tom jak byl kronikář ztrestán kvůli kronikářské cti a nikoliv zprávu o činnosti kronikářů. A také se navrší tolik příspěvků, že se povídka či poezie prostě ztratí.
Jarmila Komberec Jakubcová
Plzeňský krajský úřad vyhlásil soutěž o nejlepšího kronikáře kraje. Včera byl hejtmanem oceněn. V Plzni jme si vždy kronikářů vážily a já jako starostka jedné městské části, jsem dbala aby byla řádně finančně hodnocena. Kroniky mají velkou vypovídající hodnotu pro příští generaci.
František MENDLÍK
Kupodivu jsem očekával spíš reakci na pravdomluvnost kronikáře a možnost psát po svém, jakmile chybí kontrola. Kronikáři v dnešní době zmizeli, protože do toho může kdekdo kecat a dokonce podat na kronikáře trestní oznámení. Pravda se nenosila nikdy a v dnešní době zjišťujeme že nejhloupější heslo je Pravda vítězí!
Jiřina Benešová
Já jsem se setkala s Rychlými šípy u bratrance, byly to omšelé sešity. Musím se přiznat, že mne nijak nechytily. Já jsem četla u babičky, přímo jsem hltala už v deseti letech Červenou knihovnu. Tenkrát jsem toho přečetla asi tolik, že od té doby různé Harlekýny a pod. nečtu. Před kronikářem smekám. Já taky píšu kroniku rodiny a obce. Jenom ale pro rodinu a nejbližší známé. Nesnesla bych kdyby mě to musela schvalovat nějaká komuse.
Hana Rypáčková
Já se taky hlásím k Foglarovkám...Měla jsem je od strýce. Milan měl vlastní, i děti je četly . A musím napsat, že vnuk četl do školy knihu o konci války a našla jsem tam zmínku o Loučimi a z kroniky poskytl Zdeněk Huspek. Asi bude kronikář?
Soňa Prachfeldová
Bezva, tisíc obrtlíků tehdy byly peníze, dnes nic moc , spolek by měl s bídou na jednu útratu . Všechna čest vašemu kronikáři.
Hana Šorejsová
Františku díky, hned jsem poznala, že to píšete Vy. Foglarovky jsem četla také.
Lidmila Nejedlá
Františku, jsem sice holka, ale dílo J. Foglara znám. Měl v Poděbradech přítele Waldemara a ten s mým manželem jeho dílo /v sešitech/ rozmnožoval. Mně se nejvíce líbila: Chata v jezerní dolině.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.